PŘÍMO Z LILLE | Aby pomohl českým basketbalistům k další senzaci, musí tentokrát rozpoltit svou duši. Umí plynně srbsky, přítelkyni má Srbku a jak to jde, snaží se jezdit do Bělehradu, kde má kamarády ze svého působení v Partizanu. „Pro mě je souboj se Srbskem vrchol turnaje,“ říká před středečním čtvrtfinále ME Jan Veselý a vypráví, jak po mizérii v NBA hledal v Evropě sebevědomí, z něhož teď Češi těží.
Při parádní jízdě českých basketbalistů mistrovstvím Evropy je on jednou z těch hlavních postav. Má 16,8 bodu na zápas. 9,0 doskoků, 0,8 bloků… „Sedí mi ten evropský styl basketu. Neřekl bych, že statistiky jsou mojí osobní záležitostí. Je to týmová věc, já si ty pozice sám nevytvářím,“ říká Jan Veselý, kterého však ve středu čeká duel ze všech nejpikantnější. Proti jeho oblíbenému Srbsku.
Jak moc bude pro vás tenhle duel prestižní?
„Pro mě je to vrchol tohoto šampionátu. Já jsem vždycky chtěl hrát proti Srbům. Od té doby, co jsem tam hrál, jsem si proti nim chtěl odehrát alespoň jeden zápas a teď se to vyplní. Nemůžu se fakt dočkat. Nečekám od toho zápasu velké věci, ale chci, abychom do toho šli, užili si to a mohli si říct, že jsme hráli se Srby čtvrtfinále ME.“
Vaše náklonnost k Srbsku je po působení v Partizanu Bělehrad známá. Nakolik se tedy cítíte být jako Čech a jako Srb?
„Z větší části se cítím jako Srb. Je to tím, že jsem tam vyrůstal. Od šestnácti let jsem jak ve Slovinsku, tak Srbsku a každý rok tam jezdím. Ta nátura ve mně zůstala. Mluvím plynule srbsky, přítelkyně je Srbka, takže je to tam. Ale ve středu to musí zmizet a musím hrát za jiný dres. Nicméně, vždycky jsem v Srbsku rád, a když proti někomu hrají na mistrovství světa, tak jim fandím. Ten vztah tam je.“
Komu tedy bude vaše srbská přítelkyně fandit?
„To je věčná otázka. Na to se ptal i táta a celá má rodina. No, udělala to strategicky, že bude fandit Srbům a já abych hrál dobře.“ (směje se)
Jejich hvězdy Nemanju Bjelicu nebo Bogdana Bogdanoviče znáte už ze současného působení ve Fenerbahce Istanbul. Přesto, máte v jejich týmu i další kamarády?
„Znám se s Nedovičem, který sice hrál za Crvenu Zvezdu, ale když jsem byl v Bělehradě, zašli jsme spolu často na jídlo nebo tak. Raduljica zase hrál NBA, s ním jsem také často pokecal, Kalinič se mnou teď bude hrát ve Fenerbahce, znám se i s jejich trenérem... V podstatě se všemi. Tím, že navíc teď hraju v týmu, kde je víc Srbů než domácích hráčů, to ani jiné být nemůže.“
Váš bývalý spoluhráč Bjelica patří k velkým talentům. Pomůžete trenérům se skautingem?
„Určitě se o tom budeme bavit. On je jejich největší zbraň. Je flexibilní, umí střelbu, driblink, nájezdy, bude to těžké, ale hrál jsem s ním celou sezonu a nějak bychom se na něj mohli připravit. Je pravda, že měl až na Final Four vynikající sezonu, ale Final Four bych nebral jako strategický bod. To je úplně jiný turnaj. Byl tam na nás tehdy velký tlak a my mu podlehli. Nakonec se stal i MVP Euroligy a teď je hvězdou na mistrovství Evropy.“
Návrat do NBA? Bylo by to super, ale nemyslím na to...
Která míří, jako kdysi vy, do NBA...
„Budu mu fandit. Nesledoval jsem Minnesotu, jak to tam mají, ale s jeho stylem hry ho mohou využít na více pozicích. Je to kreativní hráč, takže si s tím poradí. Věřím, že se tam prosadí.“
Což se vám ale nepovedlo. Berete tedy váš loňský návrat jako zásadní restart?
„Samozřejmě, hlavně výběrem týmu. To rozhodnutí po vypršení smlouvy z NBA bylo takové, že chci jít někam, kde budu hrát a ne jen dál zkoušet štěstí v NBA, jestli budu moct někde nastoupit nebo ne. A věděl jsem, že ve Fenerbahce a pod trenérem Željkem Obradovičem tu šanci budu mít, že mi věří a prostor mi dává. Snažím se toho využít a plně mu to vracet.“
Když se tedy teď podíváte zpětně na působení v NBA, je něco, co byste udělal jinak?
„Teď je to spíš z pohledu, jaký je draft. Pro mě osobně by asi bylo lepší, kdybych byl draftován později. Třeba pětadvacítka a jít do týmu, který je nějak zaběhlý a nedělá nějakou transformaci v nový tým.“
VIDEO | Podívejte se na jednu z nejkrásnějších akcí ME v podání Jana Veselého:
Ta šestka na draftu vám tedy uškodila?
„To ne, je to zkušenost a prestiž, ale kdyby to byl tým, který by byl více evropský nebo nebyl v procesu renovování, tak by to pro mě bylo lepší.“
Lákalo by vás přesto se do NBA vrátit?
