Šotolové uteklo ME, teď je na MS 3x3 v Mongolsku: Obrovská bouřka a pořád rýže
Na poslední chvíli slyšela, na EuroBasket nejedeš. Karolína Šotolová (25) vypadla jako poslední před závěrečnou nominací. Dovolená se ale nekoná. Byť je ME pro nadanou křídelnici pasé, přesto v těchto dnech obléká národní dres. Reprezentuje Česko v basketbalu 3x3 na MS v Mongolsku a vyhlíží s českým týmem v exotické destinaci postup do play off. „Všude je tu mega sucho, prach a žádná zeleň. Mongolové jsou takoví suchaři, co mají poker face. A pořád nám dávají rýži,“ hlásí hráčka, která od nové sezony bude působit ve španělském Ferrolu, kam přestupuje z KP TANY Brno. „Těším se, i když je tam prý zima a často prší,“ svěřila se Šotolová.
Situace ve skupině je taková, že jste porazily Chile a padly s USA. Čekají vás Japonsko a Nizozemsko, jak to vypadá s postupem?
„Splnily jsme úkol porazit Chile. S Amerikou jsme nic neočekávali. Je překvapivé, že Nizozemsko prohrálo s Japonskem, takže se to trochu zamotalo. Pro nás je teď důležité vyhrát nad Japonskem. Nikdo ale nečekal, že Nizozemky budou hrát docela špatně na turnaji.“
Ambice před turnajem tedy byly jaké?
„Porazit Japonsko a Chile a postoupit z třetího místa. V basketu tři na tři je ale hrozně těžké říct, že je daná pozice outsidera a favorita. Nikdy nevíte, kdy to komu sedne.“
Jste tam ve čtyřech nebo v pěti hráčkách?
„Jsme tu čtyři. Navíc se hráčky během turnaje nemůžou měnit ani v případě, že se někdo zraní. Pak se turnaj dohrává ve třech. Pak je to blbý, když se někomu něco stane.“
Už jste to zažila?
„Jednou na Evropě jsem zažila, že jedna hráčka byla nemocná, ale stejně musela nastoupit, aby mohla případně pokračovat v dalších dnech. V podstatě ten zápas tedy proseděla na lavičce.“
Basketbal 3x3 tolik lidí nesleduje. Jak se vůbec hráčka dostane do reprezentace?
„Co vím, tak holky to hrají už dlouho. Prošly si tím už od mládeže. Já se tam dostala, dá se říct, omylem. Byl jeden turnaj v Brně a chyběla jim jedna hráčka do čtveřice. O mně věděly, že bych mohla hrát, jestli náhodou nemám volno. Vlastně mi to šlo, tak jsem pak dostala pozvánku dál.“
Je pro vás MS v Mongolsku 3x3 jakási cena útěchy, když jste nakonec nejela na EuroBasket?
„Mrzelo mě to, že jsem se do té konečné nominace nedostala. Je to do jisté míry útěcha, ale taky mi to pomohlo v rozhodování. Bála jsem se, že se někdy v květnu budu muset rozhodnout, jestli dám přednost trojkovému nebo pětkovému basketu. Byla jsem mega ráda, že se trenérky Michaela Uhrová (reprezentační trenérka 3x3) a Romana Ptáčková (trenérka ženské basketbalové reprezentace) spolu domluvily, že na jeden trojkový turnaj jsem mohla jet, i když bylo soustředění pětkového basketu a naopak.“
Jak se to kouše, když na vás padl černý Petr a na poslední chvíli domácí ME nevyšlo?
„Záleží, jak to člověk vnímá. Beru to tak, že tohle ke sportu patří. Děje se to a bude se to dít. Toho dotyčného to mrzí, ale oklepete se a jdete dál. S trenérkou Ptáčkovou se známe, ona mě vedla už v devatenáctce Hradce Králové, takhle to prostě je.“
Je tady všude mega sucho a prach
Teď jste tedy na MS 3x3 v Mongolsku. Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistila, že se turnaj bude konat v takové destinaci?
„Ani mě to moc nepřekvapilo, protože Mongolsko se dost angažuje v basketu 3x3. Hlavní město Ulánbátar se stát evidentně snaží modernizovat a nalákat sem i turisty. Je to pro ně vděčná možnost, jak se více propagovat v zahraničí. Byla jsem ráda, když jsem se to dozvěděla, protože jsem v Mongolsku nikdy nebyla.“
Přitom pětkový basketbal v Mongolsku příliš tradici nemá.
„Taky mě to překvapilo na začátku, ale každý stát najde tři, čtyři hráče a hráčky, kteří jsou šikovní a můžou hrát. Na tomhle to postavili. Hlavně holky hrají normálně World Tour.“
Už tam nějaký ten den jste. Jak na vás Mongolsko působí?
„Jsme v hlavním městě a je tady všude mega sucho a prach. A taky vedro. Na to, že říkali, že dlouhodobě tady nebývá nad třicet stupňů, tak zrovna teď je týden, kdy se tu teplota šplhá nad třicet stupňů. Je vidět i na městě, že je to chudý stát, ale opravdu se snaží modernizovat. Na okraji města najdete obrovské stavby, kanceláře a bytové komplexy. Rozšiřují to.“
Jak to popisujete, možná bych si až řekl, že na hlavním bulváru se pasou krávy. Je to něco podobného?
