PŘÍMO Z ŠANGHAJE | Celý zápas věřil, že český tým může přes Turky postoupit a podařilo se. Trenér reprezentace Ronen Ginzburg provedl své hráče extrémně těžkou skupinou do osmifinálové fáze mistrovství světa, kde už v sobotu čekají výteční Brazilci. Za největší úspěch v samostatné historii českého basketbalu ale mají hráči povolené malé porušení životosprávy. A sám kouč také nepohrdne.
Co postup do osmifinále mistrovství světa znamená?
„Řekl jsem hráčům, že jsem málem brečel. A to se nestává často, hlavně ne z basketbalu. Cítím se nádherně, protože jsme dokázali něco opravdu velkého a budeme si to opravdu dlouho pamatovat. Myslím, že lidi v Česku si tenhle týden zapamatovali taky. Hráli jsme proti sakra silným soupeřům, ale my zase máme obrovské srdce. Po každé velké výhře si říkám, že to musela být ta největší. Teď je to tahle. Klobouk dolů před hráči, před realizačním týmem, úplně všichni nám pomohli… Přál bych si, aby tyhle pocity nikdy neskončily.“
Od roku 2015 a mistrovství Evropy je to jízda. Jak to, že se pořád zlepšujete?
„Řekl bych, že zaprvé se zlepšují hráči individuálně a taky se hodně rozvinula týmová chemie. A taky máme to velké srdce. I když jdou Pumprla nebo Kříž na hřiště na chvíli z lavičky třeba na jedinou minutu, dají do toho úplně všechno. Takhle se hraje basketbal, takhle se hraje pro vaši zemi. Chemie a srdce. Díky tomu jsme dobrý tým.
Kdy jste věřil, že jsou výhra a postup doma?
„Věřil jsem celý zápas, že jsme ve hře. Byly tam nějaké problémy. Občas jsem si připadal jako v casinu, komu se prvnímu zlomí nervy, jestli mně, nebo jejich trenérovi. Bylo hodně těžkých situací, ale neměl jsem žádné myšlenky na to, že bychom to mohli ztratit.
Co time-out, když Turci vyrovnali?
„Řekl jsem hráčům: ‚Hlavně se zklidněme, přece jsme věděli, že na nás takhle vlítnou, soustřeďme se především na ofenzivu. Ty první dvě minuty nebyly dobré, nebyli jsme najednou tak organizovaní. To byl rozdíl proti první půli. Ale věřil jsem a hráči taky. Byla to důležitá chvíle si ten time-out vzít, protože oni měli šňůru 8:0. Nemůžete je nechat jen tak pokračovat.
Říkal jste, že před měsícem byste nám proti Turkům dával 20 procent… Před zápasem to bylo lepší? Cítil jste den D?
"Pokud hrajete proti takovým soupeřům, musí se sejít hodně věcí. Byli jsme outsideři, určitě ano. Věděl jsem, že jsou tam kdyby: pokud se nám budou dařit ‚pickandrolly‘ a další základní basketbalové věci, že je nenecháme chodit do brejků a nepřeskáčou nás v ofenzivních doskocích, můžeme je porazit. Když jsem viděl, že se takhle rveme - opravdu jako lvi - měl jsem víru.
Jak budete slavit?
"Před zápasem jsem říkal asistentům, ať jsme ready podívat se na zápas Černé Hory, teď je čas na jiné… Požádali mě, ať jdu na jeden drink do Českého domu, hráči si můžou dát taky. Víme, že je to historický večer. Zároveň vím, že nám už začíná práce. Už dneska."
Co si dáte? Pivo?
„Vodku. Možná si dám vodku do piva…"
Když vás jmenovali trenérem, mluvil jste o tom, že sky is the limit - jen nebe je hranice. Tohle je ono?
„Víte, věděl jsem, že s Janem (Veselým) a Ondřejem (Balvínem) to tak fakt je. Možná jsem toho čekal až moc, když jsme o Honzu přišli, i moje očekávání se malinko snížila, ale hráči ukázali, že limity neexistují. Jen v tom pokračujme."
Sport Magazín Plus k MS v basketbalu 2019 objednávejte na iKiosek ZDE>>>
