Svobodu inspiruje Voráček: Fandí jak z gauče, křičí stejně jako přítelkyně
Jako terminátor se stále vrací zpět, devětatřicetiletý překážkář Petr Svoboda se ale už smiřuje s blížícím se koncem. Letos chce uspořádat rozlučkovou tour a do budoucna ho inspiruje příklad hokejisty Jakuba Voráčka, který po přechodu na druhou stranu boduje jako originální expert. „Nejlepší je, že křičí stejně jako moje přítelkyně,“ směje se Svoboda, který své tělo dává dohromady na 3. června, kdy je na pořadu Memoriál Josefa Odložila.
Co říkáte na Voráčkovy výkony za mikrofonem?
„Mně se to strašně líbilo. Ti komentátoři jsou skvělí, jede to jak encyklopedie. Vedle takového profíka je člověk, který fandí jak z gauče a komentuje to, jak to člověku letí v hlavě. Mluví mým jazykem, rozesměje mě to.“
Lákal by vás podobný džob?
„Bylo by to asi fajn. Umím si to představit, ale nabídka nepřišla. Nevím, co to všechno obnáší. Hubu mám proříznutou, mluvit bych dokázal. Určitě bych nemohl být Roman Šebrle. Za prvé na to nemám vizáž, a neuměl bych mluvit jako on. Což je pochvala!“
Vy jste se v zimě po nadějném průběhu zimy zranil na MS v Glasgow, co se dělo dál?
„Natrhl se mi přitahovač, vypadá to, že to nebylo na jednom msítě. Proto jsem ještě nevyběhl. Není to pořád v takovém stavu, abych do toho mohl šlápnout na sto procent. Doufám, že za dva týdny a něco to bude dobré. Něco jsem natrénoval. Za poslední dva roky mám nejvíc naběháno, neposilováno, chybí mi trochu rychlosti. Necítím se špatně, necítím se do šrotu. Kvůli tomu, že nemůžu absolvovat mistrovství Evropy, mám jedinou šanci zabojovat o olympiádu…“
Mluvíte zřejmě o kvalifikačním limitu, který je ale na hodnotě 13,27 sekundy, což je hodnota vašeho čtrnáct let starého národního rekordu…
„Je to čas z říše snů, to by pánbůh nemusel být doma. Věřím, že v životě, kdy jsem byl nahoře, dole, teď by to mohlo být se zdviženou hlavou.“
Jak jste na tom se zabezpečením své kariéry?
„Na Olympu jsem dostal poloviční důvěru (úvazek – pozn. red.). Co se ke mně dostalo, hodně za to vděčím svazu, který za mě lobboval. Snažím se to přijmout, jak to je. Jedu na svoje zásoby a dávám do toho všechno. Že se to komplikuje, je moje věc. S tím já umím žít. Nejsem člověk, který by si utápěl v depresích. Život je od toho, aby se žil, chtěl bych si ho užít do poslední chvíle ve sportu. Výživu a vybavení jsem si musel platit ze svého, ale není to nic, co bych nezvládl.“
Jak je na tom vaše zranění?
„Myslel jsem si, že se to poddá, ale nedávno mi ze stehna vytáhli celou injekční stříkačku krve. Nechápu, kde se vzala. Doufám, že to byla nějaká cysta, zapouzdřená krev, která se vytáhla. Můžu běhat skoro na max schody, dělat prolézačky přes překážky. Ale mám obrovský strach, aby se něco nepokazilo. Jinou šanci se rozloučit nedostanu. Proto jsem se rozhodl začít až na Odložilově memoriálu, protože to je pro mě nejvíc. Je to srdeční záležitost, přeju si, aby v tom rozlučkovém turné byla.“
Co říkáte na to, že se váš závod na 100 metrů překážek poběží jako Memoriál Františka Fojta, legendárního atletického funkcionáře, který vloni zemřel?
„Bude mi neuvěřitelnou ctí být součástí tohoto závodu, mám z toho velkou radost. František Fojt byl u mé první medaile v Turíně (na HME 2009 – pozn. red.). Jako bývalý překážkář za mnou přišel první a pozval mě na panáka. Proseděli jsme spolu pár krásných hodin, vyprávěl mi. Mám z něho dodneška neuvěřitelné pocity. Když jsem tu vyhrál před dvěma lety na Odložilově memoriálu, předával mi cenu. Tohle je moje srdcovka. Zaběhl jsem tady český rekord, porazil spoustu zvučných jmen. Párkrát jsem se tu i zranil, ale to k mé kariéře patří… Doufám, že to bude jako před dvěma lety. Na soustředění jsem si natrhl tříslo, od té doby jsem trénoval jen lehounce, dělal jsem jenom schody, jako teď. Z toho jsem udělal formu jako blázen, že jsem tady vyhrál.“
Máte ještě nějaký svůj časový sen?
„Příští halovou sezonu už půjdu na vlastní pěst. Rozloučím se světovým rekordem nad čtyřicet let, který je 7,85. Když to nejde regulérně, udělám ho ve veteránech. Volal mi kamarád, že je na Floridě mistrovství světa v hale veteránů, že mi to zaplatí.“
Plánujete nějaký závod jako svoji profesionální rozlučku?
„Venkovní sezonu zakončím v Prostějově na nejstarší Velké ceně v Česku, to je moje druhá srdcovka. Uvidím, jak dopadne ta hala. Kdyby dopadla dobře, možná si tu sezonu dojedu. Uvidím, jaké budou moje pracovní možnosti, co mám v plánu. Určitě tam bude závod, kdy možná poprosím o účast skončené lidi. Něco jako, jak Mbappé vyzval Bolta a Bolt to přijal, že se zkusí připravit, aby ho ztrapnil. To by bylo hezký…“
