Olympionička Gillarová učila oštěp Američany. Špotákovou a Železného spojuje pokora, říká
Loňskou sezonu promarodila, stihnout se vrátila až těsně před olympijskými hrami v Tokiu. Na nich nepostoupila z kvalifikace a cítila zklamání. Dlouho se však netrápila, vzhledem k okolnostem nemohla udělat více. Nyní už českou atletkou Irenou Gillarovou cloumá nedočkavost. Přestože má ještě volno, chodí za kondičním trenérem a snaží se připravit „na to těžké“. Je jí 29 let, vstupuje do ideálního oštěpařského věku a připravuje ji persona person Jan Železný… „Čeká nás krásná sezona, v níž se uskuteční mistrovství světa i Evropy. Moc bych si přála postoupit do užšího finále, bojovala v top osmičce,“ sděluje Gillarová, jež se chtěla v dětství stát volejbalistkou, stačil ovšem jeden pohled na obrazovku a všechno bylo jinak.
Ireno, proč je z vás oštěpařka?
Kvůli Báře Špotákové. Byla jsem nadšená, když v Pekingu porazila posledním pokusem Marii Abakumovovou. Krátce poté hodila světový rekord. Okouzlila mě, chtěla jsem být tak skvělá jako ona.
Ovlivnila vás i jinak?
Rozhodně. Moc sympaticky působila v médiích. Byl to pro mě lidský vzor. Líbilo se mi, že je nejlepší a přitom skromná. Bylo mi čtrnáct, rozhodovala jsem se mezi volejbalem a oštěpem. Hlavně kvůli ní jsem měla pocit, že jde o nejlepší sport na světě.
Česko je oštěpařskou velmocí, přesto jste se o sedm let později vydala do USA. Co vás k tomu vedlo?
Tehdy jsem trénovala v Dukle pod vedením bývalého trenéra Barbory Špotákové. Sešla se spousta okolností – chtěla jsem studovat, vyrazit do světa a nepovedlo se mi mistrovství Evropy do 23 let. Byla jsem z toho rozladěná. Řekla jsem si, že chci zkusit něco jiného. Oštěpu jsem dávala všechno a měla pocit, že to stejně nestačí. Sbalila jsem se a odešla. Trenér Černý je naštěstí velkorysý člověk. Pochopil mě, šlo přece i o vzdělání. Takže mi mé rozhodnutí odpustil.
Na oštěp jste úplně nezanevřela. Učí se jinak v USA a Česku?
V Americe rozhodně není povědomí o technice tak veliké jako v Česku. Zde pan Železný, předtím paní Zátopková, založili silnou tradici. Tamní trenér se ptal spíš mě, jak to děláme. Do techniky mně vlastně vůbec nemluvil, spíše mi dal strukturu a vytvořil podmínky. Spolupracovali jsme a docela nám to fungovalo.
Učila jste tedy Američany oštěpu?
V tomto případě to tak trochu bylo, šířila jsem slávu české oštěpařské školy v USA.
Zmínila jste dalšího velkého trenéra vašeho života – Jana Železného. V čem je jeho výjimečnost?
Ví všechno o technice a dovede to dokonale předat. Ať jsou Němci úspěšní, jak chtějí, techniku umíme lépe. Pan Železný se nám snaží poskytnout nejlepší podmínky. Stejně jako Bára nedává nikdy na odiv své ego. Pomáhá nám, udělá pro nás první a poslední, ale je jen na nás, jestli to přijmeme, nebo ne.
Co vám řekl po olympijské kvalifikaci?
Že je na mě pyšný. Pomohlo mi to, byla jsem zklamaná, rozhodně jsem se na olympiádu nejela jen zúčastnit.
Na hry jste odjížděla po vleklém zranění a bez dobrého výsledku. Neuvažovala jste, že byste olympiádu vzdala?
Rozhodně ne. Letní přípravu jsem měla dobrou: hodně jsme trénovali. V momentě, kdy se mělo závodit, nastal problém. Sekla se mi záda, byla jsem na kapačkách a nešlo dělat vůbec nic. Věděla jsem, že jakmile se uzdravím, rychle se vzkřísí, co jsme natrénovali. Musela jsem se jen vyrovnat s tím, že jsem dlouho nezávodila. Věřila jsem, že to půjde a na finále mi nakonec chyběl kousíček.
Svou účast pod pěti kruhy tedy hodnotíte kladně?
S odstupem času jsem ráda, že jsem tam byla. Moje vystoupení bylo důstojné a zkušenosti, co jsem získala, mohu zužitkovat letos.
Kdy zahajujete přípravu?
Za týden ještě bez trenéra odjíždíme do Vysokých Tater. Čtrnáct dní budeme chodit po horách, zpevňovat kolena, nohy a snažit se nabrat všeobecnou fyzičku. Pak už jedeme na soustředění do Špindlu a do turecké Antalye, kde začneme makat naplno na stadionu.
K čemu ji budete směřovat?
Ke dvěma vrcholům. Kvůli koronaviru se letos uskuteční mistrovství světa i Evropy. V Mnichově bude navíc vše pojato netradičně. Na Evropě budou i další sporty (např. cyklistika, gymnastika, veslování, pozn. red.). Světový šampionát zase proběhne v Eugene, kde jsem dvakrát vyhrála univerzitní titul. Jde o můj oblíbený stadion. Moc bych si přála, abych byla zdravá, obě akce se konaly a já na nich uspěla.
Co to znamená?
Chtěla bych postoupit do užšího finále, bojovat v top osmičce. To první platí pro mistrovství světa, to druhé pro evropský šampionát.
