Basketbalista Miloš: Je skvělé, že jsem zpátky
Nejlepší trojkař basketbalové Mattoni NBL je zpět! A aby se to stalo, musel PAVEL MILOŠ překonat mnohem víc než urputnou obranu při střelbě. Skvělý střelec od loňska žije s roztroušenou sklerózou, nevyléčitelnou nemocí, která pro mnohé znamená konec i v běžném životě. Pro něho ne. V úterý hrál za Pardubice přípravný zápas, příští týden se chystá na ligu.
Poprvé od loňského dubna vběhl na hřiště při utkání, za 15 minut přípravy proti Hradci Králové stihl v pardubickém dresu nasázet 17 bodů. „Dal jsem čtyři trojky, ale jednu asi blbě zapsali, možná jsem měl mít o bod víc,“ pousměje se Pavel Miloš svojí bilanci. Sám ví, že tohle číslo není důležité v ničem.
Za sedm měsíců, co žije s roztroušenou sklerózou, kterou lékaři umí utlumit, ale ne vyléčit, toho vydržel spoustu. Už během první fáze léčení se ale rozhodl, že chce zpět na hřiště. „Abych ukázal lidem, že se s touto chorobou dá žít,“ předsevzal si. V úterý to dokázal.
Cítil jste se jako vítěz, když jste zase hrál?
„Pořád to beru jako přátelský zápas. Těším se na ten ligový, pokud se mi to povede, tak to už bude něco jiného. Tohle bylo seznámení se zápasem a takové zpestření. Jsem rád, že jsem si mohl zahrát i proti někomu jinému než proti sobě na tréninku. Pořád to není liga. Soustředím se na to, abych byl spokojený po ligovém utkání.“
Nicméně, jak jste spokojený sám se sebou?
„Na některých věcech je pauza strašně znát, přece jen je to osm měsíců. Ale vidím i hodně pozitivní věci, které mě překvapují a napovídají, že by návrat mohl být rychlejší, než bych sám čekal. Chytrost a ruka tam jsou, to je pravda. Pořád tam není potřebná jistota, kterou člověk získá časem. Poznal jsem ale, že to nebude trvat tak dlouhý čas, jak jsem si myslel. Hlavně teď půjde o kondici, o fyzickou stránku.“
Tu máte jakou?
„S fyzičkou takový problém nebyl. Zápas se zastavoval, byly tam pauzy. Nebylo to takové jako na tréninku. Odehrál jsem zhruba patnáct minut a myslím, že jsem je zvládl.“
Také jste dal sedmnáct bodů, to není málo.
„Jsem rád, že to tam padlo, ale o to teď nešlo.“
Byl jste na hřišti v euforii?
„To ne, byl to spíš příjemný a dobrý pocit, že jsem zpátky, a to i na tréninku, že s klukama všechno dělám, nemám úlevy. To je obrovský úspěch, že jsem se s touto nemocí dokázal vrátit do každodenního tréninku.“
Dal jste i nějaké trojky?
„Dal jsem čtyři. Slyšel jsem potom, jak tam někdo říkal, že jednu napsali blbě, takže jsem mohl mít i o bod víc.“ (úsměv)
Zjevně tedy s posunutím trojkové čáry nemáte problém.
„Skutečně s tím problém nebyl. Je to sice dál, než jsem byl zvyklý, a bude chvilku trvat, než se na to naučím. Ale i tohle je otázka času.“
Dá se to, že jste dokázal odehrát zápas po léčení, srovnat s jiným milníkem ve vaší kariéře? Prvním ligovým utkáním, prvními body, úspěchem mezi dospělými?
„Zatím bych to nesrovnával a nechal bych srovnávání až na ligový zápas. Můžu říct, že pokud do něho opravdu nastoupím, nebude se to dát srovnat s ničím. Tohle je specifi cká a ojedinělá situace. Nejde to měřit s vítězstvím, ligou ani body. Je něco skvělého, že se dokážu vrátit na hřiště a zas fungovat.“
Jak se cítíte mimo hřiště?
„Návrat k basketbalu má pozitivní vliv i na to, že se cítím líp mimo hřiště. Rozhodně je to lepší než v době, kdy jsem netrénoval.“
Jak se momentálně léčíte?
„Třikrát týdně mám injekce na roztroušenou sklerózu, to je klíčové a nesmí se to podcenit. Pak mám spoustu vitamínů, které jsou důležité pro začátek. V této době, když začínám tělo zatěžovat, aby vydrželo. Abych neonemocněl.“
