Má za sebou několik turbulentních měsíců: po konci uplynulé sezony absolvoval drobný chirurgický zákrok, následně odehrál zápasy letní ligy NBA ještě v dresu Oklahomy, pak čekala šichta s českou reprezentací na EuroBasketu – a nakonec přišel první trejd v rámci NBA. A rovnou do silného týmu Atlanta Hawks.

„Všichni říkají, že NBA je hlavně byznys, tak jsem to konečně poznal,“ usmívá se dvaadvacetiletý Vít Krejčí, kterého výměna poslala ze samého dna ligy do klubu, který má ty nejvyšší cíle. Ale také méně minut k dispozici...

Co jste cítil, když jste se o trejdu do Atlanty dozvěděl? Zklamání? Nadšení?
„Byl to samozřejmě šok. Ještě ráno jsme trénovali v Oklahomě. Kouč Mark Daigneault měl se mnou schůzku a říkal, jak je šťastný, že jsem konečně stoprocentně fit, a jak se těší na naši spolupráci v téhle sezoně. A cestou na večerní trénink mi volal generální manažer a říkal, ať do haly nejezdím, že mě vyměnili do Atlanty...“

Jak jste to vstřebával?
„Na to nebyl moc čas. Řekli mi to asi v šest večer a druhý den ráno v osm jsem musel chytit letadlo do Atlanty – hned další den jsme s Hawks odlétali na přípravné zápasy do Abú Zabí. Takže jsem si doma narychlo sbalil jen to nejnutnější a jel jsem. Takhle to v NBA funguje a je potřeba se s tím naučit žít.“

Oklahoma byla vaším domovem v NBA po dvě sezony. Teď už máte srovnání: co v Atlantě funguje jinak?
„Thunder to mají nastavené o dost jinak než ostatní týmy v NBA. Mají spoustu mladých hráčů, u kterých se sleduje jejich vlastní herní progres, a kteří jsou víceméně na podobné výchozí pozici. Oproti tomu Hawks se prostě snaží vítězit, výhry jsou povinností a týmová hierarchie je víceméně daná. Je to klub s úplně jinou mentalitou, i vztahy jsou tu jiné.“

Jaké?
„Řekl bych, že profesionálnější. Atlanta je play off tým s vysokými ambicemi a tomu se všechno přizpůsobuje. V něčem se to blíží tomu, co jsem poznal v Evropě: každý zápas je důležitý, což je mi trošku bližší. Nikdo tady nikomu nepomáhá s předzápasovou rutinou jako mladším borcům v Thunder, a když máme týmový mítink, nikdo neřeší individuální vývoj hráčů – řeší se výhry. Abychom vyhráli aspoň deset zápasů za měsíc, abychom neprohráli tři zápasy v řadě, abychom měli co nejlepší pozici pro play off. Ale tohle přesně mi vyhovuje: já jsem extrémně soutěživý člověk a chci vyhrávat.“

Jak zatím vnímáte chemii v týmu, který má ty nejvyšší ambice, a kde je na každou pozici o poznání víc kvalitnějších hráčů než v Oklahomě?
„V Thunder byl každý trénink zápasem o pozici, protože my všichni mladíci jsme na tom byli v podstatě stejně. V Hawks jsou pozice jasné – je to tým složený tak, aby šel daleko v play off. Osm devět hráčů má své jisté a na ostatních je, aby obsadili další role. Obojí má něco do sebe: v Oklahomě byl vlastně každý trénink extrémně důležitý, tady je mnohem větší jistota v rozdělení rolí.“

Jaká má být ta vaše?
„To je věc, která mi zatím sedí asi nejvíc.