„Na kraji města úplně klidně, nebo respektive hned za městem, ale někde v centru ne. Na mě to tady působí podobně jako v Izraeli. Není tu žádná zeleň, to taky přidá tomu pocitu, že je všude jen prach a sucho. V některých ulicích je bída fakt znát. Myslela jsem si, že lidé tady budou podobní Japoncům nebo Korejcům, takže veselí a přátelští. Není to tak, Mongolové na vás tak nějak zvláštně koukají, co tady jakože děláte. Nechtějí se moc bavit a kamarádit už vůbec ne. Mongolové jsou suchaři.“
A cesta? Z Česka asi není přímý let, že?
„Letěly jsme z Frankfurtu, odkud je to devět hodin letu, ale já jsem s tímhle v pohodě. Akorát se nemůžu srovnat se spánkem. Je tady časový posun šest hodin, tak snad se to brzy spraví.“
Je to pro Mongoly svátek? Podobné celosvětové akce se tam příliš nekonají.
„Lidi chodí, tribuny jsou plné a fandí se, ale nevím, jak to berou ostatní lidé ve městě. Jestli vůbec vědí, že se něco takového děje. Turnaj se odehrává na hezkém místě vlastně před parlamentem, tuším, na takovém náměstí. Je tam spousta i náhodných kolemjdoucích, děti jezdí na kole. Fotí si nás, protože prostě třeba Evropany ještě nikdy neviděli. Ten zájem tu cítit je blízko místa, kde se hraje. Byla jsem mile překvapená, jak to tady funguje. Když hrají domácí, žijou tím, ale když jsme se šly s holkama projít, tak nevím, protože jak už jsem říkala, Mongolové mají takový poker face a nic nepoznáte.“
Jste milovnicí kávy, už jste zkusila mongolskou?
„Obešly jsme tady několik kaváren. Jednu dobrou jsme objevily. Mám ráda světle praženou kávu s lehce kyselými tóny. Myslela jsem si, že tady bude lepší káva, celkově nic moc.“
Hlavně tady nikde nic neroste
A co jídlo? Máte zajištěnou mezinárodní kuchyni?
„To jídlo je tady furt stejné. Pořád nám dávají rýži a kuřecí nebo hovězí maso. Fakt jedno a to samé. Je to připravované pořád na jeden způsob. Sice to máme jako švédské stoly, ale výběr není. Už jsme si říkaly s holkama, že někam budeme muset zajít.“
Když se řekne Mongolsko, představím si step, poušť, drsné chlápky na koních. Je to scestná myšlenka?
„Upřímně jsem si takhle nějak Mongolsko představovala i já. Řekla bych, že to vlastně docela i realita je. Hlavně tady nikde nic neroste, mám pocit. Než dorazíte do města, tak všude kolem jsou jurty, na pláních stáda koní, potom ve městě sochy velbloudů, jak kráčí za sebou. Je to i lákadlo na turisty. Pořádají výjezdy za město, kdy nasajete atmosféru někde v jurtě a můžete jít krmit stádo zvířat.“
Zažila jste už v Mongolsku nějakou nevšední situaci?
„Nevím, jestli to považovat za příhodu, ale hned první den, kdy jsme měli poprvé trénink, tak přišla obrovská bouřka, ale takový slejvák jsem nezažila. Všichni utekli pod stany. Do toho přišly kroupy, takže ve stanech se začaly dělat prohlubně. Neuvěřitelně foukalo a měla jsem pocit, že hromy jsou hned u nás. Jelikož nepatřím k těm, co se bojí bouřek, tak musím říct, že to byl dobrej zážitek.“
Takže kdyby vám dali nabídku angažmá v Mongolsku, tak byste ji nezvažovala?
„To by mě asi nelákalo.“
Od nové sezony budete hrát za španělský Ferrol. Těšíte se?
„Moc! Bude to něco nového. Já se vlastně trochu bojím angličtiny, protože s ní tak nějak zápasím. Jdu tam, abych se ji lépe naučila. Jen je škoda, že tam, kde budu působit, je v zimě fakt zima a dost tam prší, ale taky se hodně cestuje.“
Takže máte reference od Julie Pospíšilové, která tam teď strávila dvě sezony?
„Přesně tak. Právě ona mi říkala jako první radu, ať si nabalím trička s dlouhým rukávem, že je tam zima. Říkala jsem si, že je škoda, že to není víc na jihu, ale nestěžuju si. Je to španělská liga, která byla vždy mým snem. Reálně jsem ale neočekávala, že by o mě mohli mít zájem z takové soutěže. Byla jsem nadšená, navíc hrají Eurocup, to je další plus.“
Češky jsou teď v kurzu, že? Přestupuje z KP TANY Brno do Španělska. To se fakt nestává každý rok.
„Není to pravidlo, ale hodně Češek zkouší hrát v českém klubu Euroligu nebo Eurocup, tím se ukážou a pak je snazší jít ven. To byla i moje cesta. Jsem vděčná za tu šanci. Pro Češku je to těžké. Pořád mám pocit, že když si mají kluby z top soutěží vybrat mezi českou hráčkou a holkou z Balkánu třeba, tak málokdy sáhnou po Češce. Takže jestli jsme v kurzu, nevím. Myslím si, že to máme v něčem těžší. Česká liga prostě nemá takový zvuk, přitom kvalita tu je. Zvedá se to i tím, že USK vyhrálo Euroligu a víc týmů hraje Evropu.“
