Špotáková: Soupeřky v jejich věku? Jsou v dosahu i pro takovouhle bábu!
Nepřepálit začátek. Své filozofie se oštěpařka Barbora Špotáková drží i v sezoně, která může být její rozlučková. Výkonem 58,70 metru se v našlapaném poli svého prvního závodu roku na mítinku Kladno hází vešla až na sedmé místo. Ale cítí, že soupeřky nejsou daleko. „Furt jsou v dosahu i pro takovouhle bábu!“ zahlásila Špotáková.
Musíte se snažit víc, abyste ohromily světovou rekordmanku! Pět oštěpařek přehodilo šedesát metrů, včetně reprezentantky Nikoly Ogrodníkové (60,73) na pátém místě. Vítězná Japonka Haruka Kitagučiová o tři centimetry minula hranici 62 metrů. Barbora Špotáková si v Kladně odpracovala svůj příběh při letošní premiéře po zranění nohy. A věří, že bude líp.
Co vám první závod řekl?
„Je to metrově nic moc, ale vypadá to hůř, než jaké to je. Při rozcvičování jsem tam tohle házela lehce každým hodem, ale pak jsme čekaly dvacet minut, než začne závod, a najednou to ze mě úplně spadlo, a už jsem se do toho nedostala. Možná, že jsem začala moc opatrně, trošku jsem se bála o tu nohu, skoro jsem neběžela, což nejde.“
Atmosféra na zaplněném stadionku přitom byla pěkná, ne?
„Bylo to perfektní, ale když to pak najednou zmizí, tak je to těžké. V oštěpu, když to netrefujete, tak to letí o deset metrů míň. Třeba i Kuba Vadlejch jednou hodí devadesát, pak nemůže dát osmdesát. Jak to nespíná, jak má, tak to nejde. Při rozcvičování mi to spínalo, vypadalo to, že fakt hodím daleko, ale pak to najednou zmizelo, nevím proč. Ale hlavní je, že jsem zůstala zdravá, a že jsem si poprvé vyzkoušela plný rozběh, protože když jsem byla zraněná, tak jsem nemohla házet z plného rozběhu. Tady jsem se v rozběhu trochu hledala, v Paříži už se tolik bát nebudu. Věřím, že to bude lepší, rezerva tam je veliká.“
Bojovala jste, zkoušela si roztleskat fanoušky…
„Jo… Je to škoda, že jsem jim to nemohla vrátit. Za to se jim omlouvám. Ale závod to byl, myslím, hezký.“
Je fakt, že pět závodnic překonalo šedesát metrů…
„Holky jsou hodně rozzávoděné, což je taky rozdíl. Spíš než soupeřky mě rozhodilo čekání na závod. Najednou to ze mě všechno úplně spadlo. A soupeřky? Furt to nejsou žádné metry. Já v jejich věku... Nevím. Furt jsou v dosahu i pro takovouhle bábu!“
Je pro vás motivace, když vidíte, že se letos zatím moc daleko nehází?
„Motivace? To ne, ale nepřipadám si úplně tak mimo to závodní pole. Věřím, že na tyhle metry rozhodně mám. Kdyby házely pět a dál každým hodem, tak je to trošku jiné. Ale tohle nejsou žádné velké vzdálenosti. To už je takový detail. Rozhodně to je jedna z příjemných věcí.“
Jak vás limitovala nedávno zraněná noha, kvůli které jste posunula start sezony?
„Limitovala mě hlavou, šla jsem do toho opatrně.“
Před závodem jste říkala, že určitě nepůjdete všech šest pokusů, proč jste rozhodnutí změnila?
„Protože jsem do toho vůbec nemohla naběhnout. A když házíte takovýmhle stylem, tak to ani tolik nebolí, protože nestojíte na zemi. Neměla jsem do čeho dát ránu, ani jednou jsem ten oštěp netrefila. Byly to rány do prázdna. Myslím si, že trenér to asi vyhodnotí pozitivně. Důležité je, že jsem zdravá. Před sebou mám krásné dva závody, těším se dál do sezony. Sezona pro mě začíná, cíl je dvacátého srpna (na ME v Mnichově – pozn. red.), je to hodně, hodně času…“
Pomůže vám tahle zkušenost pro sobotní mítink Diamantové ligy v Paříži?
„Proto jsem tady, určitě je dobré si vybrat závod blbec, a myslím, že jsem si ho trochu vybrala. Když házíte v rozcvičování dál než v závodě… Já věřím, že přijde ta Diamantovka, že si na to rozpomenu. A hlavně už věřím té noze, že to můžu rozeběhnout.“
