Železný o Němcově SUPER hodu: Jsem rád, že můj rekord ještě nepadnul
Obří koulař Ryan Crouser vstoupil na tiskovku Zlaté tretry v rozverném kovbojském klobouku a když spatřil Jana Železného, uličnicky se usmál: „Včera to bylo těsný…“ Oštěpařský světový rekord z roku 1996 se v neděli v Chorzówě otřásl a při velehodu Němce Johannese Vettera (97,76) scházelo jen 72 centimetrů. „Říkáte si, jestli ten čas přišel,“ reagoval Železný, ředitel ostravského mítinku, na druhý nejlepší hod dějin.
Nezažíváte dnes takových narážek jako od Crousera víc?
„To ne, to jsou vrhači, my držíme spolu. O Crouserovi jsem kdysi řekl, že překoná světový rekord a za tím si stojím. Jasný, je to hecovačka, ono to k tomu patří…“
Jak jste se o Vetterově hodu dozvěděl?
„Přišla mi zprava. Tak, to je hodně daleko… Když se na to díváte, tak si říkáte, jestli ten čas přišel, nebo ještě ne. Nikdy jsem nepředpokládal, že to vydrží tak strašně dlouho. Dvacet čtyři let… Říkal jsem si: Teď děláme Tretru, budou se na to vyptávat. Jsem rád, že ten rekord ještě nepadnul…“
Viděl jste ten hod následně?
„Viděl jsem ho, bylo to fakt krásně hozené. Takhle strašně daleko se nedá hodit špatně. Bylo vidět, že podmínky byly dobré.“
Tipoval byste, že takhle daleko hodí zrovna Vetter?
„Určitě, on byl jeden z těch vyvolených. Dispozičně je neskutečný, silový, výbušný, k tomu teď mají tu možnost toho oštěpu.“
Co tím myslíte?
„Hážou s oštěpem, který dává křídla. Nám ho zakázali, což mi bylo teď líto. Může být karbon s hliníkem nebo karbon s ocelí. Já ho držel jednou v ruce, hodil jsem s ním světový rekord (94,74 v červenci 1992 v Oslu) a za týden byl zakázaný. I tohle jsou podmínky, aby se házelo daleko.“
Navíc, když ho dostane do ruky takovýhle chlap…
„Johannes je mimořádný, určitě na to má. Byli tu další kandidáti z Německa, Thomas (Röhler) se trochu zastavil, ale Thomas je mimořádný v něčem jiném. To je velký závodník, když má formu tak vyhraje. Johannes, ten, když má formu, tak možná vyhraje. Ten čas přijde. Jediný světový rekord, který se nikdy nepřekoná a patří Češce, je světový rekord Heleny Fibingerové v hale (22,50 z roku 1977). Že by padl, toho se nikdy nedožiju. Rekord Jarmily Kratochvílové i můj určitě jednou padne.“
Není to divné si teď uvědomit, že váš rekord může být brzy překonán?
„Žiju tím 24 let. Už jsem si říkal: Tihle kluci na to mají. Pitkämäki, Thorkildsen hodili daleko jako mladí. Makarova jsem viděl na tréninku házet 93, 94 metrů. Nezvládal závody, ale měl potencionál to hodit. Jednou to přijde.“
Jaké to může být?
„Změní se jedna věc, podstatná, že vám budou říkat ne současný světový rekordman, ale bývalý. Proto jsou hodnotné olympijské medaile, ty vám nikdo nevezme, vždycky budete trojnásobný olympijský vítěz. Řeknete si, kdo bude čtyřnásobný olympijský vítěz v oštěpu a porazí mě? Člověk něco říká a může si myslet něco jiného. Ale radši jste světovým rekordmanem, to každopádně. Ale víte, že jednou to přijde. Já si pořád nemyslím, že se sportovci nemůžou zlepšovat. Já tomu nevěřím, jsou somatotypy, které se narodí. Náš vzrůst se vyvíjí.“
Na tiskové konferenci ke Zlaté tretře jste stál mezi dvěma obry, koulařem Crouserem a diskařem Stahlem…
(úsměv) „Já jsem si mezi nimi připadal jak trpaslík. Když se to vezme, že je to vrhačská disciplína, jsem tam trošku nepatřičný. Změny nastanou, v tréninku se dá něco dělat. A všechno vychází z mozku, využívají se psychologové, nové metody, svět určitě půjde dál. Přál bych, si aby svět šel dál zítra.“
Na Zlaté tretře můžou v úterý reálně útočit na světové rekordy norský překážkář Karstern Warholm či koulař Crouser…
„To je můj sen, aby ty výkony šly dál do světa, a zítra jsme viděli něco mimořádného. To je pro mě důležité."
