29. září 2020 • 04:50

Jansta pálí do Kejvala: Je nepřípustné, když je šéf ČOV lhář a manipulátor

Vstoupit do diskuse
4
TOP VIDEA
SESTŘIH: Bohemians - Sparta 1:3. Birmančevičova show, Letenští se vyhrabali z nejhoršího
České Budějovice – Liberec: Jan Suchan zařídíl Dynamu tři body v samém závěru, když dal branku na 3:2
VŠECHNA VIDEA ZDE

V českém sportu patří do té nejvyšší váhové kategorie. A nyní se šéf České unie sportu i basketbalové federace Miroslav Jansta evidentně rozhodl pro direkt přímo na bradu šéfa ČOV Jiřího Kejvala. Manipulátor, autoritářský lhář, do sebe zahleděný individualista, chlap, který neumí jednat na rovinu. Tak ostře o něm mluví v rozsáhlém rozhovoru pro Sport. Navíc ho obviňuje i z toho, že se choval prokorupčně, když na olympiády vozil ministerské úředníky.



Jen pár dnů před „olympijskými“ volbami (8. října) zvolil Miroslav Jansta mimořádně přímočarou rétoriku. Proč? „Nikdy jsem proti Jirkovi v takové míře veřejně nevystupoval. Ale dnes proti němu mluvím. Je to špatný kandidát na předsedu ČOV. Nejde mu o český sport jako o celek, ale především o vlastní zájmy. Už prostě nejde mlčet a tolerovat to,“ tvrdí. V rozhovoru komentoval i své obvinění v dotační kauze, řekl, koho by na předsedu ČOV naopak podpořil, a došlo i na to, jak by se měl sport bránit koronavirové hysterii.

Pro český sport je v době koronavirové krize zvlášť důležitá jednota při prosazování svých zájmů. Je ale nyní český sport jednotný, když se podíváte na dvě největší sportovní organizace?
„Které máte na mysli?“

Česká unie sportu a Český olympijský výbor…
„Já bych to popsal jinak. Je tady Národní sportovní agentura, která v čele s Milanem Hniličkou hájí zájmy celého sportu na státní úrovni. A je dobře, že ji máme. Pak je tu ČUS jako největší česká střešní sportovní organizace, spolek, který sdružuje naprostou většinu sportovních svazů, klubů a jednot u nás. Dál například Sdružení sportovních svazů, Sokol a pak teprve ČOV, což má být elitní organizace, která se má starat o reprezentanty na olympijských hrách a o rozvíjení myšlenek olympismu.“

Dobře. Teď se ale ty dvě velké sportovní organizace – ČUS a ČOV – v této těžké době potkávají u soudu. Akorát každá na jiné straně barikády, což jednotou moc nepůsobí. Jak byste tedy definoval ten současný vztah?
„Ideální není, to je jasné. Částečně je to dané samozřejmě šéfy obou organizací, ale pro lepší pochopení je dobré ten příběh popsat v čase. Vše začalo v roce 2011, kdy vyvrcholila krize kolem Sazky, která ožebračila český sport, a nikdo z vedení ČOV tehdy nebyl schopný navrhnout jakoukoliv variantu dalšího vývoje. A to včetně Jiřího Kejvala, který byl tehdy místopředsedou pro ekonomiku ČOV, účastnil se valných hromad ČSTV, obou někdejších akcionářů Sazky. Nikdy tam ale zásadně nevystoupil. Mediálně se prezentoval vždy skvěle, ale rozumný plán dalšího vývoje s majetkem Sazky nepředložil. Já jsem pak navrhl, ať krachující Sazku prodáme. Vzápětí mě pak lidé ze svazů přesvědčili, ať kandiduji na předsedu ČSTV, což se mi původně moc nechtělo. No, a pak přišel Jiří Kejval s tím, že on chce vést ČOV. Když jsem to řekl poprvé ve svém okolí, většina lidí si klepala na čelo.“

Proč?
„Protože to byl člověk, který úzce spolupracoval s šéfem Sazky Alešem Hušákem, jenž fakticky český sport potopil spolu s představiteli ČOV, ČSTV, Autoklubu a Sokola tím, že Sazku přivedl ke krachu. A přitom firma Jiřího Kejvala například dodávala Sazce nábytek. Nicméně Jirky se tehdy zásadně zastal ministerský náměstek ze školství Jan Kocourek. A právě on s Kejvalem přišli i s nápadem, že ČOV bude jakousi hlavou českého sportu.“

Rozhovory s generály českého sportu

Milan Hnilička:

Zastavit sport by byla velká chyba. Je potřeba se hýbat!

