Pozoruhodný sportovní talent. Když si jako dítě šla bez větší průpravy zahrát fotbal, okouzlila hledače talentů natolik, že volal rodičům do té doby, než svolili, aby začala pravidelně trénovat. Jenže kvůli zdravotním problémům musela nadějná hráčka Sparty Kristýna Napoleaová s fotbalem skončit. Na zeleném pažitu ale zůstala. Vyzula kopačky a do ruky vzala golfovou hůl. Aktuálně sbírá úspěchy na turnajích Ladies European Tour (LET) a míří ještě výš.
Mezi tuzemskými hráčkami pětadvacetiletá Kristýna Napoleaová rozhodně zaujme. A to nejen skvělými výkony. Cizokrajně znějící příjmení i exotický vzhled napovídá, že její předci nebudou Češi. O to víc překvapí, když na vás promluví zcela plynulou češtinou.
„Mamina je Češka a táta byl napůl Portugalec a napůl Angolan. Děda pracoval jako angolský velvyslanec, takže tady táta studoval a naučil se jazyk,“ vypráví rodinný příběh česká golfistka. „Správně by mé příjmení mělo být Napoleaõ a nad písmenem o portugalská vlnovka. Jenže v devadesátých letech se všechno ještě striktně počešťovalo, tak jsem k příjmení dostala klasické ová.“
Cesta ke golfu pro ni byla docela zajímavá. Se sportem, který ji aktuálně živí, začala až ve dvaceti letech. Do té doby se zdálo, že její místo bude na fotbalovém hřišti.
„Občas jsem si jako malá chodila kopat za barák s klukama. A protože jsem měla lehkou průpravu, vzali mě tenkrát do počtu na McDonald's Cup se základkou z Pelhřimova,“ vzpomíná na své sportovní začátky. „Tam mě oslovil hledač talentů pan Hanke. Přemluvil mě, ať mu dám číslo na mamku a pořád jí volal. Té se napřed úplně nelíbilo, že bych měla hrát fotbal, ale nakonec ji přemluvil.“
A bylo to dobré rozhodnutí. O talentovanou útočnici projevila zájem pražská Sparta i dívčí nároďák. Kvůli fotbalu se v patnácti přestěhovala do Prahy, kde začala stejně jako další mladé naděje Sparty chodit na anglo-německou obchodní akademii.
„Do třídy jsem chodila třeba s Patrikem Schickem. Páťa patřil mezi vtipálky třídy. Kluci jsou prostě kluci. Já jsem byla naopak takový ten šprt, což mi možná ještě pořád zůstalo,“ směje se někdejší fotbalová útočnice.
Jenže slibně našlápnutou kariéru mladé hráčky zastavilo zranění. Po plastikách vazů v obou kolenech se v sedmnácti rozhodla s fotbalem skončit. Dva roky pak ještě zkoušela pískat a nakonec se milovaného koníčku vzdala úplně. Našla si ale novou vášeň – golf.
„Mamina se svým přítelem si o prázdninách zaplatili lekce s místním trenérem. Překecali mě, ať to zkusím taky. Úplně jsem si to zamilovala. S golfem jsem pak pokračovala i po prázdninách v Anglii, kde jsem chodila na vysokou,“ vypráví.
Postupně se dostala až na vrcholovou úroveň. V únoru 2020 vstoupila mezi profesionálky a letos dosáhla životního úspěchu. Na silně obsazeném turnaji Ladies European Tour v Saúdské Arábii vybojovala senzační druhé místo. Během pěti let se tak z úplné začátečnice dostala na úroveň hráček, které trénování zasvětily celý život. Ve sportu ne úplně obvyklý scénář.
Logicky vás napadne, kde by asi mohla být, kdyby se golfu začala věnovat už jako malá. „Těžko říct, třeba bych teď už vůbec nehrála,“ usměje se. „Myslím, že jsem velký talent, ale nebudu lhát, teď na konci je to hodně vydřený. Člověk se může s talentem dostat na určitý level, ale pak už je to o tom, jak moc dokážete zabrat.“
Nedílnou součástí tréninků je mentální příprava. Právě hlava tvoří podle Napoleaové 90 procent golfového úspěchu. „Občas chytnete jamku, která je 200 metrů přes vodu. Vím, že svojí holí hraju přesně 180. Je tam hazard vpředu, vlevo, i vpravo. Dozadu se může, ale fouká 20 kilometrů za hodinu zprava,“ popisuje jednu ze svízelných situací. „Zvolit správnou cestu je těžké. Musím ale věřit, že to, co jsem vybrala, je správné. A to dokonce i tehdy, když to správné není. Pokud tomu věřit nebudete, v životě tu ránu nezahrajete.“
Většinu času teď tráví na cestách. Spojené arabské emiráty, Keňa, Jihoafrická republika, Saúdská Arábie, Austrálie. To jsou země, které navštívila jen za poslední dva měsíce. „Každý kdo dělá profesionálně sport, je tak trochu cirkusák,“ směje se. „Ale mně to nevadí, vždycky jsem chtěla hodně cestovat a díky sportu můžu. Největší část roku trávím v Dubaji, kde žije můj trenér. Tam bývám až 5 měsíců.“
Když dostane otázku na nejzajímavější místo, které zatím navštívila, musí se zamyslet. „Asi Vipingo Ridge v Keni,“ řekne po chvíli. „Tam jsme měli na hřišti zebry a žirafy. Zajímavé místo bylo taky třeba Sun City v Jihoafrické republice. Tam nás varovali, že můžou být na hřišti kobry. Žádnou jsem naštěstí nepotkala, ale na třetí jamce mě překvapilo stádo slonů. To bylo neuvěřitelný.“
Aktuálně jí končí pracovní pobyt v Austrálii, kde jí nevyšel poslední turnaj Ladies European Tour. A pak hurá do Španělska na Madrid Ladies Open. Mety české reprezentantky jsou ale ještě výš.
„Rovnou říkám, že hlavním cílem je LPGA, a doufám, že v budoucnu budu jedničkou,“ tvrdí odhodlaně. Zálusk si ale dělá i na olympiádu v Paříži, která se koná už za dva roky „Mám to na wishlistu. V golfu je to naproti jiným sportům ale dost limitované. Za Česko se můžou aktuálně kvalifikovat jen dvě hráčky. Udělám cokoliv pro to, abych se na Hry dostala.“
