Má hrát, nemá hrát? I to se řešilo před bitvou bitev o postup do play off EuroBasketu. Tomáš Satoranský hrál, a jak! Navzdory potížím s kotníkem ukrojil proti Izraeli masivních 32 minut, trefil tři trojky, dodal osm doskoků a jedenáct asistencí. Když odpovídal na otázky, několikrát z tribun zazněly radostné kolektivní pokřiky: Satýýý!
Co po vítězství 88:77 prožíváte?
„Celý turnaj je pro mě velice těžký. Poslední tři týdny jsem se musel vypořádat se zraněním kotníku. A i když jsem nastupoval, nebyl jsem stoprocentní. Proti Finsku už jsem se cítil líp, kotník mě tolik nebolel. Ale byl tam vidět dvoutýdenní výpadek, kdy jsem nemohl trénovat. Fyzicky jsem se do toho potřeboval dostávat. Vždycky hodně vyvíjím tlak sám na sebe, takže to po Finech nebylo nic lehkého, ale myslím, že jako tým jsme ukázali sílu. Že i když nehrajeme v ideální formě, jakou jsme si přáli, nebo s výkony, které jsme předváděli minulé turnaje, dokážeme vyhrát ty nejtěžší zápasy. Obrana byla oproti minulým zápasům velice zlepšená.“
V čem jsou nejtěžší zápasy jiné?
„Každý zápas tady byl pro nás velice důležitej. Proti Izraeli jsme museli vyhrát, abychom mohli pomýšlet na postup. A byl to nejtýmovější výkon v obraně, jaký jsme předvedli. Myslím, že to byla identita, která nám předtím chyběla. Dostávali jsme spoustu bodů, a to se potom v útoku taky hraje jinak. I když proti Izraeli zase přišel trochu výpadek ve třetí čtvrtině, bránili jsme dobře po celý zápas. Vypomáhali jsme si a bylo to velice povedené týmové vítězství.“
Jak důležité pro vás po trápení proti Finsku bylo, že jste proměnil hned první střelu?
„Vždycky je to pro mě důležité. Jsem střelec, u kterého záleží na tom, jak se mu daří první střely. Bojoval jsem i s tím, že jsem netrénoval a nehrál ani moc zápasů. Spíš jsem chtěl dát noze klid, zbavit se otoku. A proti Izraeli jsem se cítil na hřišti moc dobře. Když mi tam spadly první tři střely, dodalo mi to sebevědomí.“
Vnímáte jako dobrý signál, že jste zvládl odehrát přes třicet minut?
(úsměv) „Dělám, co můžu. Nebylo to dlouho ideální, hlavně proti Polsku jsem hrál prakticky o jedné noze. Pak jsem si dva dny odpočinul, změnili jsme tejpování, noze to trošku ulehčilo a proti Izraeli už jsem se cítil dobře. Když už na té noze jednou hrajete a víte, že to jde, jste sebevědomější a možná i trošku zapomenete na ten problém. A to jsem potřeboval, bylo to pro mě hodně důležité.“
Na kolika procentech zdraví teď jste?
„Nevím. Nechci říkat nic číselně, aby se to pak nevyužívalo proti mně. Stoprocentní to určitě není. Po zápase s Finy jsem byl docela sebevědomý, i když to byl osobně příšerný výkon. Jedno pozitivum, které jsem si z něj chtěl vzít, bylo, že už se s tím kotníkem dá hrát. A že je to třeba o padesát procent lepší než v pátek proti Polsku. To vám dodá sebedůvěru do dalšího zápasu a přestanete na to myslet, což je nejdůležitější.“
V minulých zápasech jste na kotník myslel, proti Izraeli už ne?
„Teď jsem na to už nemyslel tolik. Samozřejmě nemůžu hrát tak atleticky a agresivně, jak jsem zvyklý. Proti Polsku to pro mě bylo nejtěžší, agresivita tam nebyla. Furt jsem na ten kotník myslel. Jak na něj dopadat, nebo abych se tomu vyhýbal. Finsko už bylo trošku lepší. Proti Izraeli už jsem na to zapomněl úplně a možná jsem dokázal i víc napichovat do šestky. Jsem určitě v nejlepším zdravotním stavu za celý turnaj.“
Sbíral jste trojky, doskoky, asistence, vycházelo vám prakticky všechno ve všech statistikách?
„Musím říct, že jsem se poprvé cítil jako já. Já když jsem stoprocentní… Teda nejsem, skoro. Ale tým je už dlouho nastavený tak, že já vliv na výkon mám a každý hráč svou roli přijímá trochu líp. Byl jsem rád, že jsem mohl zažít aspoň jeden takový zápas před skvělou návštěvou dvanácti tisíc lidí. I mě dojalo, kolik lidi na nás přicházelo. Z lavičky jsem se hodně trápil. Nejsem zvyklý sedět a nehrát zápasy, zrovna takhle důležité a v reprezentaci. To jsem protrpěl.“
Jak je pro zraněného hráče stresující, když nemůže pomoct týmu, který na něj spoléhá?
„Hrozně. Nikdy jsem to nezažil. Moc lidí mi nevěřilo, že se vrátím, ale tohle je pro mě basketbalová rodina. Chtěl jsem tady být, cítit tu atmosféru, kterou vytvořili i lidi, kteří se začali zajímat o basket – a tenhle týden to potvrdil. Jsem rád, že všechno vyšlo a byl jsem aspoň na dva zápasy v trošku lepší zdravotní formě. Teď už to může jít jenom nahoru.“
Sejme postup do play off z mužstva tlak?
„Určitě bychom raději šli na jiný tým než Řecko. Ale jak se turnaj vyvíjel a s čím jsme se museli vypořádat, myslím, že jsme se semkli a ukázali skvělý týmový výkon. I když Izraelci dotahovali, změnili na nás trošku taktiku, museli jsme se s ní poprat a trošku jsme se rozkoukávali, v důležitějších momentech jsme věděli: Ubránit a dát koš na druhé straně. A to nás i se skvělými fanoušky, kteří byli neuvěřitelní po celý turnaj, hnalo dopředu. Myslím, že nakonec převládá spokojenost z postupu do Berlína, byť ze čtvrtého místa.“