Připravujeme

Jiří Kejval

Martin Malík

Tomáš Král

A vy jste je podpořil?
„No, upřímně – v hlavě jsem měl jinou variantu. Pro mě byly vždycky hlavní svazy a kluby. Jsem z podstaty klubový člověk. Vlastnil jsem klub, vím, jak funguje, vím, v jaké tristní situaci tu často kluby byly a jsou.“

Tak proč jste souhlasil?
„Nakonec mě umluvil především Kocourek s tím, že Kejval bude sice předseda, ale šéfové ČUS, Sokola a Sdružení sportovních svazů budou místopředsedy ČOV. A tím fakticky celý sport sjednotíme. Kocourek mě navíc přesvědčoval i tím, že Kejval má připravenu spoustu skvělých nových zákonů, které sportu zásadně pomohou. A také musím říct, že osobně na mě tehdy Jirka působil sympaticky. Rád jsem s ním diskutoval, protože je to člověk vzdělaný a pracovitý. Takže jsem se za něj postavil. Pak ale přišel rok 2012 a po olympiádě v Londýně jsem byl tři měsíce mimo po transplantaci ledviny. A když jsem se vrátil, tak jsem zjistil, že většina z těch dohodnutých věcí vůbec neplatí. Tam poprvé Jiří Kejval sport podrazil.“

Co konkrétně neplatilo?
„Zjistil jsem, že šéfka Sokola vůbec neměla šanci být do výboru ČOV zvolená, místo šéfa naší druhé největší střešní sportovní organizace – Sdružení sportovních svazů – byl místopředsedou zvolený Filip Šuman z florbalu a ani žádné úžasné zákony na podporu sportu se moc neřešily. Navíc došlo i k nějakým osobním věcem mezi mnou a Jirkou, které mě hodně překvapily, ale nechci je tahat na veřejnost. Takže vztahy byly do roku 2015 opravdu špatné. Pak ale odešel stínový předseda ČOV a na čas se zlepšily.“

Kdo byl podle vás stínový předseda ČOV?
„Jiří Bis (spolumajitel agentury Bison & Rose – pozn. red.), to se tak nějak všeobecně vědělo. Ten se však snažil spojovat podporu Kejvala se svým byznysem. Jiří Kejval po mně tehdy také chtěl, ať za každou cenu rozprodáme obrovský majetek ČUS, protože tvrdil, že sportovci neumějí hospodařit. A jen tak mimochodem – ten majetek, hlavně sportovní střediska v Peci pod Sněžkou a ve Špindlerově Mlýně, měla tehdy tržní hodnotu kolem 200 milionů korun a dnes bychom za ně bez smlouvání dostali zhruba o miliardu víc. Takže kdybych tehdy Kejvala poslechl, byl by dnes sport jen tímto zásahem o miliardu chudší.“

V květnu 2017 pak přišla dotační kauza, která vás definitivně postavila proti sobě. Platí? „Ano. Byl to velký náraz do našich vztahů. Obvinili tehdy Peltu a FAČR a pak i mě a ČUS. A jak známo, lidi se poznají v kritických situacích. Takže místo toho, aby Jirka zavolal a chtěl si vyjasnit, co se děje, tak se přidal k trestnímu oznámení a přihlásil škodu. Byť on dobře věděl, jaké chyby se při návrhu na rozdělování dotací z MŠMT staly. Dobře věděl, že ČOV žádné škody nevznikly, že vše bude jen sloužit nesmyslné obžalobě. To byl jeho druhý velký podraz na český sport.“

On ale prý přihlásil škodu jen pro to, aby mohl nahlížet do soudních spisů…
„To tvrdí, ale nemluví pravdu. Protože když vás policie označí za poškozeného, což se tady v případě ČOV stalo, máte okamžitě možnost do spisu nahlížet. A nemusíte žádnou škodu nahlašovat. Ale on škodu aktivně přihlásil. A to nejen hmotnou, ale i nehmotnou, když prohlásil, že vznikla újma ČOV a celému českému sportu. On se drze prohlásil za český sport.“

Vozit úředníky na OH? Prokorupční jednání

Nicméně nárok na škodu přece nakonec ČOV neuplatnil.
„To ano. Ale místo toho, aby se ČOV vzdal procesních práv poškozeného, tak se v této roli a na straně obžaloby dál procesu účastní. Jeho zástupci nás u soudu zpovídají jako zločince. To mi přijde neuvěřitelné. A víte, co mi ještě přijde neskutečné?

Povídejte…
„Že Jiří Kejval je dnes jediným statutárním zástupcem ČOV. To je docela unikát. U sportovních svazů jsou často statutárové všichni členové výkonného výboru, třeba na ČUS jsme například čtyři statutáři a podepisovat můžeme nejméně ve dvou. Ale v ČOV je jeden jediný vládce – Jiří Kejval. A výkonný výbor ČOV? To je fakticky jen takový jeho poradní orgán, který si vyslechne a stejně si může udělat, co chce on sám. Protože on jediný může za ČOV něco podepsat či schválit.“

A to nikdy nikdo nechtěl změnit?
„Upozorňoval jsem na to už v roce 2013, ale pak jsem to nechal být. Můj hlavní cíl byl tehdy jiný. Zachránit kmenový sportovní majetek ČUS, investovat do něj a získat do sportu víc peněz, aby sportovní svazy byly svébytné a v lepší kondici. Protože ony zodpovídají za český sport především. Ony organizují soutěže a mají vychovávat trenéry. A pak jsou tu samozřejmě ještě moc důležité kluby, které získávají ty děti z ulice, starají se o masový sport. Ony potřebují střešní organizace, aby se za ně někdo mohl postavit, koordinovat a podporovat věci, které si nemůže dělat každý sportovní svaz sám. A to se celou dobu snažím dělat já a naše Česká unie sportu. Takže pokud bych měl říct hlavní rozdíl mezi mnou a skupinou Jiřího Kejvala? Já se snažím za sport rvát, on ho chce především řídit a přerozdělovat peníze.“

