Marie Sehnálková
Premium
19. března 2023 • 11:15

Holka z fotky: dcera Neumannové (19) o výchově, sportu i vydělku na sítích

Vstoupit do diskuse
1
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

To je ta malá holčička v růžové bundičce? Tuhle větu slýchá téměř pokaždé, když se objeví ve společnosti po boku slavné mámy Kateřiny Neumannové. „Není týden, aby mi to někdo nepřipomněl,“ směje se dnes už devatenáctiletá Lucie, která se od olympiády v Turíně změnila k nepoznání. Její život se však aktuálně točí okolo úplně jiných věcí, než je legendární fotka. Dělá atletiku, studuje sportovní management a od sedmnácti si vydělává na Instagramu.



Asi každý si vybaví ikonickou fotku z Turína, kde jako malá běžíte obejmout mámu, která právě získala olympijské zlato. Připomínají vám to lidé často?
„Lidem to v paměti zůstalo opravdu hodně. Když jdeme s mámou někam do společnosti, kde nás úplně neznají, tak za námi skoro pokaždé někdo přijde a řekne: ,To je ta holčička v té růžové bundičce? No to není možné.‘ Takové momenty se dějí opravdu často.“

Vzpomínáte si na ten okamžik?
„Asi každý si řekne, že ve třech letech si toho člověk moc zapamatovat nemůže. Jenže já si to od té chvíle připomínám snad každý týden mého života. Už odmalinka se mě na to pořád někdo ptá. Asi i díky tomu mi ty vzpomínky v hlavě zůstaly. Pamatuju si, že jsem měla skvělou chůvu Zuzku, která mi v cíli řekla, ať běžím za mamkou. Jenže já za ní jít nechtěla. Namluvila mi tedy, že za to dostanu bonbony, takže jsem nakonec poslechla. Vzpomínám, že mamka byla hrozně zpocená a udýchaná. Měla jsem takové růžové boty a jedna z nich mi spadla, což kamery vůbec nezachytily. Obula jsem si ji zpátky, ale měla jsem v ní strašně moc sněhu. Když pak byly oslavy, rozkřiklo se, že jsem měla slíbené bonbony, a každý mi je kupoval. Takže mi Zuzka vůbec nekecala. (směje se) Pak si taky vybavuju, že jsem měla nějaké problémy a že mi z těch sladkostí nebylo moc dobře.“

Nezapomenutelná chvíle. Kateřina Neumannová slaví olympijské zlato s dcerou Lucií.
Nezapomenutelná chvíle. Kateřina Neumannová slaví olympijské zlato s dcerou Lucií.

Možná se trochu očekávalo, že půjdete v mamčiných šlépějích a budete také jednoho dne dělat běžecké lyžování.
„Tohle podle mě žádné pravidlo není. Dělat stejný sport jako rodič, který v něm byl nejlepší na světě, by bylo dost svazující. Každý by vás pořád srovnával s maminkou nebo tatínkem. Jako malá jsem běžky úplně nesnášela. Mamce jsem vždycky dělala scény, že nejdu, a brečela jsem. Nějak jsem si zafixovala, že běžky prostě ne. Pak se to ve mně zlomilo, když jsem prodělala zranění a mohla jsem dělat jen určitý druh sportů. Běžky nevadily, takže jsem na nich trénovala dva měsíce v kuse. Docela jsem se to tehdy naučila a nakonec si je i oblíbila.“

Netlačila vás mamka do běžeckého lyžování?
„To ne. Jediné, co po mně chtěla, abych lyžovala s rodinou. Víkendy jsme trávili na Šumavě, kam za námi jezdili bratranec, sestřenice, strejda… Mamka si přála, abychom všichni společně jezdili na výlet na běžkách. S bratrancem a sestřenicí jsme se ale vždycky spikli, že na žádné běžky nechceme, a dělali jsme rodičům problémy. Tohle bylo ale opravdu jediné nucení. Pak to mamka vzdala a řekla: Když nechceš, nechoď, já si to kazit nebudu.“

Chtěla z vás mít máma někdy profesionální sportovkyni?
„Tohle mamka nikdy v hlavě neměla. Podporovala by mě v čemkoliv, pro co bych se rozhodla, i kdybych chtěla hrát třeba na housle. Je pravda, že když jsem si pak sama vybrala, že bych chtěla sportovat, začala mi dávat nějaké rady.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud