Žádné čáry mu v olympijské sezoně nepomůžou. Stotřicetikilový koulař Tomáš Staněk pro svou životní sezonu nabírá svaly a dělá dřepy nebo bench press s víc než dvousetkilovými činkami. A na jeho těle je to znát. „Když někam jdeme, ptají se nás, co děláme, jestli hrajeme ragby,“ líčí s úsměvem historku z nedávného soustředění v Potchefstroomu.
Jižní Afrika nepatří k úplně nejbezpečnějším zemím, když ale během volné chvilky vyrazila na procházku tréninková parta kouče Petra Stehlíka v čele s Tomášem Staňkem, vzbuzovala respekt.
„Z dřívějška tam byly nějaké aférky i nám říkali, ať třeba kolem nádraží nejezdíme večer. Ta země má svá specifika, asi byste nebyl úplně klidný tam pustit ženu na procházku. Ví se, že tam není úplně bezpečno. Nebo pro nás jo. Když někam jdeme, tak na nás koukají, jak jsme velký,“ líčí Staněk.
V Potchefstroomu nabíral Staněk se svými parťáky hmotu, z níž chce během sezony uplést nejlepší formu kariéry. V tradiční zimní základně českých atletů pracoval na silovém objemu. Je to trénink, v němž se snaží přiblížit svým osobním maximům. Na bench press už zvedl 260 kilogramů, se stejnou váhou zvládnul dvakrát po sobě dřep, trhem dal 150 kilo a přemístěním 180 kilo.
„Své osobáky vím, to je takové ego,“ usmívá se Staněk. „Člověk si pamatuje dost dobře, kdy se blíží svým dobrým výkonům. Ale kdybych tady zvedal dvě stě padesát na cokoli a pak bych nebyl schopen házet koulí, tak je to jedno. Jsem koulař, nejsem vzpěrač,“ vysvětluje Staněk, jehož tělo si vyžaduje hromadu energie. „Není to tak, že bych si dal svíčkovou s osmi knedlíky a řekl si: Jo, tak zítra to bude dobré! Snažím se jíst zdravě, ale zároveň samozřejmě hodně. Bílkovin potřebuju fakt množství.“
Hrubá síla je ve vrhu koulí potřeba, což musí uznat každý, kdo si někdy potěžkal náčiní vážící 7,26 kilogramu s představou, že nejlepší světoví koulaři jsou schopní ho poslat k 22 metrům i dál. Klíč je v tom silové předpoklady prodat během necelých dvou sekund ostrého pokusu. A protože se závodní halová sezona už blíží, Staněk během aktuálního týdne už v českých podmínkách pracoval na dynamice.
„Dnes to nebylo na maximání sílu. Šel jsem spíš dynamické cviky. Spíš než na to, abych zvedl co nejvíc, se soustředíme, aby to vypadalo, aby to pěkně jelo, abych se pod tím extra nekroutil, aby tam byl dynamit a správné sepnutí, které se pak projeví i do té koule,“ vysvětloval Staněk po tréninku v posilovně na Strahově.
Halová sezona mu začne už v sobotu v Jablonci, kde se utká mimo jiné s Polákem Michalem Haratykem. 30. ledna si souboj zopakují na Czech Indoor Gala, zlatém mítinku Světové atletické tour. Tam budou na startovce ale i jeden z nejlepších koulařů historie, Novozélanďan Tom Walsh, a úřadující mistr Evropy - Chorvat Filip Mihaljevič. Staněk pro zimní sezonu znovu vyhlíží návrat k hranici 22 metrů, k níž mu vloni scházel jen decimetr.
„Je to taková meta. Takový červíček tam v hlavě hryže, že to ještě 22 není,“ připouští Staněk. „Třeba v létě jsem měl úplně snovou formu, že se to dalo posunout úplně jinam. Takže vím, že ty moje hranice ještě úplně nejsou. To číslo u mého jména by se ještě dalo upravit.“
Témata:
atletika, sport, Olympijské hry, Evropa, Tomáš Staněk, Jihoafrická republika, Afrika, Petr Stehlík, vrh koulí, Alcatraz, Potchefstroom, Tomas Walsh, Sport na Heureka.cz
Související články