Není to příliš kategorické tvrzení?
„Podle mě není. I proto si budoval úzký vztah s úředníky z Ministerstva školství, které pak vozil na olympijské hry a další akce. A tady se pak honí Pelta, že kohosi pozval na EURO, když FAČR měl spoustu svých peněz od UEFA a od sponzorů. Ale nikomu už nevadí, když taková cestovka fungovala pod ČOV, který má zásadní podíl peněz od státu. Chápete, že on se fakticky dopouštěl chování, které by například v Německu okamžitě vyšetřovali jako možnou korupci?“

Myslíte to, když zval na olympiády ministry a další úředníky?
„Tak ministry nebo premiéra může pozvat i MOV, tam je to něco jiného. Ale on zval i řadové úředníky, kteří pak rozhodují o dotacích pro stejný ČOV, který je vozí po exkluzivních destinacích světa. Já jsem to dlouho ani nevěděl, byť jsem byl místopředsedou ČOV. Dozvěděl jsem se to až v roce 2017. Jen si to vezměte: ČOV vozí na olympiády administrátory státních dotací, o které sám žádá. Platí jim letenky, jídlo, oblečení a ubytování. Bylo to tak v Londýně, v Soči, v Riu i jinde. Vždyť to je čistě prokorupční jednání, které jde přímo proti Etickému kodexu MOV. A přesto měl v tom roce 2017 Jirka ještě tu drzost nařknout z nefér postupů druhé.“

Co máte konkrétně na mysli?
„Třeba jeho neskutečný rozhovor na portálu Seznamu Zprávy, kde podprahově zaútočil na mě i na ČUS v tom smyslu, že nechceme, aby byl český sport transparentní a aby financování bylo postavené na známých ukazatelích. To bylo naprosto v duchu „zloděj volá, chyťte zloděje“. Protože my transparentní jsme a predikovatelné ukazatele prosazujeme. Máme například registr všech členů, jehož provoz nás stál už statisíce korun. Je funkční od roku 2000 a po posledních vylepšeních před čtyřmi roky je volně přístupný na našich stránkách včetně seznamu majetků. Zatímco ČOV nemá takto transparentně nic. Na jeho webu nenajdete ani jeho členy. Vytvářel sice za desítky milionů registr sportovců pro Českou spořitelnu, když to nevyšlo, tak si to samé domluvil s bývalým ministrem Chládkem. Akorát z toho nic nebylo. A ještě to bylo nejspíš celé protiprávní, protože ministerstvo takový projekt musí nejdříve vysoutěžit, což se tu, myslím, nestalo.“

A jak tedy ten projekt ČOV skončil?
„Nejspíš leží ladem někde v šuplíku v sídle ČOV. Přesto si ale Kejval dovolí naznačovat, že nám na rozdíl od něj nejde o transparentnost. A ještě takhle přiloží do ohně v době, kdy jsme obvinění a bráníme se, že nejsme zločinci. Takže můžete po tom všem Jiřího Kejvala brát za férového člověka? Těžko. Ty vztahy nemohou být dobré. Je to předseda, který lhal, je prokorupční, protože si bral na olympiády ve velkém státní úředníky, a ještě nás bude moralizovat? A další věc je, jak autoritářsky a manipulativně se chová na půdě ČOV.“

Takhle se nechová rovný chlap...

To je tvrdé obvinění. Jaké pro něj máte argumenty?
„Tak třeba: v říjnu je volební valná hromada, Plénum ČOV, které je ale už nyní zmanipulované. Protože pan Kejval se jako jediný statutár rozhodl, že budou jen čtyři místopředsedové ČOV, zatímco stanovy říkají, že jich má být pět. A že bude voleno sedm členů výkonného výboru, byť jich podle stanov musí být deset. Už pět let ho také upozorňuji, že stanovy ČOV jsou špatné a musejí se změnit. Dvakrát jsme mu i za Výkonný výbor ČUS k tomu poslali dopis s konkrétními podněty, letos ho ke změně stanov vyzvala i valná hromada ČUS, téměř jednomyslně. Ale ani jednou k tématu neodpověděl. Protože on námi pohrdá. Takže arogance a nulová spolupráce. I přesto jsem chtěl vždy vztahy znovu rovnat, protože jsem člověk kompromisu. Ale s ním to po všech těch zkušenostech opravdu nejde.“

S panem Kejvalem jsme o těch počtech místopředsedů mluvili. A podle jeho výkladu je tam vůle. A místopředsedů může být „až pět“, což je rozdíl…
„Tak, a teď vám něco ukážu! (kroutí hlavou a hledá mezi papíry) Tohle jsou stanovy ČOV a vidíte tu někde napsané to slovíčko AŽ pět? No, vidět ho samozřejmě nemůžete, protože tu napsané prostě není. Je to jen další Jirkova účelová manipulace.“

