Welsch v šoku vzpomíná na Kobeho: Ubránit Mambu? Prostě nemožné! | iSport.cz
Ivo Pospíšil
28. ledna 2020 • 14:35

Welsch v šoku vzpomíná na Kobeho: Ubránit Mambu? Prostě nemožné!

TOP VIDEA
LIGA NARUBY: Rada jako Řepka, Řezníček jako Zlatan...
RUDEJ FANDA: Co chápe Kotal a Jílek ne. Budějky nad námi? Dřív sci-fi
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jako jeden z mála Čechů pocítil na vlastní kůži jeho genialitu. Jeho rychlost. Jeho sebevědomí. Jeho dokonalost v zakončení! „Přezdívka Black mamba? Ta byla přesná,“ řekl pro deník Sport bývalý hráč NBA Jiří Welsch při vzpomínce na hvězdného Kobeho Bryanta, který v neděli tragicky zahynul při pádu vrtulníku. Hlavně během působení v Boston Celtics svedl řadu vyhecovaných bitev s LA Lakers. A i na něm bylo, aby jednoho z nejlepších hráčů všech dob osobně bránil.



Když před ním vyslovíte jméno Kobeho Bryanta, má jasno. „Zůstane mi v hlavě slovo výjimečnost. Fakt, že to byl výjimečný hráč, proti němuž bylo unikátní nastoupit a bránit ho. To vše byla výjimečná zkušenost a dnes je to výjimečná vzpomínka,“ říká bývalý hráč NBA Jiří Welsch. Bryant, jedna z největších basketbalových ikon, zahynul v neděli po pádu vrtulníku ve věku 41 let.

Co jste říkal na to, když se zpráva o jeho úmrtí v neděli objevila?
„Přiznám se, že jsem tomu prvních deset patnáct minut odmítal věřit. Byl jsem přesvědčený, že se jedná o fake news. Až poté, co to začalo chodit ze všech stran, jsem zapnul televizi, Breaking live coverage na CNN – a ten odmítavý postoj vystřídal pocit šoku. V prvních minutách mě kontaktovali různí lidé, ale pak už jsem ten telefon jen odložil, byl opařený a beze slov to v sobě vstřebával.“

Ten šok cítila řada lidí. Jako by se u tak výjimečných lidí vznášela i aura nesmrtelnosti, že?
„Ono je to ale i o té tragické formě odchodu, navíc spolu se svou dcerou a dalšími lidmi. A ač je hodnota života stejná jako u kohokoliv jiného a dennodenně dostáváme zprávy, kdy lidé umírají například v Číně na koronavirus, tak Kobe Bryant měl během těch let na lidi takový dopad, že to, co dokázal z emočního hlediska vytvořit a předat, na něj vrhlo auru nesmrtelnosti. Bohužel mylnou.“

Když tedy zavzpomínáte na vzájemné souboje z NBA, jaký to byl protivník?
„No, když jsem ho měl na starost, tak to byl spíš pocit nebranitelnosti. (směje se) Jediný moment, kdy jsem věděl, že mi Kobe Bryant nemůže dát koš, bylo, když neměl balon v ruce. Jakmile jsem ho tak bránil, snažil jsem se, aby nedostal míč, nebo aby ho převzal co nejdál od koše a nejpozději. Ve chvíli, kdy ho už ale měl, tak ty jeho schopnosti byly, ve spojení s pravidly NBA, jež podporují hru jeden na jednoho, tak výjimečné, že už jsem měl jen pocit, že jsem byl odevzdán osudu. Že mu to můžu nějakým způsobem ztížit, ale asi to nemůžu úplně zastavit.“

Na internetu nyní koluje video, v němž se jeho hra, pohyby i emoce až příkladově prolínaly s hrou Michaela Jordana. Bylo to tak i v realitě?
„Máte pravdu, to video jsem také viděl. Nemůžu sice srovnávat, protože jsem Michaela Jordana nebránil, ale v těch videích vnímám prakticky tu jeho posedlost být nejlepší. To, že si sedl před ta videa, koukal na ně, studoval je a pak je v tréninku pořád dokola opakoval, aby se naučil věci, které před ním dělal nejlepší hráč v historii basketbalu… Vnímám z toho to zapálení být nejlepší.“

Co vám pak na něj říkal trenér Bostonu před vzájemnými zápasy?
„To si bohužel nevzpomenu. Na ty scouting reporty si již moc nepamatuji.“

A na hřišti pak byla praxe jaká?
„Samozřejmě, byl to komplexní hráč, ale já u něj nejvíc vnímal právě hru kopírovanou od Michaela Jordana. Lakers hráli pod Philem Jacksonem triangle – hru jeden na jednoho ve střední vzdálenosti od koše, ať už zády nebo čelem k němu, kde byl Kobe neskutečně kreativní a měl fantastickou práci nohou. Dostal míč, udělal si prostor a jeho zahájení úniku bylo na základě čtení svého obránce tak rychlé, že ho následné otočky v kombinaci s jeho výskokem dělaly nezastavitelným.“

