Rivalita, která živí Tour. Dokonalost je málo, Pogačar prozradil rozdíl
Je to rivalita, která určuje současnou cyklistiku. Rivalita, o které se nejspíš bude vyprávět i za půl století, kdy už Tadej Pogačar a Jonas Vingegaard budou dávno v důchodu. Právě jejich souboje poslední roky na Tour de France nejvíc baví. Minulé dva zvládl Dán, teď to vypadá, že je v sedle opět Slovinec. Alespoň podle víkendu v Pyrenejích, jenž přinesl těžké horské etapy, ale také další velké souboje. Pogačar má nyní náskok 3:09 minuty, stále jej však nelze označit za vítěze.
Klobouk dolů před jejich/jeho výkonem. To byla věta, která se často nesla ohlasy závodníků po nedělní etapě. Té, kterou mnozí díky její délce a hlavně nastoupaným metrům (4 800) označili za královskou tohoto ročníku. Aby ne, jela se na největší francouzský svátek – den Bastily. Velké ohňostroje po celé zemi vypukly až po setmění, ale na Tour de France byly k vidění už během dne.
Stejně jako ty večerní se i tyto předpovídaly. Vingegaard měl co dohánět. V sobotu totiž Pogačar předvedl zase jeden ze svých majstrštyků. Celý den si se svým týmem jel za jasným cílem – vyhrát etapu. Co ale vymyslel pětadvacetiletý cyklista v závěrečném stoupání, nad tím se podivoval i jeho parťák Adam Yates, kterého se to přímo týkalo.
„Byl jsem připravený vjet na čelo skupiny a ještě přiostřit tempo, když mi Tadej zahlásil: Zaútoč! A já na to: Cože? Co jsi to vymyslel? Tak jsem vystřelil a pak se ohlížel, kdy mě dojede,“ přiznal změnu plánu britský cyklista.
Byla to však strategie, kterou nečekali ani soupeři z týmu Visma-Lease a Bike. Vingegaard si jen hlídal Pogačara a čekal, až se pokusí prchnout on. Dočkal se pět kilometrů před cílem, přesto jeho dynamickému nástupu ani tentokrát nedokázal odolat. Závodník ve žlutém postupně začal navyšovat náskok, který činil v cíli 39 sekund. Své vedení tak lídr UAE Emirates navýšil na 1:57 minuty.
„To ještě není tak hrozné, zítřejší etapa mi bude sedět víc,“ hlásil v sobotu odhodlaně obhájce posledních dvou triumfů.
Pogačar na limitu. Ale obhájce taky
Bylo tak jasné, že 14. července se nebude dobývat pouze Bastila, ale i žlutý trikot. Už začátek 15. etapy to potvrdil a i hlavní soupeři po ní smekali klobouk před výkonem nizozemské sestavy.
„Byla to strašně těžká etapa, i díky tomu, jaké tempo Visma udávala. Oni to musí zkoušet, tak smekám, že se do toho v neděli tak pustili,“ vysekl poklonu jeden z Pogačarových domestiků Joao Almeida.
Jeho lídra však do potíží nedostali. Nejvíc ho trápilo velké horko, které doprovázelo závodníky celý den.
„Nikdy jsem nebyl v problémech, pořád jsem jel v dobrém tempu. Jedl jsem, pil, ochlazoval se. Dnes bylo vedro, byly to hrozně těžké podmínky,“ přiblížil po etapě Pogačar.
Útočná strategie byla v neděli hlavně na Vingegaardovi, který potřebuje umazávat ztrátu. A tak v závěrečném stoupání mimořádné kategorie přišla jeho chvíle. Už 10,5 kilometru před cílem došly síly jeho poslednímu pomocníkovi Jorgensonovi, proto se na zteč vydal sám obhájce. Jenže Pogačar jakoby se předtím přilepil k jeho zadnímu kolu, se jej stále držel. I když později přiznal: „V jednu chvíli jsem tam byl na limitu. Ale on taky.“
Několikrát se Vingegaard pokusil zvýšit tempo a soupeře se zbavit, ale nepovedlo se mu to. Naopak při jeho posledním ataku se zvedl Slovinec a během chvíle si vytvořil nadějný náskok. Na Vingegaardovi bylo vidět, že nemá moc z čeho brát.
Mnohým se musí nyní vybavit scény z loňské Tour de France. Do ní nastupoval po zranění a s tréninkovým mankem Pogačar. A také on a jeho sportovní ředitelé museli celou dobu spřádat plány, jak na Dána a jeho tým vyzrát.
Teď je situace opačná. Pogačar je celou dobu krok napřed a s geniální strategií musí přijít Vingegaard, který také vstoupil do Grande Boucle po pauze vynucené ještě těžším zraněním, než bylo to loňské Slovincovo.
Nedělní plán nevyšel, Pogačar navýšil své vedení na 3:09 minuty. Miláček Dánů ale nic nevzdává. „Nejsem zklamaný, ani ničeho nelituju. Měli jsme dobrý plán, který fungoval minulé dva roky. My jsme ho provedli perfektně, dokonce ještě líp, ale on byl prostě lepší. To je celé, gratuluji mu,“ vyprávěl Vingegaard s tím, že je před námi ještě extrémně náročný třetí týden.
Zatímco jeho tým prý útok naplánoval už před několika měsíci, tedy nejspíš ještě před Dánovým zraněním, Pogačar přiznal, že tento kopec vůbec neznal. Co se ale už prý naučil, je rozpoznat pocity svého největšího soupeře. „V minulých letech bylo těžké pochopit, jak na tom je, ale už jsem se naučil číst řeč jeho těla, takže teď jsem věděl, kdy za to můžu vzít.“
První dva muže průběžné klasifikace má dobře přečtené i Remco Evenepoel, který oba víkendové dny ukázal mnohem větší vyzrálost než dřív. Soupeře raději nestíhal, jen jel své vysoké tempo, aby uhájil pódiové umístění. A to se mu zatím daří.
Co se však v neděli opět nepovedlo, bylo francouzské vítězství na den Bastily. Naposledy slavil v roce 2017 Warrenu Barguilovi. Tak třeba příští rok...