Pan Kejval také argumentoval tím, že pátým místopředsedou byl Miroslav Pelta, který po obvinění rezignoval a jeho práci fakticky dělá Martin Doktor. A že by byl proto, aby ji dělal i dál…
„A tohle přesně je ta jeho neskutečná arogance! Tak ať tohle Jirka Kejval veřejně řekne: ´Chci, aby byl Doktor místopředsedou.´ A pak jde o to, jestli Doktora na tu funkci nějaký svaz navrhne a on získá podporu pléna. Ale ať neříká jen někomu na Benešovské (sídlo ČOV – pozn. aut.), jak by to chtěl on. Přesně tohle je ta jeho slabost a způsob jednání. On nejedná na rovinu, férově. Stejně tak neměl odvahu mně zavolat, když nahlásil škodu, kterou jsme mu měli způsobit – byť věděl, že nezpůsobili. Takhle se přece nechová rovný chlap! To je pak těžké ho respektovat. Víte co, ono to teď může vypadat, že proti němu mám něco osobně, ale jde mi skutečně o celkový princip a nastavení elementární jednoty ve fungování českého sportu. Spíš mi je toho člověka líto.“

Tak jemně řečeno je cítit, že rozhodně nejste na stejné vlně…
„Jenomže to opravdu není můj boj s Jiřím Kejvalem, ale boj s mocenským chováním a manipulacemi Jiřího Kejvala. On zásadně selhal už třikrát – v případu Sazky, ve chvíli, kdy chtěl z ČOV udělat hlavní zastřešující organizaci, jak tomu říkal: ´hegemona českého sportu´, a v dotační kauze, kde se hlásil o škodu, která mu nevznikla. A jeho strategie na veškerou kritiku je vždy stejná – mlčení. On nikdy na nic nereaguje, prostě mlčí. A pak se jen spoléhá na svoje manipulativní stanovy, které mu umožní dělat si, co chce. A které většinou už před volbami odradí všechny oponenty. Bohužel, on ani prokazatelně nebojuje za český sport.“

Jak to?
„Vzpomeňte na rok 2017, kdy se z Ministerstva školství s několikaměsíčním zpožděním vyplácely dotace do sportovních svazů, klubů a jednot. Tehdy sportovní prostředí kolabovalo, nebyly peníze na provoz. Ustanovili jsme společně s ČOV a Sokoly pracovní skupinu, abychom poukazovali na tento fatální stav… A jako první to vzdali olympionici, kteří si pak raději předváděli novou kolekci oblečení. Na jedné z porad se Kejval o tehdejší ministryni Valachové vyjadřoval vyloženě hanlivě. Za pár týdnů však od ní dostal mimořádnou dotaci 76 milionů korun a veřejně jí vyjádřil podporu. Ministryni Valachové, která z rozpočtu pro sport tehdy sebrala jednu miliardu korun. A tak se tedy znovu ptám, je Kejval bojovníkem za český sport?

S Jiřím Kejvalem se potkáváte už řadu let. Jaký to je tedy ve vašich očích člověk?
„Je to vzdělaný a pracovitý podnikatel, který má rád peníze, moc, slávu a vliv. A těmto věcem zcela podřídil i své chování ve sportu, kde hraje na sebe. Jako veslař vyšel z malého svazu a sportu jako systému nerozumí. Podceňuje a zlehčuje podporu činnosti sportovních klubů. Přitom praxe ukazuje, že je stále potřebnější. Navíc jeho představy o olympijském výboru coby zastřešující hegemonistické organizaci spravující pro stát český sport jsou zastaralé, to už všude v Evropě skončilo. Tuto roli převzaly agentury nebo ministerstva a všude mají za partnery sportovní spolky se svazy.“ 

A jaká pak tedy má být role olympijských výborů?
„Ty se mají starat především o zajištění účasti sportovců na olympijských hrách a maximálně ještě v zemích, kde nejsou ministerstva sportu, pomáhají se sportovní reprezentací dané země v zahraničí. A například v tomto bodu mám pro ČOV, konkrétně pro místopředsedu Romana Kumpošta, slova upřímného uznání.“

Nicméně býval jste i jeho kritikem…
„To je pravda, že jsem občas i proti němu vystupoval. A víte proč? Protože byl spojený s lyžařským šampionátem v Liberci 2009, což byla z hlediska pořádání nějaké sportovní akce největší finanční tragédie za posledních 30 let. Nicméně názor jsem na něj postupně změnil. Je opravdu dobrý hlavně v zahraničních záležitostech. Jen si myslím, že by mohl být expanzivnější a nebát se svazy ještě víc sjednocovat směrem k zahraniční činnosti. A výborný místopředseda ČOV je i Libor Varhaník. Jenomže tito dva jsou také jediní férově zvolení místopředsedové. Vždyť vezměte si takového Filipa Šumana. Je to sice výborný předseda svazu florbalu, ale do své funkce v ČOV je volený jakýmsi jeho fanklubem. To je úplný výsměch.“

Fanklubem myslíte koho?
„Skupinu členů ČOV, většinou svazů neolympijských sportů odsunutých z Pléna pod názvem Český klub sportovních svazů, organizací a institucí. Vždyť co to proboha je? Ještě neproběhlo říjnové volební plénum a Filip Šuman už dnes je zvolený na další období místopředsedou ČOV. To není normální! Takže znovu – to není osobní spor Jansta – Kejval, jak se to především on snaží prezentovat. Mezi námi je zásadní koncepční spor. Protože buď věci řídíte autoritářsky, nebo kolektivně.“

