Patří do špičky českého amatérského boxu a už brzy půjde po šestém titulu mistra republiky. Jiří Havel se dokonce dostal do hledáčku českého olympijského výboru a je tak sportovcem, do něhož jsou vkládány veliké naděje. On sám bere svou cestu velmi vážně a ví, že mu v ní pomáhá i chytrost. „Když to zkrátka máte v hlavě srovnané, můžete trénovat i sami bez dozoru trenéra a udržujete si správný životní styl,“ říká jednadvacetiletý boxer.
Už na první pohled budí respekt i přesto, že vystupuje jako naprostý slušňák a kliďas. Jiří Havel se v bojovém sportu gentlemanů, jak se boxu občas říká, opravdu našel. Brzy totiž zjistil, že mu nevyhovují týmové disciplíny. Chce za své úspěchy a neúspěchy nést odpovědnost pouze sám.
Proč jste si vlastně jako sport vybral box?
„Začínal jsem původně ve třinácti s thaiboxem, pak jsem přešel na MMA. Dohromady jsem se těmto sportům věnoval asi dva roky. Pak mě chytil box.“
Tolik populární MMA vás nebavilo?
„Ne, mně se nelíbí boj na zemi. Brazilské jiu jitsu mě opravdu nebaví, vůbec, ani to tahání se, zápasení. To mě nebere. Proto ani thajský box, protože v něm jsou časté klinče… Když se dostanete nablízko k protivníkovi, tak se taháte a to já nemusím. Jsem rád, že v boxu máme odstup, štípeme se, když se chytneme, tak nás rozpojí a pokračuje se dál.“
A čím vás přilákaly celkově bojové sporty?
„Odmala jsem byl rvavej, hodně soutěživej a nebyl jsem moc na kolektivní sporty. Vše jsem chtěl dokázat sám, individuelně.“
Jak se projevovala rvavost v dětství?
„Takové ty klasické tahanice na základce. Nic vážného.“
Že byste se pral na fotbalových tribunách nebo diskotékách, to ne?
„Ne, to vůbec ne. Nikdy jsem se k něčemu takovému nepřidal. I veškeré spory vždy řeším slovně s klidem.“
Co na to, že chcete dělat bojové sporty, říkala rodina?
„Třeba táta s dědou mě vždy tlačili do fotbalu. Ale já prostě nejsem kolektivní hráč. Zkusil jsem to ve třech klubech, pak jsem zjistil, že mě to nebaví, a začal jsem s bojovými sporty. Mamka mě v tom podporovala od začátku. Tátova věta, když jsem začal s bojem, zněla: Jsem zvědavý, jak dlouho ti to vydrží. Byl totiž zvyklý, že jsem u míčových sportů nikdy nezůstal dlouho. No, vydrželo mi to. Je to už šest let.“
Proč vás nebaví kolektivní sporty?
„Protože když s někým hraji něco v týmu, soustředím se na výkon, dávám do toho všechno a snažím se uspět. A najednou vidím, že někdo ne a fláká se, další to má úplně na salámu, jiný se snaží, ale neumí to. To mě rozčiluje. Proto musím být jen sám za sebe.“
A jak v rodině prožívají zápasy?
„Máma je na nervy, ale vždycky mi věří. A táta s dědou to sledují a jsou tiše pyšní. Táta je vždy nespokojený, když to skončí na body. ‚Jak to?! Musí být káčko prostě,‘ říkává.“
Vy ale na knokaut máte málo času, jen tři kola. A daří se vám ukončovat před limitem?
„Spíše ne, jsem techničtější typ, tanečník. Takový vychcávač, jak se v boxu říká. Ale někdy dobře trefím. Nicméně že bych šel vyloženě od začátku po knokautu, to ne.“
Lístky na finále Mistrovství České republiky v boxu v Lucerně >>>
Jak vás změnil box?
„Znetvořil mi nos, mám zaraženou nosní přepážku. Od hlaviček mám jizvy… Ale co k tomu říct? Každý sport má něco. Při ragby vás taky sejmou, můžou vás vypnout, musíte se zvednout a pokračovat. V hokeji mají často vyražené zuby. Můžou vás trefi t pukem do ohryzku. Každý sport má zkrátka svá rizika. My se holt mlátíme do hlavy. Ale motivací je dostávat co nejméně.“
Aktuálně máte před sebou hodně unikátní akci, mistrovství České republiky. Vyřazovací boje se uskuteční v obchodním centru Arkády Pankrác před zraky mnoha lidí, kteří tam dorazí na nákupy. Co na to říkáte?
„Ohromně se na to těším. Protože lidé, kteří tam přijdou, se budou na místě rozhodovat, jestli je to baví, nebo ne. Může to opravdu přitáhnout mnoho nových fanoušků. A myslím, že někteří boxeři, kteří tam budou, si zaslouží, aby o nich lidé věděli. Zažil jsem takovou akci v obchodním domě v Minsku, v Bělorusku. Mělo to skvělou atmosféru. Myslím, že český box musí jít takhle lidem naproti.“
Po šesté budete bojovat o titul mistra republiky. Poprvé proti vám ale nastoupí i profesionální boxeři. Uvítal jste tuhle změnu pravidel?
„Jsem z toho nadšený, protože si konečně zaboxuji.“ (pousměje se)
Jak to myslíte? Byla malá konkurence?
„Bylo málo lidí a stávalo se, že už jsem předtím s těmi boxery zápasil na extralize a věděl, co čekat. Takže ano, byla opravdu malá konkurence. Je teď méně boxerů, hodně lidí přechází k MMA, takže nezbývalo, než to takhle spojit. Jinak by se box nezvedl.“
Co děláte, když chcete od boxu vypnout?
„Rád a celkem hodně chodím do kina.“
Na čem jste naposledy byl?
„Třikrát na Jokerovi.“
Tak moc se vám film líbil?
„Jo. A byl jsem na tom poprvé s jednou partou kamarádů, pak s druhou a pak s holkou. A mě celkově baví komiksová témata. Marvel, DC komiks, takže Jokera jsem musel vidět.“
A kterého superhrdinu máte nejradši?
„Asi Iron Mana, který nemá vrozené super schopnosti, ale vítězí chytrostí. Dokáže vše sestrojit a řídí celé operace.“
Jak je důležitá chytrost v boxu?
„Dost. Už v přípravě. Trenér vám pak nemusí sedět za zadkem dvacet čtyři hodin denně. Když to zkrátka máte v hlavě srovnané, můžete trénovat i sami bez dozoru kouče a udržujete si správný životní styl. Kdo není tolik chytrý, jede jen podle toho, co se mu řekne, a nad tím ostatním se moc nezamýšlí.“
Témata:
Česko, sport, ragby, Mixed martial arts, box, Arkády Pankrác, Jiří Havel, Český olympijský výbor, Marvel Comics, životní styl, Míče na rugby na Heureka.cz
Související články
