Sehnal: Doufali jsme, že Saty dorazí. Že to vůbec zvažoval, je hezké gesto
PŘÍMO Z HAAGU | Když si v lednu minulého roku po konci v německé nejvyšší soutěži sehnal Ondřej Sehnal angažmá v Nymburku, zdálo se, že půjde o oboustranně výhodný obchod. Ne vždy to fyzicky hrajícímu rozehrávači lepilo. Teď se ale daří jemu i českému hegemonovi. Navíc se při jisté absenci Tomáše Satoranského dá čekat, že si v Haagu zase podělí minutáž zejména s Vojtěchem Sýkorou. „Když se Barceloně zranil Nicolas Laprovittola, tak jsme nějak tušili, že bude těžké, aby Saty přijel,“ říká sedmadvacetiletý guard.
Tomáš Satoranský nedorazí, co to pro vás znamená?
„Moje role se oproti prvnímu zápasu moc nezmění. Bohužel nepřijede, ale při vytížení, kterou v Barceloně má, není divu. Zápasů je spousta a nemá si moc času oddechnout. Že účast vůbec zvažoval, mi přijde vůči českému národu jako hezké gesto. Obdivuju ho za to.“
Navíc vám to klapalo s Vojtěchem Sýkorou. Doplňovali jste se, že?
„Přesně tak. Odehrál výborný zápas, své role se zmocnil velmi dobře. V české lize můžeme všichni vidět, jaký je Vojta hráč. V minulém okně byl z té minutáže ještě možná trošičku nervózní, ale teď se ukázalo, že stres z něj spadl. Hrál sebevědomě, padla mu hned první střela, to se pak vždycky hraje líp.“
Na tréninku jste s kolegy soutěžil o to, kdo trefí čistý koš z poloviny hřiště. Zůstal jste jeden z posledních. Trefil jste to?
„Nakonec ne, ale radoval jsem se, abych nemusel klukům nic platit. Trochu jsem to zfalšoval, tak třeba na mě zapomenou.“ (směje se)
Jak na vás působí místní hala?
„Je to hodně specifická a výjimečná hala. Podobných jsem moc neviděl. Diváci jsou hodně blízko palubovce. Působí, že je docela malá, ale vůbec tomu tak není. Pro hráče je velmi dobře, že fanoušci jsou tak blízko. Budou je celý zápas cítit. Hezká, nová aréna.“
Většinou hraje reprezentace soutěžní zápasy doma v hokejových halách. Je pro vás lepší hrát v pravé basketbalové hale, kde jsou lidi blíž?
„Já to mám osobně radši. Třeba v německé lize máte takových hodně. Haly jsou menší, diváci jsou blíž. Úplně jinak vnímáte atmosféru. Ale zároveň si myslím, že na naší pardubické hale není vůbec nic špatného.“
Teď už je jasno, ale jak s týmem cloumaly dohady, jestli Satoranský přijede, či ne?
„Snažili jsme se, aby nás to moc neovlivnilo. Věděli jsme stoprocentně už dopředu, že na ten první zápas nepřijede. Když se Barceloně zranil Nicolas Laprovittola, tak jsme nějak tušili, že bude těžké, aby přijel. Rotaci nemají zrovna šestnáctičlennou a zápasů je spousta. Doufali jsme, že dorazí, ale není tomu tak.“
Dá se pohoda z Nymburka přenést do reprezentace?
„Asi to tak je. Pohodu jsme ukázali ve druhém poločase doma. S Nymburkem jsme v sezoně už zažili spoustu zápasů, kdy se nám v prvních půlích až tak nedařilo. Vždycky jsme ale věděli, že síla týmu je obrovská. Ukázali jsme to teď i ve třetí čtvrtině proti Nizozemcům.“
Reprezentace se omlazuje, vás můžeme počítat spíše už do té střední generace. Jaká je teď parta?
„Je to super mix. Starší mě naučili návyky, jak to tady chodí. Teď to učí i tu nejmladší generaci. V českém nároďáku dělá chemie hrozně moc. Dost často nemáme taková jména jako ostatní týmy, ale díky chemii ukazujeme sílu. Bylo tomu tak i v té druhé půli s Nizozemskem ve čtvrtek.“
Z USK si vás pamatuju jako emotivního hráče. Působil jste v Německu, nizozemština je podobná. Povídáte si při zápase se soupeřem?
„Ani ne. Mně to moc nepomáhá. Radši se soustředím sám na sebe a na svůj tým. Znám se trochu s Van Der Vuurstem, takže jsme prohodili pár slov, ale on není hráčem, který by chtěl provokovat. Je to na sportovní úrovni.“
Bude mít utkání větší náboj, když už může být potvrzený postup?
„Je to pro nás úplně stejné jako v prvním zápase, kdy jsme věděli, že chceme dvakrát vyhrát, abychom potvrdili postup. Teď to bude stejné, jen okořeněné tím, že hrajeme venku a v jiné atmosféře.“
Hrajete v 15 hodin, což je docela brzy. Co vy na to?
„Pro mě je to v pohodě, protože ligu hráváme doma s Nymburkem ve tři hodiny také. Spíše rutina. Nemáme ranní trénink, takže se protáhneme na hotelu, abychom tělo nastartovali. A od půl druhé se rozcvičujeme už úplně klasicky.“
Nymburk válí v Lize mistrů. Je to sezona snů z tohoto pohledu?
„Zatím to tak probíhá. V Lize mistrů jsme ještě neklopýtli, všechny zápasy byly start - cíl. Hrajeme výborně. Mám dojem, že nám to jde ještě o malinko líp než v české lize. V dalším utkání můžeme zařídit postup do top šestnáctky, což se často nestává. Snad s Galatasaray ten poslední krok uděláme, abychom si poslední střetnutí už mohli užít.“
Vidíte v tažení Ligou mistrů i možnost více se ukázat zahraničním klubům?
„Je to příležitost pro každého hráče. Chcete se ukazovat na největší evropské scéně. Liga mistrů se stává lepší a lepší soutěží, stačí se podívat na tu současnou a porovnat ji se sezonou o tři roky zpátky.“
