Ještě na něj nezapomínejte. Atlet Petr Svoboda i v šestatřiceti letech na Memoriálu Josefa Odložila vypálil v závodě na 110 metrů překážek parádní čas 13,53 sekundy. Tak rychle neběžel čtyři roky a v cíli ho taky čekala pořádná odměna, objetí od přítelkyně, překážkářky Kateřiny Kodrové. Kdysi se na poslední chvíli vyhnul amputaci nohy a tělo Petra Svobodu stále často brzdí. On ale bojuje dál. Na Odložilově memoriálu navzdory nedávným potížím s achilovkou nabídl svůj odraz z roku 2017, kdy na vrcholné akci naposledy bral medaili.
Jaké bylo objetí v cíli?
„Krásné. Každý sportovec má doma někoho, kdo mu věří víc než on sám sobě. A já mám doma anděla, který při mně stojí od mé životní změny. Myslím, že je nejlepší, co mě v životě potkalo, i když to nemá se mnou jednoduché. Ale díky bohu, že ztratila křídla a že se nevrátí nahoru a zůstane tu se mnou dole.“
Jak si tohohle výkonu ceníte?
„Tenhle závod je strašně speciální. Od návratu z Kanárů uběhlo šest týdnů, z toho čtyři jsem netrénoval vůbec, protože jsem měl na Tenerife kolizi a něco s achilovkou. Jak překážka padala, flákla mě do ní, z achilovky byly najednou dvě. Je to čtrnáct dnů, co jsem zase začal běhat, dneska jsem šel poprvé z bloků. Je to takový malý happyend na začátek.“
Je to znak, že máte dobře natrénováno?
„Je, teď můžu říct, že duklácké schody jsou fakt dobré. Jak je fixovaná achilovka, tak jsem jich naběhal hodně a je vidět, že ta rychlost se dá udělat jen na schodech. Super, jsem šťastnej a jsou to důležité body za výkon a můžu pomýšlet na ranking na olympiádu, což by v mém věku byla pecka. Samozřejmě je to můj cíl, nebudeme si nic nalhávat.“
Jenže pro úspěch v žebříčku podobných výkonů nemáte dost, takže vaší jedinou šancí je ostrý olympijský limit…
„Musím zaběhnout nějaký nesmysl… Nabízí se 13,32 (olympijský limit), ale buďme realisti… To se dá! (smích) Jsem takový, že si rád dávám vyšší metu a po tom, co se stalo dneska, si věřím hodně. Po šesté překážce mi prostě došlo. Mám hroznou radost a čas je pro mě motivující. A po šesti týdnech mě nebolí achilovka. To je ta, kterou mi málem uřízli. Takže v té době, když se to stalo, tak jsem prostě končil kariéru. Už jsem lámal hlavu, že je to špatné. Ta achilovka, tam stačí málo a je po všem. Pomohli mi dva doktoři. Ale to know-how si nechám pro sebe, protože bylo těžké ho získat.“
Jak jste na tom do zranění v přípravě byl?
„Výborně, právě. Naběhal jsem kilometry překážek. Měl jsem z toho radost. Když se to stalo, tak jsem si myslel, že je to sranda, že jsem se bouchl do achilovky. Kdyby mi bylo dvacet let, tak bych to ani nepoznal. Teď jsem to ale poznal. Ale furt jsem měl v hlavě takový ten pocit: Máš naděláno, neboj se. Ale že po čtyřech týdnech volna… Dneska na mě ten atletický bůh ukázal.“
Najednou jste na stejné úrovni jako před čtyřmi lety, to nestárnete?
„Já ne… (smích) Jediné, co mě opustilo, byly vlasy. Ale motivace ne. Sport je přece o tom, že se hranice posouvají. Ne, že vám někdo řekne stop. Doufám, že budu jednou já, kdo řekne stop. A ne, že mi někdo utne kariéru.“
Opravdu věříte v olympijský limit?
„Pro mě je ten dnešní čas momentálně z říše snů, ale vím, že jsou tam třeba… Já to řeknu: Tři desetiny. O tom to je, já chci překonávat ty mety dál. Ne to, že je mi tolik, kolik mi je. Kdybych poslouchal lidi kolem, tak už tady Svoboda neběhá. A máme tady kluky za čtrnáct.“
Co jste na Odložilově memoriálu říkal divácké podpoře?
„Je to nádherné. Člověk, když už jde na ten start, tak mu oči zabloudí na tribunu a má z toho takový ten pocit, jakože ho to nabije energií. Člověk najednou úplně nasaje tu energii a je to něco jiného. Divákům dávám třicet procent toho, jak jsem běžel. Už na čtvrté překážce jsem slyšel takové to: Huuu... A najednou energie. Super!“
Témata:
olympiáda, atletika, překážky, limit, Petr Svoboda, olympijské hry, sport, Odložilův memoriál, Memoriál Josefa Odložila, LOH Tokio 2021, Sport na Heureka.cz
Související články