Kvůli velikášství vyhodil desítky milionů

Ale vy jste také mocná persona, která sportovní svět nekompromisně ovlivňuje.
„Možná ano. Ale zeptejte se kohokoliv na ČUS nebo na basketu, jak se tam o věcech bavíme. My o nich normálně diskutujeme a hlasujeme. A já jsem pak ten kapitán, který to jde na základě kolektivního rozhodnutí řešit. Třeba tvrdě a nekompromisně, ale nedělám si, co chci. Nejsem jediný statutár jako Jirka a nepohrdám lidmi kolem. On chce lidi ovládat a připoutat si je k sobě tím, že bude rozdělovat peníze. Já se takhle nechovám. Český sport musí mít patnáct, dvacet výrazných osobností, které ho budou usměrňovat. Ale víte co, já vám dám jeden příklad, na kterém vám ukážu, že vztah mezi ČUS a ČOV není špatný a může být naprosto korektní.“

Tak sem s ním…
„Šéf atletů Libor Varhaník je místopředsedou ČOV a je také členem výkonného výboru ČUS. A nemusíme spolu vždycky souhlasit a také to tak je. Ale on v obou těch pozicích komunikuje férově, konzistentně a otevřeně. Když se mu něco nezdá, tak to prostě řekne. Kdyby se takhle choval i Jiří Kejval, nemáme tu problém. Ale on jako těžký individualista na rovinu jednat neumí. Ale víte, co je úplně nejhorší? Že on to podle mě ani není schopný takhle vnímat. Tak moc je zahleděný sám do sebe.“

Proti Jiřímu Kejvalovi nyní vystoupil i člen ČOV Karel Bauer, který ho kritizuje především kvůli rozhazování peněz za olympijské parky či rostoucí výdaje na aparát…
„Souhlasím s ním. A co se týká těch parků – proti Jirkovi jsem tehdy nechtěl vystupovat proto, že jsem cítil, že mu ten projekt může pomoct ke zvolení do MOV. Akorát by podle mě ty parky neměly být v době konání Her, ale právě ve hluchých rocích, aby udržovaly pozornost k olympismu. Víte, to není o tom, že bych byl proti ČOV. To má být elitní organizace, kterou reprezentují důvěryhodní lidé. Jenže když dnes vidím, že Jiří Kejval jako předseda ČOV někomu předává Cenu fair play, tak mi to přijde jako absurdní vtip. Protože jak ctí on sám hodnoty fair play? A ty věci, co dělá kolem stanov i jinak, jsou zdokumentované. To nejsou nějaké moje dojmy. Anebo si vezměte dalšího místopředsedu Zdeňka Haníka...“

Co je s ním?
„Pro mě je to nezpochybnitelně kvalitní metodik a trenér. Dělá skvělé věci kolem trenérské profese, ta jeho aktivita je zvlášť pro naše kolektivní sporty opravdu důležitá. Stejně jako Mosty, to je báječná vzdělávací akce nejen pro trenéry. Takže i naše basketbalová federace by takového člověka klidně mohla podpořit na místopředsedu ČOV pro sport. Ale proč je tam proboha Zdeněk za olympismus? Vždyť jako šéfovi svazu volejbalu se mu z účtu ztratilo 19 milionů. A pak tomu dal ještě korunu, když se veřejně opřel do vrcholového sportování žen, čímž šel přímo proti olympijskému hnutí. To jsou takové přehmaty! Je to stejné, jako kdybych teď o sobě prohlásil, že mám nejlepší předpoklady být maratonec. Jansta rovná se nejlepší maratonec, Haník rovná se nejlepší olympionik. Pro mě je to stejně absurdní.“

V říjnových volbách do ČOV bude mít Jiří Kejval nakonec možná nečekaně protikandidáta – bývalého pozemního hokejistu Filipa Neussera. Co si o něm myslíte?
„Jednak chci říct, že ho za této situace obdivuji, že do toho jde. Ale Kejval svým způsobem pozemkáře k takovému kroku vyprovokoval. A to tím, jak brutálně zasáhl do suverenity jejich svazu. Protože to, aby šéfovi pozemního hokeje říkal, koho by měl nominovat do pléna ČOV? To už je moc. Mluvil jsem o tom přímo s předsedou svazu Gino Schildersem, který mi celou jejich schůzku popisoval. Kejval mu nabízel, že bude zapojen do projektu Trenéři ČOV, ale ať stáhne Neussera z pléna, protože je prý zbytečně konfrontační a stěžují si na něj i předsedové jiných svazů. Takže to ještě alibisticky hodil na jiné. To je pro něho, bohužel, klasická metoda…“

Jiří Kejval to ale vysvětloval tím, že chtěl, aby v plénu za jednotlivé svazy byli ideálně jejich předsedové, což Filip Neusser opravdu není.
„Aha. Takže to se pak zeptám, jak je možné, že jeho místopředsedové a členové pléna Zdeněk Haník a Roman Kumpošt nejsou také předsedové svazu? A Michal Ježdík není ani člen výkonného výboru basketbalové federace… Vlastně ani sám Kejval není předseda svazu. Vždyť to je jen jeho další účelová dezinformace a manipulace! Ať už, prosím, nelže. Vždyť to je nepřípustné, že předseda ČOV je účelový lhář a manipulátor…“

