Medaile jim za chůze nezbedně cinkaly a to je kouzlo, které jedna placka neudělá. Čtvrtkařky Lada Vondrová a Barbora Malíková se po příletu z ME do 23 let v Tallinnu každá mohly pochlubit povedeným párečkem. Vondrová dvěma zlaty, Malíková zlatem a stříbrem. Není to ale konec příběhu. „Na olympiádě chci zabojovat!“ hlásí Vondrová společnou filozofii.
Jsou to dvě budoucí tváře české atletiky. V sobotu spolu na individuální čtvrtce svedly parádní souboj o zlato, rozsouzený čtyřmi setinami. V neděli Vondrová málem obětovala hlasivky, když do cíle hnala parťačku jako finišmanku české štafety. Malíková zdrtila tři soupeřky najednou, byl z toho šfatefový titul.
Lado, co váš hlas?
Vondrová: (smích) „Já jsem řvala, proto teď nemůžu mluvit. Věřila jsem, že je předběhne. Moc dobře vím, jaký má finiš. (smích) Pevně jsem věřila, že bude první. Dopadlo to, je to super. Kolektivní úspěch je výš než individuální. Byla to krásná tečka. Jsem strašně šťastná, jak se to povedlo. Byla to moje poslední mládežnická akce, chtěla jsem z toho vytřískat maximum. Ale mám před sebou ještě olympiádu.“
Báro, jak vzpomínáte na poslední vítězné metry?
Malíková: „Pro mě to bylo hodně emotivní, jak jsem slyšela celé tribuny bouřit do poslední rovinky. V hlavě jsem měla, že je musím předběhnout, že na to mám, potom se to stalo. Teď si myslím, že je to moment, na který asi nezapomenu. Jsme strašně moc ráda, že jsme s holkama vydržely tolik čtvrtek za sebou. Popraly jsme se s tím strašně dobře. Všechny běžely nejlíp, jak mohly, bylo to krásný.“
Měly jste čas na oslavu?
Vondrová: „Šly jsme si posedět, tím, že olympiádu musíme brát zodpovědně, už nám není patnáct…“
Malíková: „Někam jsme šly, že bychom se zničily, to fakt ne. Máme před sebou olympiádu.“
Braly jste taky zlato a stříbro v individuálním závodě, jako kdysi Jarmila Kratochvílovou s Taťánou Kocembovou na MS v Helsinkách…
Vondrová (smích): „Já jsem to viděla, že nás k tomu přirovnánali, což je vtipný. Jsme na jiné úrovni. Ale bylo hezké to vidět, dlouho nebyly dvě Češky v žádné disciplíně první dvě. Je to super.“
Bude těžké teď přepnout na olympijské hry?
Malíková: „Úplně to nevnímám, že mám celý vrchol za sebou. Pojedeme na olympiádu, chci i tam předvést kvalitní výkon, popřípadě si vylepšit osobáček.“
Vondrová: „Na olympiádě chci zabojovat! Já jsem namlsaná, že se to povedlo. Musím si dát volno, ale udělám všechno pro to, abych si na olympiádě udělala osobák. To je pro olympiádu hlavní cíl. Jedeme tam běžet co nelepší čas, na co to bude stačit, je otázka.“
Jak jste na tom zdravotně? Obě máte své problémy…
Vondrová: „Já si musím odpočinout, kotníku jsem dala hodně velký záhul. Mám oteklý třetí metatars. Snažím se chodit na magnetry, musela jsem na tréninku ubrat. Trošku mi pomohlo, že jsem si odpočinula. Takhle to udělám před olympiádou.“
Malíková: „Udělala jsem dobře, že jsem vynechala rozběh štafet. Achilovky by nevydržely rozběh a finále. Já můžu běžet maximálně tři dny v kuse. Tohle byly tři dny v kuse, bylo toho hodně. Udělala jsem dobře, kdybych šla rozběhy, už se na finále nerozběhnu.“
Jak se těšíte na olympiádu bez diváků?
Vondrová: „Bude to zvláštní, nedá se nic dělat. Pohltí nás atmosféra, že je to olympiáda. Naladíme, i bez diváků si to musí užít, člověk je na olympiádě.“
Malíková: „Olympiáda je něco, co se nestává jen tak někomu, bude nás hnát i tohle. Mrzí mě, že nebudou diváci. U mě je poslední stovka o tom, že tribuny bouří, ženou mě očima, hlasivkami. Opatření jsou opatření, chápu jejich rozhodnutí. Na olympiádě se už běhají strašně rychlé časy. My tam pojedeme pro osobáček. Nevím, jestli mi vydrží forma. Ale fakt nás požene atmosféra, že je to olympiáda.“
