Generační obměna? Jsme ochotní hrát dál, říká Palyza. Chce jasnou koncepci
S basketbalovou reprezentací zažil senzační tažení za šestým místem na mistrovství světa, odehrál olympijský turnaj v Tokiu. Památný moment kariéry Lukáše Palyzy? Pondělní zápas v Maďarsku (69:83), kdy vedl v národní tým jako kapitán. „Byla to obrovská čest,“ prohlásil 33letý křídelník Nymburka. Jenže po řadě úspěchů mimořádné generace přišla stopka, když český tým ztratil naděje na postup na světový šampionát. Nastane generační obměna? „My, kteří máme po třicítce a jsme v nároďáku dlouho, jsme ochotni dál reprezentovat,“ tvrdí Palyza.
Poprvé v kariéře jste vedl reprezentaci jako kapitán. Jak moc si toho ceníte?
„Je to obrovská čest, to je bez debat. Přede mnou byla v této funkci samá velká jména. Když člověk stráví v nároďáku deset let a zařadí se mezi hráče, kteří k věcem přistupují správně, mají vůli obětovat svůj osobní čas a v létě pro nároďák a pro zemi něco udělat, je to pěkné vyústění. Těší mě, že jsem dostal důvěru, i když to bylo jen aktuálně na tento zápas. Při těch absencích se musel zvolit někdo nový a já jsem byl nejstarším hráčem.“
V čem to pro vás bylo na hřišti jiné než obvykle?
„Při čase stráveném na palubovce se člověk soustředí na výkon. Ale znamená to častější komunikaci s trenérem nebo managementem národního týmu. Při přípravě na zápas kapitán cítí zodpovědnost za to, aby byli všichni připraveni mentálně. Aby byli správně nahecovaní a zápas zvládli.“
Do jaké míry se to povedlo?
„I když jsme ve třetí čtvrtině herně propadli, troufnu si tvrdit, že výkon v prvním poločase byl velmi dobrý a nemáme se za co stydět. Sestava byla oklešťená, spousta mladých kluků a nesehranost šla znát. Pak se Maďaři dostali herně přes nás – nebylo to tím, že bychom se nesnažili. Rozťukali si nás, dávali volné střely. Proto jsem rád, že jsme si to v poslední čtvrtině nenechali líbit a stáhli jsme to zpět na slušný rozdíl.“
Během hry se řešilo několik sporných momentů. Má vlastně hráč šanci něco ovlivnit v komunikaci se sudími?
„Rozhodčí se na mezinárodní scéně moc nechtějí bavit, dávají signály, že všechno mají pod kontrolou. Některé situace ideálně posouzené nebyly. Maďaři do toho šli tvrdě a na začátku druhého poločasu přišly zákroky, které za mě byly faul. První dvě minuty jsme z tohoto důvodu málem nepřešli půlku. Kapitán se snaží dát rozhodčím najevo nespokojenost, jenže zápas je tak dynamický a rychlý, že na nějaké nekonečné diskuze to samozřejmě není.“
Po prohrách v kvalifikačním okně s Černou Horou (56:65) a Maďarskem (69:83) jste přišli definitivně o šance na postup na MS 2023. Jak vnímáte konec období plného úspěchů?
„Pro mě osobně je to velké zklamání. Měl jsem to štěstí si užívat generační úspěchy jako olympiádu a mistrovství světa. Můj pohled? Dokud tady naše generace je, dokud je síla a nadšení, pojďme to natáhnout co nejdál. Co si budeme povídat, basketbalová země nejsme a až tahle generace odejde, může se stát, že se na další takový úspěch bude čekat strašně dlouho. Byl jsem určitě jeden z těch, který byl připraven přijet i za okolností, kdy už to v kvalifikaci nevypadalo dobře. My jsme si to zkomplikovali domácí prohrou s Maďary před EuroBasketem. Nepovedlo se to a mistrovství světa bude bez nás. Po cestě ověnčené jedním úspěchem za druhým je to stopka. Už teď je zvláštní přemýšlet nad tím, že v létě pro nás žádná velká akce nebude a že to bude ve znamení kvalifikací a předkvalifikací na další různé turnaje. Je to po letech úspěchů zvláštní.“
Sejdete se ještě někdy v tom nejsilnějším složení?
„To je samozřejmě otázka, na kterou by každý chtěl znát odpověď. Pokud bych to měl naznačit, tak my, kteří máme po třicítce a jsme v nároďáku dlouho, jsme ochotni dál reprezentovat. Musí se smysluplně nastavit koncepce ze strany trenéra národního týmu i federace – jak chceme dál přistupovat k nadcházejícím akcím.“
Ano, v únorovém kvalifikačním okně už nebude takzvaně o co hrát…
„Kromě basketbalové cti už o nic nejde. Další otázka, jak se bude přistupovat k předkvalifikaci na olympijské hry, která má být údajně na konci léta. Jestli je zájmem českého basketu, aby dostali co největší šanci mladí kluci, nebo chceme tuto generaci natáhnout co nejdéle a pokusit se o olympiádu nebo to s touto generací natáhnout do EuroBasketu 2025. Máme rodiny, máme děti a v létě nás to stojí osobní čas, přípravu na novou sezonu, čas s rodinou – ale my jsme ochotní to obětovat, protože basket milujeme. Je pro nás obrovskou satisfakcí, když vidíme, že jsme schopni se poslední roky na vrcholné světové akce pravidelně dostávat a hlavně aspoň na 14 dní pobláznit náročného českého fanouška basketbalem. (usmívá se) Spousta z nás toho za deset let obětovala opravdu hodně. Milujeme to, chceme dál pokračovat, ale musíme si sednout. Asi to bude o komunikaci národního týmu s každým jednotlivým hráčem. Aby se nestalo, že někam vezmeme mladé kluky, ale bude se očekávat, že chceme postoupit. Nebo naopak sestavíme super tým někam, kde to bude třeba zbytečné.“
Jak se podle vás mladí hráči poprali s uplynulým kvalifikačním oknem?
„Myslím, že fajn. Nasazení tam bylo. Nešla znát nějaká extrémní bojácnost a tempo kluci chytili. Akorát v mezinárodním basketu dělá poslední roky strašně moc týmová chemie a sehranost. Když tam dáte šest mladých kluků, kteří to nikdy nehráli, a doplníte to pár veterány, nemůžete čekat, že budete porážet průměrné až nadprůměrné týmy v Evropě. Kvalita na mezinárodní úrovni je obrovská. Tvrdost a rychlost basketbalu se s českou ligou vůbec nedá srovnat. Mladí se toho zhostili dobře, ale výsledek takový, jaký je. Práce je dlouhodobá, aby se vše vykrystalizovalo. Že obměníme šest až osm hráčů, pošleme tam mladé kluky a budeme realisticky očekávat, že budou takové zápasy vyhrávat, je složité.“
