Máme mladé divočáky, říká Bohačík. A na vrcholu fouká, vzkazuje Opavě
V pouhých jednatřiceti letech je nejstarším borcem na soupisce degradovaného hegemona Nymburka. Jak říká Jaromír Bohačík, má kolem sebe mladé divočáky, kteří hodlají náročným energickým basketem pod taktovkou nového italského kouče Francesca Tabelliniho vrátit titul z KNBL do středních Čech. „Všechno ostatní bude neúspěch,“ hlásí ostřílený reprezentant, jenž se do domácí ligy vrací po třech letech ve Francii a Německu.
Dvě sezony ve Štrasburku, poslední v Bambergu. A nyní zpět tam, odkud se do ciziny vydával. Jaromír Bohačík se vrací do Nymburka o tři roky starší a v nezvyklé situaci. Nymburk přišel po osmnácti letech o mistrovský titul a levoruké křídlo má být lídrem nově postaveného týmu, který si ho vezme zpět. A zároveň se od MVP soutěže z roku 2017 čeká, že bude i jednou z nejvýraznějších tváří celé ligy.
Jardo, jaké to je vracet se do Nymburka, který se chce vrátit na trůn a ne obhajovat?
„Zvláštní. Ale je cítit, že letos je motivace na úplně jiném levelu, než bývala roky zpátky. Všichni vnímají, že titul patří do Nymburka. Od prvního dne je viditelné, že máme tento cíl před sebou a budeme se ho snažit naplnit.“
Vše ostatní než titul bude tedy neúspěch?
„Takhle to je, nebo minimálně to tak cítím. Nymburk, který já znám, hraje vždy o titul a vždy bude. Takže pokud by se to nepodařilo, tak to určitě nebude úspěšná sezona.“
K té Nymburk loni odsoudila Opava, jež vyhrála vzájemné semifinále v sedmém zápase. Jak podle vás bude silná nyní?
„Víme, že většina jejich kádru zůstala pohromadě plus přidali dva velké kluky. Šimona (Puršla) s Adamem (Pecháčkem), kterého jsme měli možnost vídat u nás v Nymburce na trénincích, když nám pomáhal ve fázích zranění během přípravy. Doplnili kádr o kvalitní hráče. Samozřejmě jsem slyšel, že to jejich jádro už má nějaký věk. Dokonce se loni během základní části říkalo, že jsou za zenitem, ale oni zase všem škarohlídům ukázali, že to není pravda. Opava je samozřejmě mistr ligy. Ale jak se říká: Na vrcholu fouká nejvíc. Tak uvidíme, jak to budou zvládat.“
Nymburské trápení v posledním ročníku jste sledoval během angažmá v Bambergu. Myslíte, že se liga skutečně tak vyrovnala a váš tým nemá ani teď nic jistého?
„Myslím, že na tohle budeme znát odpověď nejdřív po základní části. Já spíš trochu doufám, že se liga nevyrovnala a my budeme předvádět úplně jiný basketbal, než jsme předváděli vloni.“
Jak na to chcete jít?
„Máme novou krev, což je velká změna. Jsem nejstarší hráč v týmu, který je jinak plný mladých divočáků. A tak to vypadá i na trénincích. Přišel Spencer (Svejcar), což je velká pomoc. Noví cizinci jsou mladší ročníky. Možná nemají tolik zkušeností, jako měli cizinci v Nymburce roky zpátky, ale jsou to velmi talentovaní hráči. A hlavně jsou velmi hladoví. Myslím, že tým je poskládaný dobře. Opravdu se na sezonu těším.“
Jakou tvář se mu snaží vtisknout kouč Tabellini, jenž do Nymburka přesídlil po angažmá v USK Praha?
„Musím říct, že kouč Tabellini je úplně jiný a vyžaduje trochu jiný basketbal, než jaký jsem kdy hrál. Doufám, že budu schopný naplňovat, co vyžaduje. Hraje rád velmi rychle, má rád agresivní obranu. A právě na to, co má kouč Tabellini rád a co po nás vyžaduje, máme dobré typy.“
A vy na sebe budete muset vzít roli šéfa, ne?
„Samozřejmě jsem v jiné roli, jak jsme se bavili o tom věku. Prožil jsem toho už asi víc než někteří ostatní kluci. Snažím se proto s nimi i občas víc komunikovat, jelikož si někdy myslím, že vím, jak by hra měla vypadat. Otázka je ale, jak to berou oni.“ (smích)
V létě jste nakonec chyběl reprezentaci v neúspěšné předkvalifikaci o olympiádu v Paříži. Už jste zdravý?
„Měl jsem trable se záněty achilovky, které se daly řešit jen dlouhodobým klidem. I když jsem byl vyléčený, neměl jsem dostatek času, abych se připravil tak, abych byl schopný začít s repre. Bohužel, mrzelo mě to.“
Chuť reprezentovat jinak stále máte?
„Ta tam pořád je. Ač jsem nejstarší v Nymburce, mám před sebou v basketbale ještě spoustu let. Zatím není na pořadu dne přemýšlet o tom, jestli reprezentovat, nebo ne. Myslím, že je u mě pořád jasno.“
