Tyčkař Jan Kudlička prožívá po podzimním zranění kotníku hodně náročnou sezonu a doufá, že na víkendovém mistrovství republiky v Kladně si zvedne sebevědomí před evropským šampionátem v Berlíně. Má ale i jiné starosti. Před pár dny s přítelkyní Jiřinou Ptáčníkovou na sociálních sítích oznámili, že čekají holčičku.
Jak si nové situace užíváte?
„Samozřejmě jsme byli rádi. Byla to opravdu dobrá zpráva, myslím, že můžu mluvit za oba a těšíme za leden. Když jsme byli na soustředění, Jířa si ze mě dělala srandu, že je jí fajn. My jsme něco tušili. Potom jsem přišel domů, dostal jsem obálku, v které byl test, a potom jsem dostal dvě žiletky, modrou a růžovou. V té době jsme nevěděli, která to bude, teď už to samozřejmě víme.“
Trefil jste správnou žiletku?
„Trefil. Já jsem chtěl holku, ze srandy jsem říkal: Holky moje... Výsledky testů nasvědčují, že by měla být v pořádku a to je hlavní. Oba dva jsme rádi za holku, aspoň se o mě na stará kolena postará. Kdyby bylo na cestě druhé dítě, už bych byl rád, aby to byl kluk.“
Jak skloubíte tatínkovské starosti s kariérou?
„Těším se na to. Zároveň bych byl strašně rád, kdyby se mi podařilo být jeden z těch atletických otců, kteří po narození potomka v atletice něco dokázali. Ať už to je Tomáš Dvořák, Roman Šebrle. Pak jsou další, kterým se narodilo malé, a priority šly úplně jinak. Samozřejmě, rodina je rodina, ale chci být ten otec, na kterého se dítě přijde podívat a třeba ještě fandit.“
Jak jste na tom před víkendovým mistrovství republiky?
„Já se do Kladna těším. Letos mně přijde, že moc nezávodím, že se jenom soustředím. Věřím, že si spravím chuť a podaří se mi skočit výš. Včera jsem na tréninku skočil výš než letos v závodě, doufám, že se mi to podaří i v neděli. Vyzkoušel jsem si od začátku 545, 550, 560, to je na mě v tréninku docela dobrý. Byl to dobrý trénink, byl jsem mile překvapen.“
Vyskákaný úplně nejsem
V letní sezoně máte za sebou jen šest závodů, je to důsledek vašich podzimních trablů s natrženou šlachou v kotníku?
„Na podzim jsem měl dvouměsíční výpadek, je to pro mě nová zkušenost. Když člověk nemá podzim, je to strašné dohánění a strašné tréninkové manko, pociťuju to doteď, co se týče fyzičky a tréninkových parametrů. Moc jsem si nezazávodil, snažili jsme se trénovat. Měl jsem tak velké manko, že bych si letos nemohl dovolit cestovat a jít závod od závodu. Moje výkonnost nebyla taková, že by mě na Diamantových ligách vítali s otevřenou náručí.“
Letos jste zatím skočil 555 centimetrů, před dvěma lety jste ale na ME v Amsterdamu bral stříbro za výkon 560…
„Jenže tam jsem odjížděl s formou na 580. V podmínkách, které v Amsterdamu panovaly, z toho bylo 560. Já jsem v Amsterdamu byl velice dobře připravený, byl jsem na vlně po českém rekordu. Sportovní psychika tak funguje. Kdybych teď na mistrovství republiky skočil 580, všechno je smazáno. Pak už si nepřipouštím, že deset závodů předtím stálo za prd. O to by bylo příjemnější v neděli něco skočit.“
Jaké cíle si dáváte na mistrovství Evropy v Berlíně?
„Když člověk závodí, má nějakou jistotu… Úplně vyskákaný nejsem, ale o to víc se těším na závody a až si zaskáču. Uvědomuju si, že letos bude z hlediska tabulek postup do finále těžký. Naše disciplína není vykradená, kluci skáčou vysoko. Je to o kvalifikaci a o finále. Kvalifikace bude ráno, to je jiný závod než na Diamantové lize.“
Jako jeden z mála reprezentantů jste v roce 2009 zažil v Berlíně světový šampionát, jak na něj vzpomínáte?
„Ta sezona nebyla úplně úspěšná, vypadl jsem tam v kvalifikaci. Po olympiádě v Pekingu, kde jsem postoupil do finále, jsem si říkal: Jé, ono to všechno půjde samo. Potom přišel ten Berlín a ono to zas tak samo nešlo. Dostal jsem asi tři napomenutí, že si držím laťku, aby nespadla. Já se mu snažil vysvětlit, když tam ruce nedám, laťka mě praští do obličeje. Z mé strany to nebylo podvádění, ona by tam stejně nezůstala, kdybych se ji snažil držet sebevíc. Člověk si tam ty ruce strčí intuitivně. Nikdo nechce dostat. Katka Baďurová taky dostal přes ret a tekla krev. Doufám, že letos na laťku nebudu muset šahat…“
Související články
