Boj proti dopingu nemá konce
Železná opona je dávno pryč, ale svět sportu se musí dodnes prodírat mlhavým závojem v cestě proti dopingu. Zatímco sportovci z Evropy nebo Severní Ameriky jsou pod kontrolou komisařů, v méně vyspělých zemích se antidopingový systém teprve postupně buduje.
Běžec na lyžích Lukáš Bauer si nikdy nemůže být jistý, že ho z postele nevytáhne drnčící zvonek a za dveřmi muž s malou laboratoří ve svém příručním kufříku.
Stříbrný hrdina ze světového šampionátu v Liberci se totiž v celosvětovém systému ADAMS zavázal, že každý den mezi šestou a sedmou hodinou ráno bude k dispozici antidopingovým komisařům.
„Je to pro mě výhodnější, protože vím, že budu stoprocentně doma,“ vysvětluje Bauer. „Když jedu na trénink na kole, nemůžu napsat, že jedu trasu Boží Dar, Karlovy Vary, Plzeň a zpátky a někde si mě najděte. Jestli mě komisaři vytáhnou z postele, je to můj problém.“
Bauer, Šebrle nebo Špotáková jsou pod stálou kontrolou antidopingových laboratoří. Na vrcholných soutěžích však nastupují proti soupeřům, v jejichž zemích kontrola přes jasná pravidla není tak přísná.
„V tom je největší úskalí,“ připouští šéf českého Antidopingového výboru Jaroslav Nekola. „Civilizované země na to přistoupily. Ale problémem je celá oblast bývalého Sovětského svazu, stejně jako oblasti východní Asie, Číny a některých afrických zemí.“
Akreditované laboratoře Světové antidopingové agentury WADA existují i v menších evropských zemích, jakými jsou Česko, Rakousko, Norsko či Finsko. V Německu a Velké Británii fungují hned dvě.
Na druhé straně jsou v Africe na celém kontinentu jen dvě laboratoře a na čtyři miliardy Asiatů dohlíží jen šest antidopingových pracovišť.
Potíže jsou také s Ruskem, kde je jediná laboratoř v Moskvě. Potřeba mimosoutěžních testů ruských sportovců vzrostla po loňském skandálu patnácti přistižených atletů, mezi nimiž byly dvojnásobná mistryně světa v běhu na 1500 metrů Taťjana Tomašovová, světová rekordmanka na stejné trati v hale Jelena Sobolevová nebo evropská šampionka v hodu diskem Darja Piščalnikovová.
I v Evropě ale existují místa, kde je efektivnost kontrol sporná. Problematickou oblastí je především Balkán. Řečtí sprinteři Kostas Kenteris a Katerina Thanouová měli na začátku tisíciletí velké úspěchy, ale nakonec jejich kariéry skončily v dopingovém skandálu.
„Sportovci poměrně často naříkají, že soutěží se soupeři, kteří nepodléhají stejným kontrolám,“ připouští člen antidopingové exekutivy Petr Jelínek. „Boj proti dopingu se ale neustále rozšiřuje. V Rusku vznikla nová organizace RUSADA, která rozjíždí masivní boj proti dopingu v souvislosti s olympijskými hrami v Soči. V různých oblastech také vznikají regionální antidopingové výbory.“
Pochybnosti o funkčnosti antidopingového systému se loni na olympijských hrách vyrojily i kolem fenomenálního sprintera Usaina Bolta. Na Jamajce totiž v té době národní antidopingová centrála teprve vznikala. WADA však přesto provedla v roce 2008 na karibském ostrově 101 mimosoutěžních testů, čímž se Jamajka dostala na páté místo na světě.
„Je velmi snadné říct, že Usain Bolt spadl z nebe,“ řekl bývalý britský král středních tratí Sebastian Coe deníku The Denver Post. „Každý, kdo sleduje sport, ví, že Bolt překonával rekordy už jako junior. Podezřívat Bolta je to samé, jako by někdo řekl mně: Získal jsi bronz na mistrovství Evropy a za rok jsi najednou překonal tři světové rekordy v 41 dnech.“
