Stříbrnou medaili z boje proti tříčlenné finské přesile vybojoval oštěpař Vítězslav Veselý na závěr evropského šampionátu v Curychu. V jednu chvíli spadl pod medailová místa, ale pomohla mu odvážná taktika na radu trenéra Jana Železného. Po odhodu padl těsně před čárou na ruce a pokus v délce 84,79 metru ho ze čtvrté příčky vrátil na stupně vítězů, hned za Fina Anttiho Ruuskanena.
Byl to pro vás stejně vydřený úspěch jako pro Barboru Špotákovou, která musela o zlato také tvrdě bojovat?
„Ta to měla ještě vydřenější a s ještě lepším koncem. Ale já jsem rád. Nebylo to dnes nic lehkého, ale jsem rád, že tam ten jeden hod uletěl. Nebylo to jednoduché, malinko jsem se s tím zase pral. I když jsem nebyl blízko čáry, pořád jsem ji tam trochu viděl.“
Jak jste problém řešil?
„Někdo říkal, že to vypadalo, jako bych se některé hody flákal, že jsem je nedokončoval. Pak mi Železňák říkal: Doprovoď to, klidně jdi na držku, dopadni tam, zabrzdi rukama, tak jako Finové. Tak jsem se rozběhl, udělal spodní oblouk... a pak už si nic nepamatuju. Akorát, až jak jsem na zemi brzdil rukama. A tenhle hod dopadl dobře.“
Za tu radu jste se trenérovi po závodě ukláněl?
„Určitě. On věděl, o co jde. Ale vždycky to ten trenér musí tomu závodníkovi předat, není to pak jednoduché zrealizovat. Vsadili jsme na tuhle kartu a já si to pak i malinko zavřel a ono mi to pomohlo. Bylo to potřeba.“
Jak se vám bojovalo proti finskému trojbloku Ruuskanen, Pitkämaki, Etelätalo?
„Koukal jsem na ostatní a říkal si: Nikdo z nich nevypadá, že by ten jejich trojblok mohl rozhodit, tak se tam zkusím vecpat. Chvíli jsem byl čtvrtý, ale ještě jsem měl dva pokusy. V rozhazování jsem na tom nebyl špatně, jen si poradit s tou čárou, najít si svůj rytmus. Věřil jsem si i na toho Ruuskanena. Když pak hodil těch osmdesát osm… Je blbý říct, že už jsem si nevěřil. Ale říkal jsem si: To už musíte jít na riziko a je to jen o náhodě. Ale jsem rád, že jsem to tam dopíchl na to druhé místo.“
Neměl jste obavu ze zkompletování bramborové sbírky? Čtvrtý už jste byl na MS 2011 i na OH v Londýně.
(smích). „To mě vůbec nenapadlo. To je dobře, brambory zas tak nesbírám. Byla by to kompletace, ale taková nešťastná.“
Kam patří tohle stříbro?
„Myslím, že to prožívám stejně jako ty zlaté. Každá má za sebou jinačí příběh, každou si uvědomujete jinak, ale za tuhle jsem vyloženě rád. Tahle sezóna, i když se mi podařilo hodit daleko, byla jako na houpačce, nikdy nevím, co od sebe čekat. Byl tu strašák toho povrchu, kratší rozběh… Myslím, že jsem z toho vytěžil maximum.“
Související články
