Čopra o Železném: Tvrdě jsme pracovali, pořád se učím. Za koučem byl i v Praze
Jan Železný po běžných závodech moc nejezdí, ale na úvod Diamantové ligy vážil cestu do katarského Dauhá, kde jeho nový indický svěřenec Níradž Čopra hned přehodil hranici 90 metrů. „Jsem moc rád, že tu Jan byl, aby mě podpořil. Normálně na Diamantové ligy nejezdí,“ ocenil Čopra, úřadující světový šampion a olympijský vítěz z Tokia.
Na první dobrou to vypadá, že spojení nejlepšího oštěpaře historie s jedním z největších jmen současné éry funguje. Níradž Čopra do začátku letošní sezony ještě nikdy nepřehodil devadesát metrů, v pátek večer v Dauhá to ale dokázal hned v prvním závodě pod svým novým koučem Janem Železným.
„Po rozhazování mi řekl, že dnes to bude můj den, v kterém můžu hodit devadesát metrů. A když se mi to podařilo, řekl mi, že dnes můžu hodit i devadesát tři nebo devadesát čtyři metrů. Ale já jsem rád i za devadesát. V příštím závodě zkusím hodit víc,“ usmíval se Čopra.
V Dauhá třetím pokusem hodil působivých 90,23 metrů, ovšem o vítězství přišel kvůli poslednímu pokusu Němce Juliana Webera do dálky 91,06 metru.
„Je to trochu hořkosladké. Za devadesát metrů jsem moc šťastný, ale už se mi něco takového stalo, když jsem přehodil národní rekord v Turku a taky ve Stockholmu. Vždycky jsem byl druhý. A stejné je to i teď, překonal jsem národní rekord a jsme druhý,“ řekl Čopra. „Julianovi, který hodil 91 metrů, to moc přeju. Jsem moc rád. Oba jsme pracovali mnoho let a konečně jsme překonali devadesátku. A pořád šlo jenom o první závod sezony. Věřím, že v dalším závodě hodím mnohem dál.“
Čopra musel na podzim hledat nového kouče, protože jeho dosavadní trenér Klaus Bartonietz odešel do důchodu. Dohodnul se s Železným, který měl v hlavě vytvoření skupiny dvou špičkových závodníků. Evropský šampion Jakub Vadlejch ale šel vlastní cestou a začal přípravu se svazovým trenérem vrhů a bývalým reprezentantem Miroslavem Guzdkem. V lednu se Čopra objevil v Praze a na svém instagramovém účtu, který sleduje 9,5 milionu lidí postoval fotografii z Karlova mostu.
Železný má svou osvědčenou rutinu. Se svými závodníky jezdí na dlouhá jarní soustředění do Jižní Afriky, během sezony ale na závody většinou nejezdí. Při Čoprově premiéře udělal výjimku a na svého nového svěřence se díval přímo z tribuny velmi slušně zaplněného stadionu Suhaima bin Hamada.
„Jsem moc rád, že se Jan Železný stal mým koučem. V Jižní Africe jsme velmi tvrdě pracovali. Začali jsme spolu až v únoru, pořád na nějakých věcech pracujeme, stále se učím,“ vysvětlil Čopra.
Železného přítomnost potěšila i vítězného Webera, i on v tomhle závodě poprvé překonal devadesátimetrovou hranici.
„Seděli jsme na obědě a bavili jsme se ovšem. Máme velmi dobrý vztah,“ líčil Weber po svém zatím životním hodu. „Věřil jsem, že jsem toho schopen, o devadesátku jsem dlouho usiloval. Pro oba je to speciální. Zatím jsem devadesát nehodil, ale je to skvělá motivace. Vím, že mám daleko větší potenciál. Pokud budu moct ještě potrénovat, přijdou dobré věci.“
Vadlejch: Není kam chvátat
Podobně se na věc dívá i Čopra. Na začátku sezony je zdravý a v ideálních podmínkách Dauhá naznačil své další možnosti.
„Cítím se mnohem líp než v posledních letech, kdy jsem měl problémy s tříslem a nepředvedl jsem to nejlepší, co ve mně je. Teď můžu házet dál. Tohle je teprve začátek. Bude to dlouhá sezona. Věřím, že na některých bodech zapracujeme a budu házet ještě dál,“ řekl Čopra.
Vadlejch skončil v Dauhá výkonem 79,60 metru sedmý. Na příchod vrcholné formy má ale hodně času. Letos se mistrovství světa v Tokiu koná až koncem září, což je v přímém rozporu s kalendářem loňské sezony. Tehdy měl Vadlejch první vrchol už na červnovém mistrovství Evropy, které vyhrál. A soustředil se především na srpnovou olympiádu v Paříži.
„Loni bylo specifické to, že jsem potřeboval být na začátku června v maximální formě. Mistrovství Evropy je mistrovství Evropy. Pro mě je to obrovská akce, nikdy jsem to nepovažoval za nějaký menší závod. To, co se mi tam povedlo, bych neměnil. To je neopakovatelné a ten pocit po tom šestém hodu, věřím, že si budu pamatovat ještě za padesát let,“ vzpomíná Vadlejch. „Letošek chci vzít úplně jinak. Mistrovství světa je až měsíc a půl po olympijských hrách. Není kam chvátat, je pořád ještě čtyři měsíce času. Všechny závody před mistrovství světa budu brát jako testík formy, těla, zdraví, všeho. Nechci říct, že chci teď házet málo. Samozřejmě chci vždycky hodit nejvíc, co jsem v tu chvíli schopný, ale prim hraje Tokio.“
