Basketbalista Schilb: Neboj, já se o tebe postarám

Odpustí mu snad všechno. Moc dobře ví, že svého prvního syna nemusel nikdy poznat...

Matka totiž o malého Jadina Lucase nestála a bez Schilbova vědomí ho nabídla k adopci. Ten v tu chvíli navíc ani netušil, že se mu ve Spojených státech narodil potomek! Naštěstí se to ale včas dozvěděl a zasáhl. Teď spolu oba dovádějí v České republice.

Váš příběh je dost složitý, jak vlastně začal?
„Bylo to loni na jaře. Na univerzitě, noc po promoci. Tedy poslední noc ve škole, takže jsme si užívali, znáte to. (usměje se) No a byla tam i jedna moje kamarádka, roztleskávačka. Byli jsme jen přátelé, nic mezi námi nebylo. Až do té noci..."

A ona otěhotněla?
„Ano. Jenže mi to neřekla! Vlastně se mnou od té doby vůbec nemluvila, i když jsem se snažil jí kontaktovat. V létě jsem pak přišel do Nymburku."

Jak jste se tedy o tom, že čeká vašeho potomka dozvěděl?
„Nedozvěděl. Až dva dny po porodu (Jadin se narodil 2. února - pozn.) mi zavolala její sestra. A taky mi řekla, že chce dítě dát k adopci."

Co to s vámi udělalo?
„Byl jsem hodně naštvaný, že mi o Jadinovi neřekla. Ale taky šťastný, že mám syna. Cítil jsem se na rodičovství připravený. Hned jsem věděl, že ho chci k sobě."

Proč vám Jadinova matka o těhotenství nepověděla?
„To dodnes nevím, i když jsem se snažil to zjistit. Pořád opakovala: ´Nevím, nevím, nevím´. Možná se bála, že ho nebudu chtít, možná měla strach. Je jí jen jedenadvacet a chce dodělat školu. Ona to vlastně neřekla nikomu. Ani rodině. Ta se to dověděla, až když porodila. Nevím, jak to dokázala utajit."

Basketbalista Blake se synem • FOTO Blesk - Martin Sekanina

A proč jste okamžitě věděl, že o dítě stojíte?
„Protože jsem se od svojí mámy naučil, že je třeba milovat svoje dítě. Taky v tom hrála roli křesťanská víra a morálka. Musel jsem na sebe vzít zodpovědnost za svého syna."

Co tedy následovalo?
„Zjišťoval jsem, kde Jadin je a jak ho dostanu. Taky jsem zavolal právníkovi, ten za mě chodil k soudu. Já jsem totiž musel dohrát v Nymburku sezonu."

Takže jste syna dlouho ani neviděl...
„Neviděl jsem ho pět měsíců po narození. Jen přes webové kamery. Jadin totiž zatím bydlel u mojí matky. Setkání jsem se dočkal až letos v červnu."

To už bylo jasné, že bude s vámi?
„Ne. Jeho matka ho najednou začala chtít a bojovala o něj. Možná čekala, že se my dva dáme dohromady, možná se v ní hnulo svědomí, nevím. Každopádně jsem musel k soudu. Ale dobře to dopadlo."

Má o syna zájem i teď?
„Vůbec. Nevolá, ani se nesnaží ozvat, nezajímá se, jak se Jadin má. Ale snaží se její sestra a bratranec, s těmi jsem v kontaktu."

Jaké to pro vás je, být najednou otcem? Neměl jste moc času se připravit.
„Musel jsem se naučit všechno. Hodně mi pomohla máma. Pomáhá i teď, malému třeba přes internet vypráví pohádky. A v Nymburku mám sestru, na tu se taky můžu spolehnout."

A nechtělo by to nějakou maminku pro Jadina?
„Možná jo, ale musela by rozumět tomu, že mám syna a že ho miluju. Třeba se nějaká taková objeví. Vždyť tady v Česku je hezkých holek spousta."