Vítečková vzpomíná na české stříbro z MS 2010. Kdo je Saty mezi ženami?
Narodila se jako Vodnář, profesí však byla střelec. A její ruka? Lepší zbraň než leckterý samopal! Urvala zlato na ME, stříbro na MS, vyhrála Euroligu… „Až teď ale asi doceňuji, jak silnou generací jsme byly,“ říká bývalá basketbalistka Eva Hlaváčková Vítečková. Dnes vychovává dvě dcerky a žije nový život. Občas ale přece jen zavzpomíná – od 2. místa na MS uplyne letos deset let. V rozhovoru pro iSport Premium prozradila, jak vidí budoucnost českého ženského basketbalu a jak velkou radost jí udělala senzační jízda mužů v čele s Tomášem Satoranským na mistrovství světa 2019.
Ve čtvrtfinále nasázela 27 bodů Austrálii, v semifinále pak dalších 21 Bělorusku. Pamatujete? Tento rok v říjnu oslaví kulaté výročí, co spolu s ostatními českými basketbalistkami šokovala stříbrem v Karlových Varech svět. „Uteklo to hrozně rychle, navíc za rok budeme mít 20 let, co jsme s juniorkami vyhrály MS. Je to šílené a vždy říkám: Bude hůř,“ žertuje Eva Hlaváčková Vítečková. Ze superstřelkyně, která před pěti lety ukončila kariéru, je nyní dvojnásobná maminka.
Když se za těmi deseti lety ohlédnete, překvapí vás, co vše se za tu dobu změnilo?
„Ano, ale zároveň na to hrozně ráda vzpomínám. Například teď, když byla karanténa, opakovali i v televizi dokument T… jako Tým, takže jsme se na něj doma dívali. Nebo jinak řečeno: Já se na něj dívala! Starší dcera u toho vydržela maximálně pět minut, u mladší to byl úplný nezájem, kdežto já do toho zírala, až musel manžel holky uklidňovat, ať mě neruší. Pro nás ta stříbrná byla stejně jako zlatá a občas mě překvapí, že si na to lidé pořád pamatují.“
Takže sem tam stále rozdáváte autogramy?
„Autogramy ne, ale někdy mě lidé na ulici zastaví a ptají se: Jééé, jste to vy? Nebo si vzpomenou na jméno, ujistí se, že se nepletou a zeptají se, zda se nevrátím či řeknou, že jim chybím. Je to milé.“
Vaše dcerky jsou však na podobné ocenění vaší kariéry ještě malé, že?
„To ano. Když jezdíme k rodičům, tak tam sice máme vitrínu s medailemi a poháry a třeba starší dcera už ví, že jsme je získaly s basketem, ale ani jedna z nich to neřeší. A myslím, že to ani řešit nebudou. Až budou holky větší, budu pro ně stará, tohle bude historie, a možná mi to ani neuvěří, pokud jim to nepustím v televizi.“ (směje se)
A vy sama máte někdy prostor ocenit, co se vám povedlo?
„Zpětně ano. Když se například teď dívám na basket a Euroligu, říkám si, kolik toho vlastně naše generace dosáhla. Sešly jsme se jako silná parta, měly štěstí, že jsme se sehrály v Brně a odtud se pak vše přeneslo i do reprezentace. Sama o sobě si myslím, že jsem byla vždy nohama na zemi, nelétala jsem ve vzduchu, a pokud se tak už stalo, trenéři mě vždy zklidnili, abych se vrátila zpět, ale to, že jsme vyhrávaly tituly, ME a jely na určité vlně, mi vždy přišlo přirozené a normální. Až to člověk bral trochu jako samozřejmost. Bylo to super období a vždy na něj budu ráda vzpomínat.“
iSport Premium nyní pro nové předplatitele jen za 1 Kč za první měsíc >>>
Přetrvává tak něco speciálního, co vám utkví stále v hlavě? Nějaký moment?
