Květoslav Šimek
2. března 2023 • 10:40

Ještě jednou a končím! Malíková znovu závodí a věnuje se designu

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Lokvenc: Chemie Kuchty a Birmančeviče je úžasná! Chorý není zákeřňák
CESTA ZE DNA: Jsme silnější, než si myslíme, říká zápasník Peňáz
VŠECHNA VIDEA ZDE

Atletku v sobě nezapře. Designová židle, se kterou Barbora Malíková (21) zabodovala na Virginia Tech University, jako by byla poskládaná z pokroucených atletických drah. Bolavé achilovky sice jeden z nejvýraznějších talentů české i světové atletiky vyřadily v červnu 2022 ze sportovního provozu. Mimo jiné tím přišla i o halové mistrovství Evropy, které právě začíná v Istanbulu. O to větší prostor však mohla Malíková věnovat škole. A teď už, konečně, znovu závodí.



Čtvrtkařka z Oldřišova u Opavy, která v patnácti letech vyhrála mistrovství světa do 17 let, je mistryní Evropy do 23 let, vybojovala tři české tituly a startovala už i na olympiádě v Tokiu, je zpátky na dráze. V Americe běžela hned dvě čtyřstovky v rámci univerzitních štafet.

„Mám z toho super pocit!“ popisovala pro deník Sport a web iSport.cz Barbora Malíková. „Čas jsem neřešila, byl to pro mě trénink a test. Hlavní je, že mě achilovky nebolí. To je něco neskutečného. Minulý rok jsem si říkala, že pokud ještě někdy zažiju závod, ve kterém mě nebudou achilovky bolet, bude to zázrak. A stal se!“

Přes bolest

Achilovky talentovanou atletku trápí už dlouho. Poslední tři, čtyři roky bojovala s bolestí. Sbírala medaile, posunovala rekordy, ale trápila se. I kvůli olympiádě v Tokiu, kde skončila na 34. místě, šla hodně přes bolest. Ta ji definitivně přemohla v červnu na mistrovství republiky v Hodoníně. Po rozběhu čtyřstovky finále vzdala. Na půl roku úplně vypadla z tréninku.

„Říkala jsem si, že tomu dám ještě poslední šanci,“ líčí Malíková. „Že se prostě chci dostat zpátky. Jasně, sportovec si dává poslední šanci milionkrát... Ale bylo to těžké. Chtěla jsem do léčby a rekonvalescence dát sto procent, vrátit se a běhat zase rychlé časy.“

Aby dala bolavé šlachy do pořádku, vyzkoušela skoro všechno. „Ani nevím, co vlastně pomohlo, protože za poslední roky jsme opravdu zkoušeli úplně všechno. Elektroléčba, magnety, rázové vlny. Nosila jsem lymfokalhoty, chodila na fyzio. Vyměnila jsme značku treter, dvakrát i vložky do bot...“

V Americe podstoupila i aplikaci krevní plazmy do achilovek. „Do obou, bolí to teda neskutečně,“ neskrývá Malíková. „Doufám, že nic podobného už v životě nebudu muset podstoupit. Dostala jsem pak i speciální botičku na pár dnů. Nesměla jsem nejdřív ani moc chodit, potom jsem začala nohy lehce protahovat. Každý den, kromě neděle, jsem měla hodinu až hodinu a půl fyzio. Od běhání jsem měla úplnou pauzu lehce přes čtyři měsíce.“

O to víc času měla na školu. Na Virginia Tech University je druhým rokem. Loni ji škola vyhlásila nejlepším nováčkem roku napříč všemi sporty. „Je fajn vidět, jak se tam všichni podporují,“ vážila si ceny Malíková. Pochvaluje si i školní posun.

Design mě baví hodně

„Na střední škole v Opavě jsem dělala architekturu a pozemní stavitelství. S tím, že první ročníky jsou víc zaměřené na pozemní stavitelství. Design tam moc nebyl, že bychom sami něco navrhovali. Třídní mi pak vysvětlovala, že architektura pro středoškoláky ani moc nejde udělat. Protože patnáctileté děti ještě nemají rozhled. Neví, co a jak chtějí dělat.“

Pozemní stavitelství Malíkovou extra nebralo. Na univerzitě ve Virginii je ve svém živlu. „Nejlepší dosavadní rozhodnutí v životě," říká rezolutně. „Studuji industriální design. Děláme návrhy prakticky všech produktů kolem nás. Díky zranění jsem měla o to víc času na ateliér a studio, dělala jsem školní práci. To mě bavilo. Našla jsem tady ideální balanc mezi školou a atletikou. Baví mě obojí.“

Se svými návrhy Barbora Malíková bodovala. Řadu z nich vystavuje na svém Instagramu. Od originální židle, přes lampu nebo kuchyňské pinzety pro „fajnšmekry“. Připouští, že osobní styl a rukopis stále hledá. „Nechávám tomu volný průběh. Je to tak i lepší, člověk se postupně profiluje. Jsem ve druháku. Mám čtyři roky, abych našla, co mi sedí a vyhovuje. Proto je každá věc zatím trochu jiná.“

Malíková upřímně přiznává, že z návratu k běhání měla docela strach. „Bála jsem se, že mě achilovky začnou znova bolet, to mě limitovalo. Byla jsem docela ve stresu. Co když budou zase bolet? Co když z toho zase budu v prčicích? Teď už achilovkám věřím víc, těším se na běhání daleko víc. Na rychlé běhání.“

Ambice? Zůstat zdravá

Konkrétními časy nebo ambicemi se ovšem svazovat nechce. S trenérkou Janou Gellnerovou ze Sokola Opava i se svým americkým koučem se dohodli, že se na časy extra dívat nebudou. „Spíš, jde o to, abych byla zdravá,“ má jasno Malíková. „A víc se budu soustředit na čtvrtku, než na osmistovku.“

Konkrétní závody? „Univerzitní sezona v Kalifornii nám začne v polovině dubna a pak v červenci máme Evropu do 23 let,“ dívá se do kalendáře. „Tam by bylo fajn se kouknout, je to pro mě poslední mládežnická akce. To už bych mohla mít zase slušnou formu. Snad.“

Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud