Špotáková: Myslela jsem, že vlak vykolejí
Ráno po probuzení už jí druhé místo nepřišlo tak pěkné jako v rozjitřených chvílích těsně po finále MS. Oštěpařka Barbora Špotáková si ale přesto užila velkou noční párty na oslavu medaile.
Její fanoušci bez ustání troubili před stanem pro tiskovou konferenci a donutili Špotákovou si u novinářů vyprosit dřívější odchod. Po bouřlivé cestě S-Bahnem se z úspěchu radovala se stovkou přátel v restauraci Neumann´s u slavné Kurfürstendamm.
Už jste takhle někdy utíkala z tiskové konference?
„Byla jsem asi nepříjemná, normálně jsem to uzavřela… Ale už jsem byla naštvaná. Na tiskovku mě vedli asi kilometr, tam bylo plno a všichni se samozřejmě ptali na Steffi. A já jsem tam jen hryzala mikrofon. Seděla jsem tam úplně zbytečně. A přitom jsem furt slyšela ty trubky mých fanoušků. Tak jsem tu tiskovku ukončila.“
Co bylo dál?
„Když jsem přišla ze stadionu, rambajs byl neuvěřitelnej. A jak řádili v S-Bahnu… Myslela jsem, že vlak vykolejí, jak celej nadskakoval.“
Mistrovství světa v atletice 2009 Berlín:
Kompletní zpravodajství čtěte zde»
A jaká byla samotná oslava?
„Dobrý bylo, že i v tý hospodě věděli, že jsem druhá, asi ten závod sledovali. To se mi tady v Berlíně líbí. Už jednou na Golden League se mi tady stalo, že nějaká paní, co čepovala pivo, poznala, že jsem mistryně světa. Včera taky věděli. Chápali, že oslavujeme a docela to respektovali. Mohlo se sedět vevnitř i venku. Noc byla perfektní, člověk mohl být venku i v tričku.“
Muselo být krásné být obklopena stovkou kamarádů…
„Lidí bylo moc. Bylo to takové: Jé, tady je ten. Ježíš, támhle je ten. Pro mě to bylo náročný, pohybovala jsem se mezi skupinkami. Kamarádů mám fakt hodně. Skandovali jsme: Tak jsme druhý, no a có, no a có, no a có... To nemělo chybu. Pak jim došla energie a postupně se vytráceli. Já jsem byla i ráda. Taky nejsem nesmrtelná. Musím říct, že jsem měla si nejlepší fanoušky na mistrovství světa. Hrozně si jich vážím. Ale nedala jsem jim, co jsem měla.“
Mrzelo vás po probuzení, že už nejste úřadující mistryně světa?
„To víte, že ano, bylo to jiné probuzení. Člověk o tom pořád přemýšlí. Trochu to na mě dolehlo. Ale když si vzpomenu na nedělní kvalifikaci, která byla špatná a unavená, asi to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Ale byla to upracovaná medaile, kvůli únavě to nemělo šmrnc.“
Proč se to stalo?
„Vidím základní problém, že jsem byla unavená. Je dobře, že jsem se tak zvedla z kvalifikace, ale nebylo to ono. Pozor, špatnou medaili nemám. Jsem šťastná. Ten závod byl skvělý zážitek. Ale vím, že některé věci se daly udělat jinak. Možná jsme to poslední měsíc v tréninku přehnali, možná jsme moc chtěli. Ale to se stane nejen Špotákové.“
Byly i jiné důvody?
„Říkala jsem si, že si Rumunka hodila osobní rekord, Steffi Neriusová trefila 67,30 a pak konec, hotovo. Dnes vidím, že největší chyba byla, že to byl závod přerušovaný ceremoniály. Steffi měla štěstí, že to hodila prvním pokusem, než se to přerušilo. Christina Obergföllová už tolik štěstí neměla. Oni zazdili vlastní závodnici. Příště si musíme nacvičit los líp, no.“
Jak se s odstupem díváte na vítězství německé veteránky Steffi Neriusové?
„Uzavřela kariéru nejlíp, jak mohla. Ve sportu je šťastnej člověk. Nevím, jak je to v osobním životě. Když za mnou na plochu přišel přítel Lukáš, tak jsem si říkala, že tohle je nejvíc, co může bejt. Jsem šťastná, absolutně.“
Pojedete šestého září na Neriusové rozlučkový závod do Elstalu?
„Pojedu. Je to závěrečný závod německé oštěpařské série, kde ty nejlepší získají nemalé peníze, myslím na atletické poměry. A Steffi tam zve všechny soupeřky, kamarádky, zadarmo. Říkám to proto, že holky na loňském jabloneckém mítinku samozřejmě zadarmo nebyly. Mám Steffi ráda. Ale jim jde o velké prachy a já tam přijdu jako kamarádka za lístek na vlak. Ale vítězství jí přeju. Lidi mi nejčastěji kromě blahopřání ještě připsali: Steffi si hezčí konec kariéry nemohla přát. A takhle to beru i já.“