Zpět k Filipu Neusserovi. Jakou má podle vás šanci na zvolení?
„Pokud předsedové svazů pochopí, jaká manipulace s nimi probíhá a že neklid do českého sportu vnesl Jiří Kejval a jeho touha vše ovládat, tak jsou ty šance padesát na padesát. Mně se Neusserův pohled na sport líbí. Víte co – Jirka Kejval dosáhl jedné skvělé věci, když se stal členem MOV. Tak by měl zaměřit své další úsilí tímto směrem a tady místo předsedy přepustit. Buď Neusserovi anebo třeba i někomu ze svých místopředsedů. Například takového Libora Varhaníka bychom okamžitě podpořili. Pod ním by olympijský výbor rozhodně projevil víc vstřícnosti vůči svazům, efektivněji a úsporněji by hospodařil, a to by pomohlo celkově k větší jednotě českého sportu. Jenže on nenašel odvahu, proto podporuji Neussera. Kdyby uspěl, tak doufám, že by změnil stanovy ČOV tak, aby mělo kolektivní vedení a každý sportovní svaz měl nezpochybnitelný hlas. To nyní není.“

Pokud ale Jiří Kejval bude znovuzvolený, což je nejpravděpodobnější scénář, jaký čekáte další vývoj?
„Tak holt bude mít ČOV v čele i dál člověka, který je nedůvěryhodný. Vím, že někdo teď může namítnout, že já jsem stále obžalovaný, tak co tady říkám. Ale já jsem se ničeho nedopustil, nelhal jsem a i v těch odposleších všechno, co říkám, jsou věci, za nimiž si můžu stát. Ostatně, už i vrchní soud řekl, že jsem postupoval podle stanov. Nechtěl jsem žádné výhody, chtěl jsem jen férově spočítat, co komu patří. A že jsem za to obžalovaný, je unikát. O volbě rozhodují předsedové svazů a další. Je to na nich, zda chtějí mít ve vedení nejvyšší sportovní morální organizace člověka s takovým morálním kreditem. Člověka, který bohužel prokazatelně a účelově otáčí fakta podle potřeby. Vyhodil kvůli svému velikášství desítky milionů korun z okna. Vím, že chtějí mít raději klid a tento principiální rozkol nechtějí řešit. Pokud jsou však skutečnými sportovci a mají v srdci fair play, tak musí moji kritiku vnímat s vážností.“

Nevím, jestli jste zaznamenal komentář Květy Jeriové-Peckové. Trojnásobná olympijská medailistka v běhu na lyžích se Jiřího Kejvala zastala. A vyjádřila názor, že kritika, která se na předsedu ČOV nyní valí, není v duchu fair play. Vy jste se nyní proti němu vymezil asi nejtvrději. Není to pro sport špatně?
„Ale já chci přece také, aby se věci děly v duchu fair play! Paní Peckové a jejího manžela si hluboce vážím, ale zaráží mě, že obhajuje stanovy ČOV, které jsou v rozporu s fair play. Říkám to už pět let, že jsou nastaveny nespravedlivě. Proč na to neupozorňovala, když chce férový souboj? Na něj bohužel kvůli pokřiveným stanovám nemůže dojít. Jestli se má odehrát alespoň boj myšlenek a vizí, vyzývám Kejvala, ať se střetne v nějakém médiu s Neusserem, aby alespoň došlo k otevřenému střetu programů. On se většinou schovává. Třeba jako při pokusu o změnu české státní hymny s novou melodií. Když za to sklidí kritiku, přijde s prohlášením, že chtěl pouze rozvířit diskusi. A když pak má možnost jít do diskusního pořadu, raději se nezúčastní. Typické…“

Jaký čekáte další průběh soudního líčení v kauze sportovních dotací, kde jste obžalován?
„Samozřejmě to není příjemné, ale jsem klidný. Nedovolil bych si tu takhle na někoho nasazovat, kdybych měl sám máslo na hlavě. Ale já vím, že my jsme se jako ČUS na rozdíl od Jiřího Kejvala vždy řídili stanovami, a vím, že nám čas dá za pravdu.“

Zatím asi největší rozruch vzbudila během soudního líčení výpověď ministerské úřednice Jaroslavy Krumphanzlové, která popsala jak bez jasné metodiky a od oka nastavovala státní dotace pro sportovní organizace. Skoro to vypadalo jako by byla váš korunní svědek.
„Byla to především tvrdá obžaloba práce ministerstva řízeného Kateřinou Valachovou. Jen ta prohlášení paní Krumphanzlové: ´Nastřelila jsem to, aby to nějak vyšlo.‘ Dělala návrhy, jak rozdělovat milionové dotace, bez naprosté znalosti stanov ČOV, Sokola nebo ČUS. A jen bych k tomu dodal, že i ona byla host Jiřího Kejvala na olympijských hrách. Byla tam zřejmě za odměnu. Chápete tu absurditu?“ (kroutí hlavou)

