Na nose měl pár stehů a čerstvou krvavou stopu. „Ty seš tvrdej!“ houknul na něj spoluhráč Tomáš Satoranský cestou do šatny. Spolu se s šestnácti body rozdělili o titul českého střelce dne. „Žádná sranda. Krev, pot a slzy…“ líčil po přípravném zápase s Tuniskem basketbalista Vojtěch Hruban.
V jakém stavu jste po zápase?
„Hlavní bylo, že nos vydržel, že není zlomený. Byla to profesionální práce od doktora, který to hned zašil. Takže jsem mohl v klidu dohrát. Trošku mě bolí hlava, ale to bude dobrý.“
Jak hodnotíte český výkon?
„Na první zápas to bylo poměrně slušné. Kombinace nám fungovala. V obraně tam byla spousta komunikačních chyb, ale byl to první zápas. To bereme vždycky s rezervou. Je to něco, na čem můžeme pracovat. Ale v útoku to docela šlapalo, kombinace nám moc nevázla. Hlavně jsme se nenechali uchodit, nenechali jsme si vnutit jejich styl.“
Bylo Tunisko dobrým soupeřem na rozehrání?
„Je to soupeř na mistrovství světa. Kalibr týmů, s kterými se potkáme. Samozřejmě není to špička, je to jeden z těch slabších týmů.“
Tunisané byli poměrně emotivní…
„Oni takhle hrají, vždycky takhle hráli. Když jsme se s nimi utkali pár let zpátky, tak to bylo to samé. Rozporují každé písknutí, pořád chtějí něco povídat. Nesmíte se nechat rozhodit, musíte hrát stále stejně. Že jsme dva skončili s rozbitým nosem… Naštěstí se nikomu nic nestalo, jedeme dál.“
Bude sobotní zápas s Polskem jiný?
„Polsko bude silnější tým, trošku podobnější našemu stylu. Na to se těšíme, bude to hezký basket. Líp nás prověří.“
Cítíte, že je už světový šampionát blízko?
„Určitě, už se to čím dál tím víc blíží. Všichni se na to těšíme, ale myslím, že to pravé bude, až přijedeme do Šanghaje, vylezeme na palubovku a proti nám budou stát Američani. To bude ta hlavní facka, která přijde. Ale už začaly zápasy, vidíme české barvy na plakátech, mistrovství se blíží hodně rychle.“
Večer jste ale ještě slavili na Basketbalistovi roku. Jak se vám líbil nápad přejet z haly do Národního domu historickou tramvají?
„Nápad je to dobrý, v tramvaji tak často nejezdím od té doby, co nejsem Pražák. Takže jsem se rád projel znova.“
