Létající dálkař Juška chytil podvazek i formu: Tokio? Blížím se!
Nejdřív si užil trochu uvolnění na svatbě svého trenéra Josefa Karase. A pak se dálkař Radek Juška ve spletitém systému olympijské kvalifikace posunul směrem k Tokiu. Pomohl mu letecký den na Memoriálu Josefa Odložila. Hned čtyřikrát jeho výkon začínal osmičkou a jeho nejlepší skok zvonil – 811 centimetrů. Nejlepším pokusem od čtyři roky starého národního rekordu (831) se jeho šance v olympijském žebříčku zvětšily. „Pomaličku se tam blížím!“ věří Juška.
Létal na úrovni olympijského finále. Radek Juška zatím ještě nemá jisté, že letos na Hry do Tokia vůbec pojede. Po jeho show na Odložilově memoriálu se to ale zdá hodně reálné. Kromě parádního výkonu si připsal i body za vítězství na mítinku kategorie Continental Tour Bronze. „To už by mělo stačit. Ale já bych chtěl ostrý limit, na to směřuji a jedeme dál,“ vyhlíží Juška výkon 822 centimetrů, který by mu dal stoprocentní klid.
Stejně jako před rokem jste na Odložilově memoriálu přeskočil osm metrů, čím to je?
„Asi tím, že vždycky vyjde počasí. Dneska bylo teplo. Bál jsem se, že bylo až moc teplo, ale dálkařské doskočiště bylo ve stínu. Je tady jeden z nejlepších sektorů v Česku.“
Pamatujete někdy sérii s výkony 800, 806, 808 a 811 centimetrů?
„Nikdy. Nepamatuju se, že bych měl někdy tolikrát přes osm metrů. Možná dvakrát v jednom závodě. Takže super. Myslím, že navazuji na sezonu 2017, což byla životní sezona s osobáky. Pomalu na to navazuju a snad to tak půjde dál a dál.“
Váš pondělní výkon by na olympiádě v Riu stačil ve finále na šesté místo. Jaké to je skákat na téhle úrovni a stále nevědět, jestli letos na olympiádu skutečně pojedete?
„Já si myslím, že se i pomalu hlavou přesouvám do toho, že se pomaličku posouvám, že se tam pomaličku a jistě blížím. Myslím si, že to bude jenom plus pro mě, že na to budu trošku navyklý. Hlava bude seplá tím správným směrem a jenom to bude stoupat.“
Pomohlo vám, že na Julisku mohli diváci?
„Určitě, já mám diváky rád. Konečně to s diváky trošku vychází, že můžou chodit na závody. Že to nezakazují a ještě víc to povolí. U technických disciplín je to daleko lepší. Je to super.“
Vy jste se o víkendu naladil na svatbě kouče Josefa Karase, jak tam bylo?
(úsměv): „Bylo dobře. Já jsem tam teda nestrávil moc času. Jednak jsem nepil, protože jsem řídil. A nechtěl jsem kvůli závodům, abych byl odpočinutý. Takže to bylo takové... Aby to nevyznělo, že jsem tam byl, aby se neřeklo… Kdepak, bylo to super, počasí vyšlo. S přítelkyní jsme si to užili.“
Podle fotky na Instagramu to vypadá, že snad s přítelkyní, sprinterkou Terezou Sekyrovou, taky něco chystáte…
„Přítelkyně tak tak nechytla kytici, ale já jsem pak chytil podvazek, takže to možná k tomu směřuje. (smích) Ale uvidíme. Jsme spolu zatím rok a půl a kousek, takže myslím, že je ještě trochu čas. Sice spolu už tak rok bydlíme, ale pořád si na sebe zvykáme. Nechci nic přivolávat, ani nic zakřiknout.“
Jak zvládl víkend váš trenér?
„Já myslím, že bravurně. Pepa má štěstí, že už má kluky na určité úrovni, že rozcvičky nebo předzávodní tréninky nejsou těžké a spíš je jedeme na pocit. Víme, co nám sedí. Jeli jsme je sami. Tímhle se Pepa nemusel vůbec zatěžovat. A my jsme měli taky čistší hlavu.“
Kde můžete vaší současnou formu prodat?
„V plánu byl memoriál Josefa Sečkáře v neděli v Brně. Uvidíme, jak se ještě domluvíme s trenérem, protože další start by byla až Evropa družstev, což by bylo až skoro za dva týdny. Tak uvidíme, jestli využijeme dalšího startu, nebo naopak trošku přitrénujeme, aby ta forma ještě trochu stoupla.“
Kvůli žebříčku jsou dobré mítinky pro spoustu atletů nedostatkovým zbožím, jak jste na tom vy?
„Nemám za ty roky až tak špatné jméno, v sezoně už jsem něco skočil, takže není problém se někam dostat. Ale je problém s tím, že ty závody pořádně nejsou. Ať projíždím kalendář akcí, jak projíždím, tak nemůžu pořádně nic najít. Chtělo by to nějakou další Diamantovou ligu. Něco takového mi tam teď chybí.“