Potlačovat sport kvůli viru? Krátkozraké

Pojďme nyní od ČOV k tomu, co nejvíce hýbe celým světem. Nemáte při pohledu na to, jak život planety ovlivnil jeden vir, obavu z toho, co bude dál se sportem?
„Samozřejmě, že mám obavu. Ta hysterie vyvolaná nejen u nás je nebezpečná. S tím virem se musíme naučit žít a pochopit, že právě sportování je jednou z klíčových cest, jak zvýšit imunitu lidí a do budoucna vir porážet. Takže pokud je nyní sport často tlačen do kouta jako nějaká zbytná věc, je to naprosto krátkozraký přístup, který nechápu.“

Co se s tím dá dělat?
„Bojovat za sport. Snažím se denně komunikovat s vládou či s šéfem Národní sportovní agentury Milanem Hniličkou. Ten se teď hodně snaží. Ale naprosto klíčová věc je nechat běžet soutěže na všech úrovních. Prostě nezavřít sport pod zámek. A to včetně diváků, kteří by se alespoň v omezeném počtu na něj měli dostat. Protože odsud přece to zásadní ohrožení neplyne. Důležitější je určitě dívat se třeba na to, aby Praha znovu nebyla cílovou stanicí Němců, Britů či Rakušáků, kteří se sem jedou vyřádit do barů, když u nich jsou zavřené. Jinak chápu, že je teď třeba ztlumit náraz nových případů. Ale musí to být racionální kroky.“

Tím myslíte konkrétně co?
„Tak třeba to, že se budou dělat omezení na základě dat, a třeba jen na kratší časové úseky. Do toho procesu musí nutně vstoupit víc racionality – a to nejen ve sportu. Nejde všechno i nadále řešit tím, že budeme tisknout stále nové peníze, které ale nejsou kryté žádnou reálnou hodnotou. To je cesta ke zhroucení celého systému, nejde takhle lidem donekonečna předstírat neexistující realitu. Jsem také rád, že je tady pár osobností i z řad medicíny, profesoři Žaloudík, Kolář, Zima nebo šéf stomatologů Šmucler, kteří se nebojí jít proti politickému mainstreamu, který v lidech zatím vyvolával spíš strach a zkratkovité jednání. A strach a stres jsou polovinou všech nemocí. Už za morových ran ve středověku umírala spousta lidí jen ze strachu z moru.“

Nový ministr zdravotnictví Roman Prymula je ale spíše zastáncem té drsnější cesty…
„Rozumím tomu, že přichází do složité situace a nové koště musí ukázat, že dobře mete. (usmívá se) Ale podle mě bychom měli jít německou cestou – tedy nezavírat sport a do hledišť pustit venku i uvnitř třeba kolem 20 procent kapacit stadionů. A samozřejmě by mělo Ministerstvo zdravotnictví průběžně komunikovat s Milanem Hniličkou a Národní sportovní agenturou. On by měl mít do budoucna možnost ruku v ruce s hygienou tato rozhodnutí zásadně ovlivňovat. Za to budeme jako ČUS bojovat. Je to přesně tak, jak jsem říkal i na naší nedávné valné hromadě – jsme odboráři českého sportu a budeme tvrdě hájit jeho zájmy.“

V posledních letech se dotace do sportu začaly významně navyšovat. Nemáte obavu, že v současné těžké ekonomické situaci se naopak začne znovu škrtat?
„To je jasné, že tu takové nebezpečí může být. Ale nejhorší by teď bylo – lidově řečeno – stáhnout ocas a čekat, co bude. Takže my dál jednoznačně říkáme, že český sport je brutálně podfinancovaný a chceme, aby se o něj stát staral na stejné úrovni jako o kulturu. Zcela transparentně a systémově. Takže jsem přesvědčený o tom, že ke škrtům ve sportu nyní dojít nemůže. To už by pak totiž vedlo k celkovému vzbouření sportovního prostředí. Říkám to na rovinu, nemám důvod podkuřovat jakémukoliv politikovi. Sportovní svazy si mě zvolily do čela právě pro to, abych za sport bojoval. Takže jsem připravený slušně vyjednávat, ale kdyby to nikam nevedlo, nemám problém jít na veřejnost a říct, takhle to dál nejde. Udělám prostě všechny kroky pro to, aby si sport ty peníze udržel. Ostatně, za to by měl bojovat každý, kdo má zájem o zdraví lidí, protože mezi tělesnou zdatností a nemocností je přímá úměra. Na kanapi zdraví lidí neupevníme.“

Národní sportovní agentura existuje jen pár měsíců a hned je postavená do těžké situace. Jak ji podle vás zvládá a má se starat i o profesionální sport? Protože to nebylo z některých vyjádření v poslední době moc jasné…
„Jednoznačně musí mluvit za celý sport. Jen byla opravdu hned na začátku hozena do hluboké a kalné vody. Navíc ještě nemá pořádně dobudovaný aparát, protože sehnat v této zemi někoho, kdo opravdu rozumí financování sportu, je těžké. Za třicet let tu nikdo takový nevyrostl. Jen za ministryně Valachové se vyměnili tři náměstci pro sport… Takže ten tým Milan Hnilička sestavuje dost těžce a navíc v době, kdy letos už byla většina peněz do sportu rozdělena. I když bylo dobře, že se naší Unii, Sokolu a právě NSA podařilo ve vzájemné spolupráci vyjednat nakonec už letos o miliardu navíc.“

