Ticho. Nymburk se "učí" soupeře
Lavice jsou podobné těm školním. Velká obrazovka připomíná tabuli. A „žáci“ před ní sedí potichu, z učitelových slov jim neunikne ani jedno. V jedné z místností sportovního centra v Nymburku si basketbalový mistr na videu prohlíží, jak hraje Vršac, jeho soupeř v rozhodující bitvě.
Na první pohled se to zdá jako zábava pro fanoušky. Video totiž běží ze zápasu Vršace téměř bez střihu. Nástup, rozskok, pauzy před házením šestek, prostřihy na zamračenou tvář trenéra.
Nymburský kouč Muli Katzurin vybírá na poslední prohlídku hry soupeře vždy jeden dlouhý časový úsek, zpravidla celou první čtvrtinu. A do hry téměř nemluví.
„Tento hráč už několikrát proběhl od základní čáry až pod koš. Už jsme to viděli. Dělá to často,“ upozorňuje po jedné z akcí. A za pár vteřin: „Tento borec rád hledá střelu za tři.“
Připomíná to koukání na zápas ve sportovním baru, s tím rozdílem, že muži, kteří záznam sledují, nikomu nefandí. Na plátno se dívají jako zvědavý badatel do zkumavky. Nezajímá je přímo, zda z akce padl koš, ale jak vypadala.
Tohle je poslední připomenutí. Několik seancí už proběhlo. Akce jsou rozebrány, rozkresleny na velkou tabuli, úkoly rozdány. A zkušenosti z prvního zápasu jsou ještě živé.
Poslední den je vhodné vše na tréninku jen lehce projet a pak pro připomenutí ukázat.
„Většina z nás stejně ví, jak který jeho soupeř hraje. Poslední video slouží k tomu, aby byly reakce znovu bezprostředně pod kůží. Abychom se na soupeře naladili. Tady už se nic nevymýšlí,“ vysvětluje pivotman Aleš Chán.
Katzurin je přesně tohoto založení: na poslední chvíli nic nehoní. Hráčům připomene mnohokrát, že se hraje důležité utkání.
„Ale ne tolik, abych je tím zahltil. Můžete dostat úplně opačnou reakci, než chcete. Ano, je to klíčový duel, ale chystáme se stejně. Je to běžná rutina,“ hlásá.
Pokud to jde, na promítání se zatahují závěsy, aby se hráči mohli do obrazu plně ponořit. Ten se navíc pouští bez zvuku. Katzurin hovoří střídavě se svým asistentem Ronenem Ginzburgem a také jeho poznatky jsou kusé.
„Pozor na průnik. Tento hráč vždycky najíždí,“ hlásí asistent. „Dělá to, co už jsme viděli a co dělal i s námi na hřišti.
Především najíždí,“ opakuje lehce monotónně. Pokyny se tak mají dostat basketbalistům pod kůži. Některé pasáže si projedou ještě dnes těsně před utkáním.
Záznam zápasu Vršac-Bilbao, hraný před týdnem, pomáhal pomocí svých bohatých kontaktů obstarat křídelník Goran Jagodnik. Ve Vršaci hrál, má tam kamarády, jeden mu vyhověl.
Pouští se jedna celá čtvrtina a pak pár šotů ze druhé části. „Děkuji,“ ozve se najednou do ticha Katzurinův hlas místo popisu další akce. Všichni vědí, co tato formulka znamená.
Hráči se mlčky zvednou a odejdou k obědu. Video je na konci.
