Česká běžkyně Mäki: Fandím Finsku. Syna Kaapa uplácí vláčky a lízátky
Na olympiádě v Paříži bude chtít běžkyně Kristiina Mäki české fanoušky potěšit, ale v pátek večer bude mít srdce jinde. „Budu fandit Finsku!“ ujišťuje dcera finského tatínka před očekávaným mačem na úvod hokejového mistrovství světa.
Hecujete se doma?
„Tam je to čistě jenom boj, že fandím někomu jinému. O to je to zajímavější.“
Díváte se na hokej často?
„Když nějaký hokej vynechám, tak se mi svět neboří, ale ráda se koukám. V pátek se nejspíš budu koukat i s našimi. V sobotu je extraliga, přijedou za námi do Prahy, takže to bude vyhrocený.“
Jak mají hokejové sympatie rozložené další v rodině?
„Taťka samozřejmě fandí Finsku. Mamka má úlohu jako u mě Filip (manžel a běžec Sasínek – pozn. red.), že fandí opačným. Ale spíš je to taková sranda.“
A jak je na tom váš tříletý syn Kaapo?
„Asi kdo ho víc podplatí, tak tomu bude fandit.“ (směje se)
Čím se podplácí?
„Teďka vedou vlaky, všechno možný od patroly, lízátka. Není to těžký. Je docela prodejnej…“
Minulý víkend jste zahájila sezonu závodem na 1000 metrů v Pliezhausenu osobním rekordem 2:39,54 minuty, co vám to ukázalo?
„Sice jsem si dala osobák, ale ten starý osobák byl hodně starý. Takže osobák se vždycky počítá, ale až takhle budu probíhat na patnáctistovce, tak řeknu, že je to dobrý. Na začátku jsem měla lehkou kolizi. Asi se budu muset Vasila Ducára (kolegy z marketingové stáje – pozn. red.) zeptat na nějaké tréninky s boxováním.“
Halovou sezonu jste ukončila hned na začátku kvůli zánětu achilovky, jak jste se dávala dohromady?
„V podstatě jsem měla tři týdny bez běhání, což není tak fyzicky, jako psychicky hrozné. Ještě když se to stane v olympijské sezoně, kdy to má člověk jinak naplánované. Ten den, kdy se mi rozjel ten zánět, jsem jela k fyzioterapeutce, ta mi to trošku zmasakrovala, takže jsem v podstatě nemohla ani chodit. Což bylo takové strašidelné, říkala jsem si, jak tady z toho začnu běhat. Zranění jsou většinou taková, že to u chůze necítíte a u běhu jo. A když to cítíte i u chůze, tak je to fakt strašidelné. Ale zpětně musím říct, že takové záseky pomůžou k nakopnutí něco změnit. Vždycky je to pro něco dobré.“
Co jste změnila?
„Změnila jsem posilovnu, změnila jsem trenéra, zatím myslím, že to byl správný krok a přišel ve správný čas. Doufám, že se to projeví v závodech. Nebylo tak hrozné do toho naskočit, dělala jsem různé věci okolo. Jezdila jsem na kole, cvičila jsem. Oběhový systém jsem zatížila, což znamená, že přechod na běhání nebyl takový masakr.“
Jaký máte plán do sezony, je možné se závody v olympijské sezoně trochu šetřit?
„Ono to moc nejde kvůli rankingu. Asi by to šlo, kdybych zaběhla ostrý limit (4:02,50 – pozn. red.), první pokus bude 18. května v Chořově. Ale i kdybych zaběhla ostrý limit, rankingová pozice funguje pro další závody. Takže ideální případ je závodit postupně celou dobu. Rankingový systém je udělaný tak, že byste měl závodit furt, aby se to udržovalo. Nebo běhat Diamantovky, ale to zatím nevidím.“
Na které závody se v boji o olympiádu budete soustředit?
„Určitě to chce běžet rychle na začátku června na mistrovství Evropy v Římě. Tam jsou zároveň velké body, to je cíl pro další měsíc. Odteď závodím až do konce června skoro každý týden. Samozřejmě, hlavní cíl je olympiáda. V rankingu jsem na dobré pozici, ale musím běhat ještě rychle. Nebo splnit limit rovnou.“
Na OH v Tokiu jste slavně postoupila do finále, máte to v hlavě?
„V hlavě to je v tom ohledu, že by bylo strašně hezký to zopakovat. To bude hodně těžký, ale samozřejmě to v hlavě je.“
