Thomase polili živou vodou. Kafe navíc, smál se. Ale uvažuje o konci
Jeden den se trápil se sprintery a Primožem Rogličem v grupetu, druhý už létal na čele skupiny s mužem ve žlutém. Pohled na Gerainta Thomase, vítěze Tour de France 2018, v neděli byl samozřejmě příjemnější než den před tím. „Dal jsem si ráno v autobuse kávu navíc a měl víc odhodlání,“ žertoval po dojezdu do Tignes. Poté, co si ve třetí etapě Velšan vykloubil rameno, ale jeho další pokračování jisté vůbec není. „Ve sjezdech jsem hodně trpěl.“
Má za sebou už deset účastí na Tour de France a nedokončil z nich pouze jedinou. V roce 2017 si totiž po pádu zlomil klíční kost. Nepříjemný pád ho potkal i ve třetí etapě tohoto ročníku, kdy mu zdravotníci museli vracet vykloubené rameno. Od té doby ale Velšan, který se jen tak nevzdává, bojuje.
V etapách dojíždí do cíle na úplně jiných pozicích, než by rád, v první alpské v sobotu dokonce protínal cíl v hodně početné skupině se sprintery jako Mark Cavendish, Peter Sagan, Tim Merlier a podobně. Pravda, dojel po boku Primože Rolgiče, jenže ten už do nedělní, zatím nejnáročnější etapy 108. ročníku, kvůli velkým bolestem nenastoupil.
To Thomas v podstatě vstal z mrtvých. Držel se ve skupině hlavních favoritů, byl k ruce lídrovi svého týmu Ineos Grenadiers Richardu Carapazovi, pro kterého i pracoval na čele této skupiny. Do cíle dojel tak promrzlý, že na dvoukilometrový sjezd z cíle k hotelu ani nebyl schopný navléct zimní rukavice.
Zároveň byl na sebe hrdý. „Cítil jsem se desetkrát lépe. Abyste to nechápali špatně, pořád jsem tam měl výkyvy, byl to hodně těžký začátek, ale byl jsem schopný se tam udržet,“ vysvětloval muž, který byl před startem této Tour považován za jednoho z favoritů. Situace se po pádu ale zcela otočila.
V sobotu se mu etapa ani trochu nevydařila, hlavní skupina mu odjela hned v úvodním kopci, bojovala o denní únik, na což Thomas nedokázal reagovat, a tak raději pošetřil síly a dojel až na chvostu startovního pole. „Je zřejmé, že jsem byl mnohem lépe připravený. Ne že bych v sobotu nebyl, ale po tak špatném výkonu jsem to chtěl napravit. Ráno jsem si dal v autobuse kávu navíc a myslím, že jsem měl trochu víc odhodlání.“
Kopce tomuto bývalému dráhaři nikdy nedělaly problémy, a stejně je tomu i nyní. Obavy přišly jinde. „Hodně jsem bojoval ve sjezdech. Nechával jsem si tam slušnou mezeru a pak mě ostatní předjížděli. Ale byl jsem pak rád, že jsem na konci, protože když necítíte ruce a tím pádem ani moc brzdy, není to příjemné při rychlosti 60 km/h, obzvlášť po týdnu od tak těžkého pádu,“ dodal rodák z Cardiffu.
Thomasův nedělní výkon dodal jeho fanouškům hodně optimismu, vyhráno ale ještě není. Vzhledem k blížící se olympiádě a dalším cílům pětatřicetiletý závodník stále uvažuje o svém konci na této Tour. „Teď jsem si toto dilema ještě zhoršil. Sedneme si s týmem a uvidíme,“ řekl fanoušek ragby a fotbalu.