Trash talk? Nevnímal mě jako překážku

Mezi Bostonem a LA Lakers je navíc letitá rivalita. Jak jste tedy vnímal bránění Bryanta například v jejich domácí hale v Los Angeles?
„Nemůžu říct, že bych to kdovíjak vnímal ve Staples Center (aréna LA Lakers), ale musím říct, že to bylo hodně cítit, když Lakers přijeli hrát do Bostonu. Ze strany fanoušků to žilo a probudily se v nich ty dávné rivality, dřívější finálové série a prožívání zápasu bylo určitě intenzivnější. I naše hvězdy, jako Paul Pierce, o tom mluvily a bylo na nich vidět, že tento zápas pro ně znamená víc.“

Došlo i na situaci, kdy jste s Bryantem něco během zápasu prohodili?
„Já nejsem trash talker.“ (směje se)

On jím ale byl…
„On ano, ale trash talkeři jdou do těch soubojů s těmi, které uznají za hodné jim samým. Přičemž nemyslím, že mě Kobe Bryant vnímal jako sobě rovného soupeře. Nebo takhle: Nevnímal mě jako překážku, že dá třicet bodů. To jako vůbec.“

Proslulá byla i jeho sebejistota. Jak jste ho vnímal právě z hlediska jeho chování?
„Pro mě byl Kobe Bryant ztělesněním sebevědomí. Viděl jsem málo hráčů, kteří když se pohybují po hřišti, tak z nich vyzařuje taková jistota v sebe samého. A to i v momentech, kdy máte například nepovedené zápasy. Ano, i Kobe Bryant je měl, ale nikdy jsem na něm neviděl, že by o sobě začal pochybovat a že by nevzal další střelu s maximálním odhodláním a přesvědčením, že ji promění.“

Jeho přezdívka Black mamba po jednom z nejsmrtelnějších hadů světa tak byla trefná?
„Myslím, že to byl další z geniálních tahů, který patřil do té byznysové skládanky. Určitě je to odpovídající, ale nesmíme zapomínat, že v basketbalu neumíráme, že je to pořád hra a že nikdo není uštknutý. Nicméně je to velice trefné a v metaforickém slova smyslu to tomu odpovídalo.“

Jak bylo tedy podle vás těžké Kobeho Bryanta s jeho sebevědomím trénovat?
„Z mého pohledu, a to jsem nikdy netrénoval, si myslím, že byl Kobe Bryant na koučování velice těžký. A myslím, že reálně jedině Phil Jackson to zvládnul. Ze svého pohledu hráče říkám, že ho respektuju a vzhlížel jsem k jeho individuálním schopnostem, ale nikdy jsem nebyl obrovským fandou Kobeho Bryanta, právě proto, že jsem vnímal tu jeho až přehnanou individualitu a ego v rámci týmové hry. Protože basketbal je stále kolektivní hra. Stejně jako ani dnes nejsem fanouškem Jamese Hardena. Na druhou stranu ale chápu i ty, kteří jim fandí, a dané hráče respektuju, protože jejich schopnosti a kvality je třeba uznávat.“

Vnímal jste pak i jeho úspěch po sportovní kariéře na poli byznysu a dalších odvětví?
„Ano, zaznamenal jsem, že třeba dostal Oscara, vnímal jsem globalizaci jeho značky Mamba nebo založení investičního fondu na podporu začínajících firem a projektů… Až mám pocit, že odchod Kobeho Bryanta není primárně škoda v tom smyslu, co dokázal v minulosti jako basketbalista, ale naopak co mohl dokázat ještě teď po sportovní kariéře.“

Jaký odkaz podle vás Kobe Bryant ve světě zanechal?
„Ten odkaz by se dal defi novat v několika směrech. První je basketbalový: Pět titulů v NBA, osmnáctkrát All Star, dvakrát olympijské zlato, body které v NBA nastřílel… Druhý je ten životní – jeho dopad na životy ostatních lidí byl obrovský. To, jak byl populární, jakým stylem inspiroval všude na světě lidi, aby hráli basketbal, jak byl pracovitý a úspěšný… není moc lidí, kteří se mu v tom vyrovnají.“

A ten poslední odkaz?
„Ten možná není tak zmiňovaný, ale jde i o to, jak dokázal povstat z popela. Lidé zapomínají na to, že byl Kobe v roce 2004 na dně. Byl obviněný ze znásilnění, bojoval o svou ženu, rodinu, mělo to vliv i na jeho výkony na hřišti, ale dokázal se vrátit, získat lidi zpět na svou stranu. Čili jde i o ten odkaz návratu – že i ti největší dělají chyby, ale můžou je napravit a může jim být odpuštěno.“

Svět truchlí. Legenda NBA Kobe Bryant tragicky zahynul při pádu vrtulníku

 
Články odjinud


Články odjinud