Milovanou Gironu vyměnila za konkurenční Salamancu, přestupu do ambicióznějšího klubu však nelituje a cílí na nejvyšší mety v Eurolize. Nejlepší česká basketbalistka minulé sezony Julia Reisingerová si pochvaluje spolupráci s novým koučem a cítí herní růst. „Trenér v nás věří, ale taky od nás dost očekává. Od důvěry je blízko k presu,“ říká čtyřiadvacetiletá pivotka. Od pondělí se v pražské hale Královka společně s týmem připravuje na důležitý kvalifikační duel o ME proti Nizozemsku (čtvrtek 19.00, ČT sport). A půjde o premiéru trenérky Romany Ptáčkové.
S jakou náladou jste přiletěla na reprezentační sraz?
„Těšila jsem se na holky, abychom se už po dlouhé době znovu viděly. Přijela jsem se super náladou, ale trochu unavená. Program máme nabitý, což je náročné na fyzičku a cestování už máme také dost. Na to, že je teprve listopad, jsme toho prošly docela hodně.“
Jste ráda, že vás díky vyřazení Běloruska čeká v tomto kvalifikačním okně jen jeden zápas?
„Pro nás, které hrajeme dvě soutěže, je to velké plus. Druhý zápas by byl v Bělorusku, znamenalo by to další cestování a to by bylo zabijácké.“
Reprezentace odehraje kvalifikační duel po roční odmlce, kouče Svitka nahradila trenérka Ptáčková. Změnilo se toho hodně?
„Rozdílné je to více méně ve všem. Ještě na sebe nejsme moc zvyklé, poznáváme se osobně mezi holkama a také s trenérkou. Samozřejmě se neznáme ani na hřišti, to bude další krok. Máme připravené akce a systémy, abychom se co nejrychleji poznaly, protože člověk si s tím nemůže hrát, když je tak málo času. Na druhou stranu do toho jdou všichni s plným nasazením a to asi převažuje.“
Favorizované Bělorusko je z cesty, dveře na šampionát 2023 se vám o to víc otevřely. Vnímáte to před utkáním v Nizozemsku?
„Pro nás to je asi nejdůležitější zápas skupiny. Ještě když bylo Bělorusko ve skupině, věděly jsme, že Holandsko bude jeden ze stěžejních zápasů. Všechny moc víme, o co hrajeme. Ve skupině tří týmů jde o každý bod a každou výhrou. Teď musíme vyhrát a ani pak v únoru to ještě všechno nebude jasné.“
Ve Španělsku za sebou máte vydařený vstup do sezony. Jste zatím spokojená s novým angažmá v Salamance?
„Po osobní stránce velmi. Oproti loňskému roku jsem se hodně změnila. Ukázalo se, proč jsem šla do Salamanky. Bylo to dobré rozhodnutí hlavně díky trenérovi (Roberto Íñiguez). Týmově bohužel ještě nejsme tam, kde jsme chtěly být. Kvůli zranění spolu ještě od začátku sezony celý tým nehrál a netrénoval. Po týmové stránce ještě trošku kolabujeme, ale myslím, že po pauze, až se vrátí poslední hráčka, bychom se mohly zvedat.“
V čem jste se nejvíc oproti loňsku změnila?
„Celkově ve hře pod košem, vím, co chci hrát, jak to chci hrát. Také v obraně a v celkovém čtení hry. Myslím, že už rostu. I co se týče věku a zkušenosti se odrážejí na výkonech. Hraje se mi tam pohodlně a v tomhle týmu se cítím moc dobře. Vše se to pak promítá na palubovku.“
Trenérka Ptáčková zmiňovala, že hrajete s větší energií a nadšením. Může to být tím, že jste si se spoluhráčkami výborně sedly?
