Bláznivá etapa na Giru: Pogačar dojal soupeře k slzám a počítal na prstech
Tenhle cyklista je naprostý top nejen výkony, ale také lidsky. Tadej Pogačar to dokázal i v úterní etapě na Giro d´Italia, která byla kvůli hodně ošklivému počasí zkrácena. Nejprve před ní cyklisté nestačili kroutit hlavami nad tím, že je organizátoři chtěli poslat do takové sloty. A pak museli hlavy opět sklonit nad umem Slovince, který vlastně v ten den ani vyhrát nechtěl. Když triumf v etapě odmítl jeho dvorní domestik, udělal obrovskou radost alespoň dvacetiletému poraženému.
Byl to den, ve kterém nic nebylo tak, jak se naplánovalo. Úterní vysokohorskou etapu už předem ohrožovalo chladné počasí s deštěm a sněžením. I přes to chtěli organizátoři peloton nahnat do nadmořské výšky téměř 2500 metrů, do míst, kde bylo hlášeno husté sněžení.
„Myslím, že tohle je nejhůř organizovaný závod na světě. Posadil bych organizátory na kola a pak se jich po etapě zeptal, jak se cítí,“ ulevil si třeba Australan Ben O´Connor, aktuálně čtvrtý muž průběžného pořadí.
Podle údajů organizace profesionálních cyklistů (CPA) hlasovalo 100 % závodníků pro vynechání nejvyššího bodu 16. etapy - Umbrail Passu. To znamenalo přejezd z Livigna do míst, kde bylo počasí příznivější alespoň v tom ohledu, že tam nesněžilo. Jenže takový krok se pořadatelské agentuře RCS Sport zpočátku ani trochu nelíbil. Možná v tom sehrálo roli i to, že města za dojezd a také start etap Grand Tours platí nemalé finanční částky.
Nejprve si sami cyklisté z počasí dělali legraci, třeba tým muže v růžovém UAE Emirates se při prezentaci seřadil vedle sebe v lyžařském sjezdovém postoji v narážce na sněžení v horách a chvílemi i v samotném Livignu.
Nakonec si po mnohých zmatcích jezdci prosadili svou a týmová auta je převezla o kus dál. Z etapy, která měla původní délku 206 km, se nakonec odjelo 118,7 km.
Už od startu se do čela dostalo pár uprchlíků, které peloton nechal odjet. Na Pogačarově celku bylo vidět, že tento den chtějí jen přečkat ve zdraví, aby se jejich lídr dostal bez potíží až do Říma. Jenže španělská sestava Movistar se chopila diktování tempa na čele pelotonu. Dala se za tím hledat buďto snaha vyhrát etapu s Nairem Quintanou, který skončil druhý za Slovince v neděli. Případně pokus posunout Einara Rubia (9. místo) na lepší pozici v průběžné klasifikaci. Každopádně se jelo svižně.
Když se v prvním ze dvou stoupání, která v etapě zbyla, peloton výrazně přiblížil uprchlíkům, začaly už jezdcům z Emirátů trochu svítit oči.
„Nechtěli jsme vyhrát etapu, ale ostatní týmy jely, tak jsme si řekli: Proč ne? V závěrečném stoupání jsme jeli rychleji a bylo to. Tadej se mě zeptal, jestli chci vyhrát etapu, ale já jsem mu řekl, že už jsem unavený a že jsou před námi další dny. Tak jel sám,“ popisoval pak Pogačarův dvorní domestik Rafal Majka.
Závodník v růžovém dresu, i v tomto počasí s krátkým rukávem (!), jako vždy zdánlivě lehce předjel v prudkém stoupání všechny před sebou. Tím posledním byl tentokrát teprve dvacetiletý mladíček z druhodivizní sestavy Giulio Pellizzari. Když se „Pogi“ blížil k cílové čáře, ještě se ohlédl, zda má dostatečný náskok, a předvedl originální vítězné gesto. Na prstech pravé ruky začal počítat: jedna, dvě, tři, čtyři… A když projížděl cílem, vztyčil celou ruku s nataženými pěti prsty. Přesně tolik etap už totiž na letošním Giru vyhrál.
„V předposledním stoupání jel Movistar opravdu svižné tempo. V posledních dvou kilometrech jsme to kontrolovali, a když Rafa rozhodl, že pojedeme, udělali jsme nějaké odstupy. Ale kdyby Pellizzari etapu vyhrál, tak by mi to nevadilo,“ připustil i on, že toto vítězství v plánu nebylo.
„Byl to zajímavý den. Od pondělí jsme hlavně chtěli být v pořádku, myslím, že celý balík chtěl etapu hlavně přežít. Ve finále bylo podle mě správné, jak se to jelo,“ dodal ještě k úpravám trasy.
Ve stanu, kam se šel po dojezdu převléct do suchého oblečení, pak předvedl další z kousků, za které jej fanoušci milují a soupeři respektují. Přišel tam za ním totiž poražený Pellizzari. Když se pozdravili, poprosil Pogačara o jeho brýle v růžovém provedení. Ten je mladému Italovi bez problémů podal. A hned si začal svlékat i růžový dres, ve kterém odjel etapu, a také jej kolegovi daroval. Poté se přátelsky objali.
„Obdivuji ho na tomhle Giru. Předvedl fakt dobrou práci v této etapě a já doufám, že nějakou v tomhle týdnu vyhraje. My se vlastně známe už déle. Poslal mi fotku z roku 2019, kdy byl dítě, i já jsem teda byl ještě dítě (rozesmál se), je to společná vzpomínka ze Strade Bianche,“ vysvětloval pak pětadvacetiletý Slovinec.
Kromě pět let staré fotky tak má závodník druhodivizního celku VF Group-Bardiani CSF další cenný artefakt. Až natolik cenný, že ještě pár okamžiků poté byl Pellizzari z jeho zisku tak dojatý, že si musel otírat slzy.
Nechme se tedy překvapit, zda ve zbývajících etapách třeba ještě nevěnuje některému ze svých týmových kolegů, které neustále chválí, dar v podobě etapového vavřínu.
