Finestre: kopec, kde psal Froome historii a Simon Yates z něj má osypky
Colle delle Finestre. Když tohle vyslovíte před cyklisty, dostane se vám velmi smíšených reakcí. Patří k ikonickým stoupáním na Giro d´Italia. A také k těm obávaným. Paradoxně i trochu ze strany pořadatelů. Velkou radost z jeho zařazení do letošního itineráře nemá Simon Yates, který právě tady před sedmi lety přišel o maglia rosa a letos potřebuje vytáhnout z rukávu zázrak. Naopak Chris Froome zde předvedl útok, který se zapsal do dějin. Co ukáže růžový Isaac del Toro?
Když před třemi týdny startovala 108. edice Giro d´Italia, byl na jeho vrcholku, který je přes dva tisíce metrů vysoko, ještě sníh a silnice nebyla průjezdná.
Tedy silnice… Právě to je důvod, proč mnohým cyklistům ztuhne úsměv, když je pošlete na Colle delle Finestre. Jde totiž o cestu se štěrkovým povrhem. Konkrétně tedy v druhé polovině stoupání dlouhém 18,5 kilometru.
Ovšem když se na tento slavný kopec zeptáte Chrise Froomea, vyloudíte v jeho obličeji velkou radost.
Psal se rok 2018. Britský cyklista v předchozí sezoně slavil triumf na Tour de France a poté i na španělské Vueltě. A chtěl se zapsat do historie. Proto vyhlásil útok i na tuto edici italské Grand Tour. Tři podniky velké trojky totiž do té doby vyhráli pouze legendy Fausto Coppi, Eddy Merckx a Bernard Hinault. A Froome se k nim chtěl rozhodně přiřadit.
Jak Froome psal historii
Jenže už od samého úvodu ho pronásledovala smůla. „Giro neprobíhalo podle plánu. V první části závodu jsem ztratil spoustu času, spadl jsem a nebyl jsem úplně ve své kůži,“ vzpomínal po pár letech.
Postupně se zvedal, nicméně ztráta byla nepříjemná. Než přišla etapa s číslem 19. Den, který zanechal v cyklistické historii a také mezi fanoušky ohromnou stopu. A mnozí si ji dnes, kdy je Finestre opět na programu, vybaví. Včetně Froomea.
Před ní byl ve vedení Simon Yates, druhý s mankem 28 sekund Tom Dumoulin. Až na čtvrté příčce se nacházel Froome, jenž ztrácel ale v této fázi závodu už propastných 3:22 minuty. Jenže…
„Že pár dnů před tím Simon ztratil v cíli pár sekund, mě opravdu nakoplo,“ narážel Brit na 14. etapu na Monte Zoncolan, kde jeho krajan projevil mírnou slabost a Froome byl v cíli o šest sekund rychleji.
Tady to ale chtělo vymyslet něco ještě monstróznějšího. A k tomu posloužilo právě Finestre. To v roce 2018 rozhodně nebylo posledním stoupáním etapy. Ostatně ani tentokrát tomu tak nebude. Ale zatímco letos následuje už pouze výjezd do Sestriére, před sedmi lety stály před závodníky ještě dva kopce a mezi nimi téměř 50 kilometrů.
„Říkal jsem si, že pokud to nechám na poslední stoupání a budu mít opravdu dobrý den, určitě bych mohl Simonovi ujet o 30 nebo 40 sekund. Ale abych dohnal tři a půl minuty ztráty, musel bych udělat něco mnohem odvážnějšího a riskantnějšího, pokud bych chtěl bojovat o vítězství,“ vyprávěl Froome.
Společně se sportovními řediteli se rozhodli jít do pořádného rizika, které ale údajně naplánovali už půl roku dopředu, kde právě útok přes šotolinu na Finestre vymysleli. Vyrazit 80 kilometrů před cílem? To by v té době udělal jen blázen. „Já už jsem ale neměl co ztratit,“ dodal čtyřnásobný vítěz Tour de France.
Ve stoupání, kdy tým Sky lehce přitvrdil tempo, začal Froome získávat čas, hlavní náskok ale nabral ve sjezdu do údolí. „Hodně mi pomohlo, že jsem tento výstup a sjezd už předtím jel. Několikrát jsem byl v Sestriere na tréninkovém kempu. Znal jsem celkový charakter silnice a věděl jsem, jaké jsou zatáčky.“
Přesto po letech přiznal, že ho dost možná zachránil pád motorky. „V nájezdu do tunelu byla zatáčka, a stroj tam nejspíš podklouzl na nějakém písku. To mi dalo jasný signál, že mám zpomalit. Jinak bych tam nejspíš na zemi ležel já,“ přiznal, že při něm stálo i štěstí.
Froomeovy výhry na Grand ToursTour de France (2013, 2015, 2016, 2017) Giro d´Italia (2018) Vuelta a Espaňa (2011, 2017) |
Do cíle dorazil celý a s náskokem. „Ale jaký ve skutečnosti je?“ byla tehdy otázka dne. Pro Froomea přišly dlouhé sekundy napětí. Z týmového rádia měl sice zprávy, že jeho výhoda je taková, že po etapě získá růžový dres. Současně ale věděl, že ne vždy se tomu, co slyší ve vysílačce, dá věřit. „Pamatuji si, jak jsem tam seděl a čekal, počítal ubíhající sekundy. Když to klaplo, objal jsem svého maséra Davida Rozmana a byl jsem nadšený, oslavoval jsem s ním. Byl to opravdu výjimečný okamžik,“ popsal šťastné chvíle Froome.
V této památné a neskutečné etapě získal jeden z nejlepších cyklistů v třítýdenních závodech 3:23 minuty na Dumoulina, Simon Yates se zlomil úplně a cílem projel téměř 39 minut za Froomem.
„Normálně je Grand Tour opravdu sbírkou tří týdnů závodění a postupného sbírání bodů v průběhu závodu. Ale tento den jsem vyhrál Giro d'Italia, takže v tomto smyslu vypráví velmi zvláštní příběh a patří mezi mé nejcennější vzpomínky,“ těší dodnes rodáka z keňského Nairobi.
Jaký příběh se zde napíše dnes?
