Dvořák: Lidi si ani nevzpomenou
Stejně hořce, jak prožil poslední léta své velké kariéry, se Tomáš Dvořák rozžehnal se svým posledním soutěžním desetibojem.
Muž, který vstoupil do legend jedné z nejuznávanějších atletických disciplín, se ve Staré Boleslavi premiérového titulu mistra republiky nedočkal. Na začátku druhého dne si nad první překážkou natrhl sval.
Komorně, ve slunečném dni, před asi stovkou diváků Tomáš Dvořák naposledy opouštěl desetibojařský závod. Třikrát vyhrál mistrovství světa, poznal radost světového rekordmana. Pětatřicetkrát překonal hranici 8000 bodů, ale na úplný závěr desetibojařské kariéry kulhal. Poražen svým tělem.
„Tak to bylo několik posledních let,“ povzdechl si Dvořák.
Před víc než rokem slavný šampion ještě jednou překonal v Kladně hranici 8000 bodů, od té doby už mu zdraví nedovolilo vidět cíl. Od posledního titulu světového šampiona z roku 2001 mu tělo málokdy dovolilo rvát se o úspěch.
Letos v červnu v Kladně skončil po třech přešlapech v dálce, takhle se loučit nechtěl. Ani poslední závod ale nebyl takový, jak si ho vysnil -s první zlatou medailí z domácího mistrovství.
„Představy jsou jedna věc. Tvrdá realita, na kterou jsem ale zvyklej, druhá,“ líčí Dvořák. „Hlava je jedna věc. Tělo je jiného názoru.“
Dvořák už druhou sezonu pracoval zejména jako trenér a jeho vlastní příprava se už začínala vrcholovému sportu vzdalovat.
„Nejsem takový Robocop, abych měl dopolední trénink s partou, odpolední trénink s partou a mezitím šel trénovat sám,“ líčí Dvořák. Po prvním dnu mistrovského desetiboje byl třetí se součtem 3876 bodů a minimální ztrátou na lídra.
Začal stovkou za 11,25 sekundy, do dálky skočil 714 centimetrů, koulí vrhl 15,41 metru, ve výšce překonal 190 centimetrů a dál ho nepustily křeče v lýtkách. Čtvrtku proběhl za 52,71 sekundy. 110 metrů překážek na začátek druhého dne znamenaly konec.
„Po prvním dnu jsem se překvapivě necítil špatně,“ líčil Dvořák. „Vlastní chybou jsem se nechal unést. Potvrdilo se, že neumím závodit na půl plynu. Mohl jsem jít do závodu s tím, že bych ty překážky přeběhl. Ale já je chtěl přeběhnout rychle. Přeběhl jsem první překážku á la Roman Šebrle, byl jsem před ní o půl metru níž. Dal jsem nohu před sebe a stehno nevydrželo.“
Rozlučka tak vyzněla do prázdna. Dvořák už další desetiboj neplánuje, hodlá však ještě dál závodit v jednotlivých disciplínách. Bývalý šampion však žádnou oficiální úklonu publiku neplánuje.
„Já na tohle nejsem. Nejsem exhibicionista,“ líčí Dvořák. „Nic oficiálního neplánuju a těžko se k tomu nechám zviklat. Já nejsem rozlučkový typ a oslavový už vůbec ne. Beru to jako normální, všední den. Nepočítám, že si někdo za pět let vzpomene, že byl nějaký Dvořák. Dělal jsem to především pro sebe. Já si nevzpomenu určitě.“
