Gray se teď baví v Evropě

Skvělým výkonem a pevnými nervy při klíčových šestkách v závěru stvrdil úterní výhru 66:63 v černohorské Podgorici. Podepřel tak naděje na postup do další fáze Eurocupu.

Podobně jako netopýři ožívají v noci, Justin Gray pookřává v autobuse po cestě k soupeři. Zápasy venku jsou jeho silnou stránkou. Vyžívá se v nich. Od univerzitních let se o něm traduje, že na hřišti soupeře je lepší než doma.

„Jen se snažím ukázat, že nemám strach. Nebojím se vzít si míč, zkusit těžkou střelu. Dodává to sebevědomí celému týmu. Když naznačíte, že se necháte zlomit, dostat na kolena, je po vás,“ hlásí svoje krédo. Nymburk si ho za to cení, platí mu přes tři miliony ročně.

Mluví zvesela, usmívá se, u stolu při jídle není nejhlasitějším ze všech. Ale na hřišti se mění v dravce. Na tréninku opakuje do úmoru jako automat: hledání místa, naznačení střely, finta do strany a koš. V Podgorici to dělal ještě ráno v den zápasu a pak to večer ukázal, byl s 19 body nejlepším střelcem.

K tomu na konci zabíjel domácí naděje ze šestek.

„Celou dobu jsem se divil, proč faulují zrovna mě. Jejich problém,“ rozesmál se na druhý den po snídani. „Trenér si někdy myslí, že chci dávat všechny body, že chci střílet jen sám. Ale tak to není. Když jsem párkrát za sebou z pole minul, rychle jsem to pochopil a začal hledat místo pro přihrávky. Pro Nymburk vždy dělám, co umím,“ tvrdí.

Přesto je hlavně střelcem. Na univerzitě v týmu Wake Forrest ho Chris Paul zásoboval míči a on je posílal do koše. Byl jedním z nejlepších hráčů v historii školy a maloval si velkou kariéru. Spolu tvořili skvělé duo, jejich tým vyhrál dvakrát konferenci.

Po škole Paul zamířil do NBA a získal olympijské zlato, kdežto Gray zažil ústup. Dva roky brázdil po Belgii, načež zakotvil v Nymburku. Tam ho kouč Muli Katzurin chtěl od jara. Svoji posilu si vysnil na místě vedle špílmachra Arthura Lee, což se naplnilo. Tihle dva umí rozhodnout zápas.

S Paulem vypálili během univerzitních let tisíce střel. Prý byl i lepším hráčem. Zodpovědnost na sebe bral na hřišti i v šatně. „V době, kdy se ostatní schovávají, on chce míč. S ním mám jistotu, že se nikdy nepodělá. Dovolím si s ním věci, na něž bych s jinými nepomyslel,“ velebil ho Paul a zmínil přednosti, které Graye zdobí dodneška.

Oba bývalí spolubydlící z koleje se dodnes navštěvují. Paul je prý nejvíc zvědavý na videa zápasů v Evropě. „Líbí se mu fanoušci. To, jak zpívají, bubnují. Jako na univerzitách. Žijí zápasem. Skvělí jsou ti naši,“ zasní se Gray.
Ve Wake Forrest byl vůdcem, sám bral oddechové časy, když cítil, že to je potřeba. Na téhle reputaci se teď snaží pracovat i v Evropě, kde je přece jen v jiné pozici. „Naučil jsem se akceptovat tlak,“ tvrdí. Každý rok se navíc pokouší dostat do letní ligy NBA, aby byl blíž svému snu.

Na levém zápěstí má vytetované slovo Family, Rodina. Večer po zápase tráví na internetu debatou s blízkými. Maminka za ním občas přiletí, v létě se bude ženit. Přítelkyni pozval na příští zápas do Pardubic, kde se rozhodne, zda Nymburk postoupí v Eurocupu do další fáze.

Gray táhne Nymburk, je jeho hvězdou a zároveň se hrou v Evropě baví. A poznává dřív nepoznané. „Mám tady i skvělé spoluhráče. Třeba Goran Jagodnik. Ten byl a hrál snad všude, rád ho poslouchám. Říkám mu, že až skončí, musí mi dělat agenta,“ směje se. A on sám? „Rád bych někde zakotvil, dostal víceletý kontrakt. Kdo ví, třeba to bude v Nymburku.“