„Skvělé spoluhráčky jsem měla i v Gironě. Ale i když se říká, že trenér vás úplně nezmění, já myslím, že od něj se vyvíjí energie. Od trenéra dostáváte impuls. Chcete pak do toho dát víc, chcete hrát pro člověka, který stojí na lavičce na vaší straně. Já od něj cítím velkou podporu, věří nám ve všem, co děláme na hřišti a to je pro hráčky nesmírně důležité. V trenérovi máme oporu. I když děláme něco špatně, vyřeší se to. Ale když se pro něco na hřišti rozhodneme, stoprocentně v nás věří. To dodává energii a chtění.“
Život v Gironě jste si zamilovala, byla jste tam zabydlená. Jak těžké bylo odejít na druhý konec Španělska?
„Bylo to těžší, i co se týká rodiny. V Gironě mám okolo sebe spoustu lidí a moc mi chybí. Ale města jsem úplně nezměnila, protože Salamanca je dost podobná, co se týče centra, starého města a kultury. Jsem spokojená. Jen je tam zima, to se mi moc nelíbí.“ (usmívá se)
Jak moc se liší nátura lidí v Salamance oproti Gironě?
„Je to absolutně jiné. Porovnáváme Katalánsko a Španělsko. Je znát, že v Salamance jsou starší generace více stmelené. Potkávám spoustu babiček v neděli dopoledne na kávičkách, to se v Gironě moc nevidí. V neděli dopoledne Salamanca v centru žije, je to příjemné.“
Jak často se zvládnete během sezony podívat do Girony?
„Málo… ještě jsem tam vlastně nebyla. Já si nepamatuju, kdy bych měla celý den volno. Bohužel možnost cestování není, ale teď bych se tam na chvíli mohla jet podívat, když nebudeme hrát druhý zápas s reprezentací.“
Proti Gironě vás brzy čeká souboj v Eurolize. Těšíte se na prosinec?
„Máme tam Euroligu a taky ligový zápas, takže mě tam čekají dvě bitvy za sebou. Těším se moc, i když vím, že to bude těžké. Ale hrozně moc se těším na lidi, na svoji rodinu, kterou tam mám (přítelem je Arnau Sacot, asistent trenéra Girony). Ale mám obavy z toho, že nás čeká hodně velký a intenzivní zápas.“
Když porovnáte oba kluby, cítíte, že ve vašem novém působišti jsou ještě větší ambice?
„Ano, očekávání v Salamance jsou vysoká. Jak už jsem říkala, trenér v nás věří, ale taky od nás dost očekává. Od důvěry je blízko k presu. Co se týče cílů, Salamanca je má výš – přece jen vyhráli asi 30 titulů a Girona čtyři. Ale tým se hodně změnil, musíme to brát v potaz. Kdo hraje basket, ví, že každý rok se nedá vyhrávat hned vše od začátku o 50 nebo 60 bodů. Týmy musí růst, my máme osm nových hráček, takže se do toho musíme dostat. Ale očekávání jsou vysoká jen proto, že jsme Avenida.“
Ve druhé euroligové skupině zatím úspěšně válčí nejlepší český tým USK Praha. Bylo by fajn na něj narazit ve finální fázi soutěže?
„Já se s USK nikdy nepotkávám. V Praze jsem ještě nikdy nehrála a to už je to moje třetí sezona. Vždycky jsem byla ve druhé skupině, nebo na druhé straně pavouku. Jestli mi to jednou vyjde? Já nevím, už přestávám věřit… (směje se) Bylo by to fajn přijet domů s týmem, se kterým jsem celý rok.“
Co je pro vás hnacím motorem v kariéře? Už dříve zmiňovaná vidina WNBA?
„Pro mě to teď není hlavní motivace. Nejvíc času trávím v klubu, tam se zdokonaluji a zlepšuji. Proto jsem vzala tuhle nabídku, protože to byla výzva zlepšovat se. Za to, jak jsem se rozhodla, z toho dostanu za odměnu něco jiného. V hlavě to mám, pořád si to přeju, a pokud to vyjde, budu šťastná. Jako prioritu teď ale mám svůj tým.“
Témata:
Česko, reprezentace, basketbal, sport, Praha, Nizozemsko, Španělsko, Bělorusko, ČT sport, trenér, Girona, Julia Reisingerová, cestování, Salamanca, Sport na Heureka.cz
Související články
