Z vlčí smečky se stala nečitelná smečka. Bez Jaromíra Bohačíka, Pavla Pumprly či Zacha Hankinse. „Stále ale máme sílu. A můžeme být ještě útočnější," přiznává Vojtěch Hruban před účinkováním basketbalového Nymburka v dohrávaném Final 8 Ligy mistrů. V řeckých Aténách čelí místnímu AEK a jsou v jiné pozici než před koronavirovou stopkou. Proč ale opět nepřekvapit?
Je jednou z hlavních hvězd Nymburka i celé Ligy mistrů. Stal se členem elitní pětky letošního ročníku a rovněž se prostřílel do čela historických tabulek soutěže. „Snažím se to neřešit. A pokud na mně bude větší pozornost soupeřů, snad zaberu jako návnada a ostatní kluci budou moci díky tomu lépe skórovat," přál si Vojtěch Hruban před Final Eight. Jeho tým se za půl roku hodně proměnil. On ale zůstal.
V čem je tenhle tým z vašeho pohledu jiný než ten na jaře, před koronavirovou stopkou?
„Myslím, že jsme víc útočně zaměřeni. V minulé sezoně jsme, podle mě, byli lepší obranný tým, kdežto teď se nám daří na útočné polovině. Na druhou stranu jsme už ale každý znali svou roli a zapadali celkově do systému - byli jsme kompaktním týmem, který byl silnější než součet členů. Pokud se nám tedy tohle podaří najít i letos, mohli bychom být ještě lepší po útočné stránce."
Jak jste však vnímal všechny letní změny, kdy postupně odešli nejen Američané Hankins a Booker, ale i Češi jako Jaromír Bohačík, Pavel Pumprla nebo Martin Peterka?
„Musím říct, že jsem z toho byl v jednu chvíli trochu nervózní. Když jsem viděl ty odchody a že se nic dalšího nedělo, nebylo to příjemné. Nicméně jsem si pak popovídal s vedením a pochopil, že se není čeho bát. Vše bylo součástí nějakého plánu a poté zase začali přicházet kvalitní hráči."
Oddychl jste si?
„Ano, v tu chvíli mi už bylo jasné, že se to tu bere pořád seriózně a máme ambice dál vyhrávat. Tým se tvořil sice na poslední chvíli, nicméně má svou kvalitu a podle mě se dobře doplnil. Můžeme hrát hodně slušný basketbal."
Z kádru, který byl na MS, jste ale zbyl už jen vy a Martin Křiž. Změnilo se něco v kabině?
„Asi ano. Když pominu kapitánskou pásku, kterou mi nechal Pampy (Pavel Pumrpla), tak v minulé sezoně nebylo potřeba hledat výrazné osobnosti, které by tým táhly - bylo zde čtyři pět hráčů, kteří věděli, co mají dělat, šli příkladem a zbytek následoval. Tohle je teď trochu jiné a je na mně a Petru Bendovi, abychom pomohli mladším klukům začlenit se do našeho specifického systému. Je ale potřeba říct, že to kluci zvládají dobře, a když jim něco řekneme, berou si to k srdci. Stačí málo, třeba i jedna výhra ve Final 8, a tým si sedne a zajede do správných kolejí."
Necítíte se už tedy v 31 letech v roli učitele?
„To ne. To by ani nebyla správná role, protože jsem stále jejich spoluhráč a něco takového by asi nefungovalo. Budu samozřejmě rád, když kluci něco okoukají, protože to může pomoci jim i týmu, ale že bych nad nimi práskal bičem... To by nedělalo v týmu dobrotu."
Jak to pak řešíte v týmu i z hlediska hrozby koronaviru? Museli jste se zvlášť chránit, abyste před odletem zbytečně neonemocněli?
„Pro náš odlet do Atén bylo klíčové mít dva negativní testy na COVID-19 z minulého týdne, čili jsme si museli dávat pozor, kam chodíme, abychom minimalizovali riziko. Náš pobyt v Aténách se pak ale bude hodně podobat tomu, co prožívají hráči v NBA - budeme v jedné velké bublině v hotelu, který můžeme opouštět jen na trénink, zápas a jinak nesmíme nikam. Zakázáno je se i potkávat s členy ostatních týmů, před vstupem do společných prostor by nám měli neustále měřit teplotu a všude budeme muset chodit s rouškami a respirátory."
Bude pro vás tahle bublina nepříjemná?
„Samotná bublina ne. To, že jsme v hotelu a jezdíme na tréninky, to je naše standardní zápasová rutina. Co ale bude problém, je prázdná hala bez diváků. To si neumím moc představit, protože i když hrajete přáteláky před sezonou, někdo tam aspoň bývá. Tohle bude asi strašidelné. Nicméně můžeme být rádi, že se vůbec hraje. Alespoň budou slyšet pokyny z lavičky." (usmívá se)
Prázdná kulisa se navíc dotkne i vašeho soupeře, který tak přijde o domácí atmosféru. Čím se proto chystáte zaskočit AEK Atény?
„AEK je na papíře velký favorit, v podstatě má euroligový tým. Tohle je oproti jaru velká změna. Zatímco jsme tehdy byli ve vzájemném souboji favoritem my, nyní jsme spíše outsiderem, protože to v Aténách vzali asi s tím, že tuhle soutěž chtějí vyhrát a podle toho postavili tým. Nám to ale nevadí, protože jsme na tu pozici zvyklí. A navíc, nikdo z nás ještě nehrál pořádné zápasy - sezona se sotva rozeběhla, takže je to letos tak nepředvídatelné, že sám nevím, koho bych jako favorita Final 8 dal."
Může být právě i tohle vaše příležitost?
„Ano, na papíře vypadá AEK nejlíp, ale v reálu těžko říct. I my tak máme velkou šanci, protože je to stále jeden zápas a ani jeden z týmů neví, co čekat jak od toho druhého, tak od sebe samotných. Naší výhodou též může být, že řadu jejich hráčů už známe, neboť jsme se s nimi setkali v jiných zápasech. Pokud budeme hrát rychlou nátlakovou hru v útoku a obraně, máme šanci."