A z této miliardy by nyní mohly jít i kompenzace pro profesionální kluby z fotbalové či hokejové ligy, které přicházejí o miliony kvůli anticovidovým restrikcím. Jak se na toto vůbec díváte?
„Rozhodně to podporuji. Protože majitelé klubů v Česku na sportu nevydělávají, jsou to většinou naopak největší sportovní donátoři. Takže je potřeba jim pomoct. Jsou to nadšenci, kteří chtějí vyhrávat, a proto do sportu často dávají peníze vlastně tak trochu iracionálně. A teď prostě musí cítit, že na to nejsou sami. Protože jestli je nyní naopak odradíte, bude mít český sport do budoucna obří problém – a na deset, patnáct let. A pak jen budeme naříkat na to, že v hokeji už na mistrovství světa neporazíme nejen velmoci, ale už ani Švýcary nebo Němce. Takže věřím, že tu miliardu využijeme i takto.“

Případný zásah či dokonce zastavení soutěží by mohlo mít zásadní dopad i na mezinárodní konkurenceschopnost klubů…
„To ne že by mohlo mít dopad, to by dopad mělo! Pro český sport je zásadně nutné neztratit kontakt se světem. Ve fotbale musí Sparta i Slavia hrát poháry, stejně to platí o Nymburku či jiných klubech v basketbale. Vezměte si, že Česká basketbalová federace a první liga mužů má dohromady rozpočet kolem 300 milionů korun. A byli jsme šestí na mistrovství světa, jsme devátí na světě v žebříčku národů a Nymburk porazil loni v Lize mistrů dvakrát Bamberk, který má rozpočet 18 milionů euro (asi 490 milionů korun – pozn. red.). Tedy víc než naše liga i federace dohromady. To jen ukazuje, že tu sport umíme dělat efektivně. Ale to udržení soutěží a následná mezinárodní konfrontace je pro nás klíčová. Pro kluby i potažmo pro národní týmy. A také samozřejmě pro fanoušky.“

Občas se už ale objevují i černé scénáře ve smyslu, že se v kolektivních sportech mohou soutěže rozpadnout, že počet účastníků se dramaticky sníží. Opravdu to hrozí?
„Zatím ne. Ti majitelé mají pořád chuť sport dělat. Takže když nyní někdo z nich něco takového řekne, jsou to zatím jen emoční prohlášení. Takové to: ´Já už na to ´kašlu.´ Znám to i sám – člověk to vypustí z pusy, ale pak je mu to líto. Na druhou stranu ale není možné trpělivost těchto lidí zkoušet do nekonečna.“

To, jak český sport krizi zvládne, bude dost záležet i na jeho jednotě a na tom, jestli bude mít jednoho generála, který ho spojí. Kdo by to podle vás měl být?
„Máme Hniličku, to teď musí být generál. Na tom jsme pracovali i jako ČUS, aby tady byla jasná autorita. Milan to musí být už z podstaty funkce, kterou teď zastává. Navíc v těch jiných spolcích a svazech nevidím nikoho jiného, kdo by to mohl být.“

Dobře – ale je už nyní tím generálem sportu s potřebným respektem?
„Zcela upřímně? Ještě úplně není, ale usilovně na tom pracuje. Vždyť ani nemá možnost se od někoho přiučit, taková pozice tady byla naposledy v roce 1969! Postupně získává další pravomoci, respekt a cílový stav by měl být takový, že se stane ministrem sportu. To je mimo jiné nutně potřeba i pro prezentaci českého sportu směrem do zahraničí. Dám vám příklad – když jsme usilovali o mistrovství Evropy v basketbale v roce 2022, tak bylo při tvrdém zákulisním boji na čtyři místa sedm zájemců. A my jsme byli jediná země, která tam při volbě neměla svého ministra. Gruzie tam měla dokonce prezidentku! Nakonec jsme to uhráli jen díky osobní prestiži a taktice, které jsme si tam vypracovali. A také účastí Welsche, Pumprly a modelky Karolíny Kůrkové. Ale normální prostě je, když se při takové volbě můžete opřít i o účast alespoň ministra.“

Na závěr přímo k vám. Před pár lety jste prodal basketbalový Nymburk, nedávno i podíl v advokátní kanceláři. Proč?
„Strašně se mi tím ulevilo a mám víc času na rodinu i sport. Vždyť jsem předseda basketbalové federace a ČUS. Konečně mám teď prostor scházet se pravidelně s předsedy svazů, plánuji, že se postupně v říjnu potkám s každých z nich. Protože jen tak si uděláte celkový obrázek o tom, co kdo řeší a jak tomu můžu opravdu reálně pomoct. Mám sice spoustu zkušeností z budování basketu jako celku nebo dřív z Nymburka, ale ta doba se strašně rychle mění. A nastavit správně vztah mezi svazy, které sport organizují, a státem, je složité. A jelikož se nyní bude připravovat zákon o podpoře sportu, tak potřebuji být co nejvíc v obraze.“

Vstoupit do diskuse
4
Články odjinud


Články odjinud