„Teď nad tím neuvažuju. Bylo by to super, ale já mám ještě jednu sezonu ve Fenerbahce a snažím se soustředit na to. A pak se uvidí.“
Našel jste po návratu zpět do Evropy i ztracené sebevědomí?
„Ano, i tím byla ta volba návratu určená. Chtěl jsem se dostat zpět na vlnu, na níž jsem byl, než jsem šel do NBA. Ty pochybnosti o mně samotném tam byly, ale zároveň jsem si myslel, že návrat bude trvat déle. Naštěstí ve spolupráci s Obradovičem a celým Fenerbahce to šlo rychle. Sám jsem byl překvapený, jak rychle to šlo a že jsem se do toho nemusel dostávat půl roku, ale třeba jen měsíc.“
Istanbul? Jedna velká zácpa
A zase si nejde nevšimnout, že jste v týmu, který má bouřlivé fanoušky…
„Mně to ale chybí, když to není. I tady na mistrovství Evropy. Ač v Rize proti Estonsku nefandili nám, tak ta atmosféra tam je a pomáhá mi, abych hrál líp a nahecoval se. Sedí mi to víc.“
Jak se dá tedy popsat život v Istanbulu?
„Život v Istanbulu se nedá popsat. Jestli nechcete sedět v autě tři hodiny, tak ne. Jsme jediný tým, co je v asijské části Istanbulu, takže toho času, jak se dostat do evropské části, moc není. Ale jen jet v sobotu večer na večeři zabere dvě hodiny jízdy v autě. Ještěže mám aplikaci, kdy se podívám, jak je všechno červené, zacpané a to pak třeba už nejedu. Nicméně život je tam dobrý, nestěžuju si. Mentalita je podobná Srbům.“
Co smlouvání v bazarech a kebaby?
„V bazarech už jsem párkrát byl a samozřejmě jsem tam zase potkal Srby. Kebaby jsem měl taky, ale my jsme z Česka zvyklí na ty strouhaný z kusu masa, kdy se do toho dá česnek a tak. Tam do toho nedávají nic, u nás je to trochu více zmodernizované. Ale jídlo je tam dobré, vše čerstvé a před každým domácím zápasem, kdy jsme v hotelu, máme naproti tržnici, kde je ve čtyři ráno spousta masa, ovoce a všeho.“
Byt tam ale máte také, ne?
„Ano, ale máme to tak, že noc před každým domácím zápasem jedeme do hotelu, tam spíme, ráno jdeme na snídani, na trénink, na oběd a pak máme pauzu před zápasem. Jinak ale bydlím v bytě. Istanbul je nádherné město, to se musí nechat, ale je hrozně velké. Dvacet milionů lidí na takovou plochu a mít jenom dva mosty přes moře pro tolik aut... Tam kdokoliv přijede, řekne, sakra zácpa.“
Říkal jste, že umíte plynně srbsky, jak jste na tom s turečtinou?
„Srbsky umím, to ano, turecky ne. Srbsky jsem se ale naučil proto, že trenér neuměl anglicky, takže jsem musel a měl pak mimo basket hodně kamarádů, s nimiž jsem se bavil. Sice to bylo ze začátku anglicky, ale nakonec se to nějak přesouvalo do srbštiny, až jsem se to úplně naučil. V Turecku je to však horší, je tam dost Srbů, takže se bavíme srbsky a anglicky. Čas na turečtinu není.“
Na létající zapalovače jsem zvyklý
Na druhou stranu derby s Galatasarayem musí být i pro vás, ač jste zvyklý na balkánské prostředí, speciální, ne?
„To jo, to je jiná dimenze. Nicméně je dobrá věc, že na domácí zápasy nepouští hostující fanoušky, takže se tam nemůže zase nic moc stát. Ale atmosféra je neskutečná.“
A ani zde ve vás někdy není při bouření malá dušička?
„Ne. Já už jsem na zapalovače, mince a cokoliv jiného zvyklý z Bělehradu. Mám cvik v uhýbání. Ba ne, dělám si srandu, ale už to tak nevnímám. Vím, že vždycky něco přiletí, takže to neřeším.“
Ve středu proti Srbsku se asi bát nemusíte, vzhledem k tomu, že vás jejich fanoušci berou...
„Ano, už včera jsem viděl na zápase hodně srbských fanoušků, kteří mě zdravili a fandili. I když hraju za jinou zemi, berou mě jako jednoho z nich a fandí mi. Za ty tři roky v Bělehradě, kdy jsem tam hrál, mě vzali za svého a pokračuje to.“
Vzhledem k tomu, že jste na ME nejlepší český kanonýr, jak vypadá vaše role v kabině?
„Nijak zvláštně. Na vtípky tam je Saty (Tomáš Satoranský) a lídři v kabině jsou dva, a to oba dědci (Luboš Bartoň a Jiří Welsch). Na takové nějaké řečnictví my opravdu se Satym moc nejsme, abychom někomu promlouvali do duše. My jsme tu spíše od toho, abychom dali týmu energii na hřišti a snažili se vyhrávat zápasy.“
A po vítězství nad Chorvatskem vzrostlo sebevědomí i proti Srbům?
„Srbsko je favorit, ale my to máme tak, že do každého zápasu jdeme s tím, že si věříme. Věříme si i na Srby, a byť to nebude procházka růžovou zahradou, když budeme hrát svou hru, bojovat, tak se s nimi můžeme držet a překvapit.“
