V pokladnici brněnského mužského basketbalu je ukryto třiadvacet mistrovských titulů, ten poslední je však starý už šestadvacet let. Ligová medaile cinkla naposledy před patnácti sezonami. Období temna však pomalu končí, ambiciózní klub Basket Brno s izraelským know how v zádech staví zdravou pyramidu úspěchu. Do play off, které startuje v pátek, jde proti Pardubicím ze třetího místa jako favorit. O převratných změnách, mladých klenotech, trénování syna majitele klubu i basketbalovém fanatismu vypráví jeho kouč Lubomír Růžička (36 let).
Jednou z tváří proměny brněnského mužského basketbalu je Lubomír Růžička, někdejší reprezentační asistent, jenž už třetím rokem dává svou práci a temperament ve prospěch jihomoravské bašty. Izraelští spolumajitelé chtějí mít z Brna minimálně nový Nymburk, ani on si nedává malé cíle. Pro začátek jím je medaile, kterou chce s týmem urvat. V základní části KNBL skončil Basket Brno třetí jen jedinou výhru za druhou Opavou.
V covidem ukončené sezoně 2020 bylo Brno poslední, dvanácté, loni už bralo čtvrtou příčku a nyní chcete ještě výš. V čem se nejvíc klub za tu dobu změnil?
„Před třemi lety byla organizace v plenkách, chyběla koncepce, brněnský basket byl od mládeže po mužský roztříštěný. Nebyla vytvořena struktura, aby mládežnické celky působící na jižní Moravě měli vrchol pyramidy v mužském profesionálním basketu. Na pozici trenéra přede mnou fluktuovalo dost cizinců, nebyla to ta nejlepší adresa. První rok, který jsme označili rokem nula, skončil nešťastně covidovou pandemií. Ve skupině A2 jsme se nadechovali do předkola play off, udělali jsme pět vítězství v řadě a už tam byly první náznaky, že jdeme správnou cestou. Ať už na hřišti či při tvorbě kádru. V první sezoně přišel současný kapitán Kuba Krakovič, tam se začalo všechno lámat.“
Velký skok přišel v té minulé, kdy jste vyletěli na čtvrtou příčku.
„Další sezona už byla v novém hávu. Došlo k přeskupení akcionářů, zvýšil se rozpočet, i když nijak dramaticky. Ale přivedli se zajímaví čeští hráči jako Viktor Půlpán, Šimon Puršl, udělali jsme projekt Next Generation, koupila se licence extraligy U19. Přivedl se Luboš Bartoň. Postupovali jsme pragmaticky s tím, že děláme kroky, které nás vedou k budování nejen efektivního týmu, ale i celého klubu. Teď už je klub velmi etablovaný, stabilizovaný, má široký realizační tým ať už u A týmu nebo u mládeže, u které máme patnáct trenérů. Máme tři kondiční trenéry, fyzioterapeuty. Vše se nabalilo jak sněhová koule. A teď sklízíme ovoce.“
Stavíte velkoklub sympaticky odspodu od mládeže, nejdete cestou nakupování drahých posil. Je to pro vás zásadní?
„Tohle je nejklíčovější věc. Kdybychom to tak nedělali, klub bude nestabilní. Klub musí stát na pevných pilířích. Říkám, že každý člen klubu musí být nahraditelný. Za vším musíme hledat i ekonomickou stabilitu, protože ta je nedílnou součástí profesionálního a dneska už i mládežnického sportu. Klub je v dobrých rukách od mládežnické složky až po A tým, snažíme se to dělat zdravým způsobem.“
To dělá třeba i pražský USK, který je ale spíš stále farmou talentů, jež pak pouští dál. Nehrozí to i vám?
„Já bych ty filozofie nespojoval. Jde vychovávat hráče i na pozici jedenáctého, dvanáctého celku nejvyšší soutěže. Ale já rád
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
