Šipky bolí, za trénink nachodím 11 kilometrů, říká Sedláček. Co Littler?

Pravidelně potkáváte u terčů globální ikony. Van Gerwen, Humphries, Price, Michael Smith… Máte k někomu z nich malinko blíž, nebo jde o úplně uzavřený svět?
„Jedou si na tom svém písečku, to je jasný. MVG (Michael van Gerwen) vždycky sedí trošku bokem s Vincentem (van der Voortem), jsou největší kamarádi. Baví se s tebou, když jdete na zápas a po zápase, pokud tě porazí. Strašně rád mám Petera Wrighta. S ním si troufnu říct, že jsme kamarádi. Často mi poradil, aniž bych za ním sám šel. Když jsem získal kartu, jako čerstvý mistr světa mi k tomu blahopřál, což mě posadilo na zadek. Znám ho jenom jako rozdávače radosti.“

Co vám skotský fenomén radil?
„Jednou byl volný terč, házel jsem si. Přišel za mnou, prohodili jsme pár fráziček a říkám mu: Tak si něco hodíme? Přikývl. Povídám: Tak o pivo. On hodil tři šipky, otočil se na mě a říká: Hele, tohle si nech až na tu hru. Při tréninku si zkoušej, ale jenom sám sebe. Nezkoušej se tady vypotit se mnou, porazit mě. Protože mě porazíš, na tebe to takhle sedne, a pak už nic nehodíš.“

Trefil se, viďte?
„Jsou to možná čtyři roky zpátky, v Německu to proběhlo. A já si říkal: No jo, já jsem vždycky jak blbec chtěl každýho porazit ještě před turnajem. Abych se napumpoval. Ale tohle mělo něco do sebe. Trénink je od toho, aby ses protáhl, protáhl ruku, zkusil triply, doubly, něco si tam vyzkoušel, a pak to vypustil při té hře. Cenil jsem si toho, že tam Peter se mnou byl.“

Kdo další je fajn?
„S Lukem Humphriesem (aktuální světová jednička) se znám už dlouho, taky jsme dobří kamarádi. Dá se říct, že člověk je tam kamarád se všemi. Ale přijdeš k terči, a v tu ránu je tvým nepřítelem a potřebuješ ho zničit. A oni to berou stejně. Jde o pozice i peníze. Nikdo nenechá ležet na zemi ani libru zadarmo.“

Jak na vás působí razantní teenager Luke Littler?
„Někdy se tváří takzvaně na přesdržku, ale je obrovský megatalent. V lednu mu bude osmnáct, je ve vývinu. Uvidíme, jak dlouho mu vydrží tahle extrémní forma a jakým stylem s ním zacvičí život, jestli bude schopen tu kvalitu udržet. Ale momentálně je senzace a pecka.“

Je pro výkon šipkaře zásadní naházený objem v tréninku?
„To má každý jedinec jinak. Já hraju možná už 28 roků, naházených šipek mám hromadu. Ale pořád mě trénink baví. Když v pondělí odlétám na nějaký turnaj, předchozí týden stojím u terče prakticky denně. Ať už sám, hodinu, dvě. Anebo přijede sparing a hážeme čtyři hodiny. Pak přijedeš na turnaj a hraješ tam od rána do večera. Čím líp hraješ, tím déle na turnaji zůstáváš. Přijedeš tři hodiny dopředu, stojíš u terče, dokud se nedostaneš na svůj zápas, který může přijít za tři hodiny, anebo za čtyři a půl. Pořád jsi u terče, pořád si tam házíš… A takhle se hraje třeba tři, čtyři dny. Takže jenom za tenhle turnus odházíš šipek mraky.“

Co fyzička? Vedle hraní máte i spoustu cestování.
„Není to sranda. Když se ti daří, musíš vydržet čerstvý od devíti od rána do sedmi do večera. Finále probíhá v obrovském tempu a soustředění na každou šipku. Každý zápas je hodně vypjatý a těžký.“

Jak drží kondici třeba objemní Van Gerwen a Michael Smith, když postupují do finále skoro všude?
„U nich je strašně znát, jaký turnaj hrají. Troufám si říct, že když nemají náladu na základním turnaji, tak to prostě odhážou. Jestli borec prohraje? Jo, žere ho to, ale není to pro něj zásadní. Ani v žebříčku to pro něj moc neznamená. Ovšem když ho potkáš na majoru, tam je nadlidsky soustředěnej. A najednou vidíš úplně jiného Michaela Smitha nebo Van Gerwena. Vždycky je nějaká šancička porazit je, musíš hrát extrémně dobře. Ale ani to není zárukou, že vyhraješ. Protože pak netrefíš klíčovou šipku, a on je schopnej to utrhnout hrozným stylem. S Michaelem Smithem jsem hrál na začátku prázdnin na Pro Tour. On v neděli vyhrál s Humphriesem pro Anglii World Cup of Darts (MS týmů), potkali jsme se v úterý a bylo vidět, že je utahanej. Divně to tam rozhazoval. Říkám si: Ty půjdeš!“

Ale nešel.
„Nedařilo se mu, házel pětky, dvacky, jedničku a tak. Docela jsem to využíval, ale nezavřel jsem tři šipky na 3:0. A najednou vyhrál 6:3. Špičkoví hráči to v sobě mají, ale musí to ze sebe dostat. Ale to mám i já, když výkon stabilizuju. Náhozy jsem docela srovnal do solidní hladiny. Když se mi navrch daří zavírání legů, tak si myslím, že jsem schopen hrát s kýmkoliv na okruhu.“

Britským a nizozemským hvězdám ohromně pomáhá, že hrají mnohem víc nejtěžších zápasů mezi sebou, že?
„To je z mého pohledu to zásadní, co tvrdím od nástupu na profi dráhu. Říkal jsem: Dejte mně aspoň rok, ať se tady rozkoukám, potřebuju s těmi hráči hrát, prohrávat a naučit se to. Ale s odstupem času jsem zjistil, že to pro mě rozhodně není běh na rok, ale na delší dráhu. Že si na to musím zvyknout, být tam už jako doma. Až teprve pak se začneš cítit dobře a začneš si věřit. Teprve potom jsi schopen podávat super výkony.“

Zafungovalo to ve vašem případě?
„Dneska si myslím, že jsem takovej stabilizovanej, vím jasně, co chci, a jdu za tím. Jasně, je to podložené neúspěchy, ale v obrovské kvalitě. V šipkách to není nic nenormálního. S kýmkoliv z hráčů, kteří nastoupí v turnaji, jsi schopen prohrát. A čím jsou v žebříčku položení níž, tím to bývá horší. Protože ten soupeř se chce vysekat na výsluní stejně jako ty. A nepodcení ani jednu šipku. Top hráči jsou někdy v prvním kole zamrzlí, nejsou úplně ve svém tempu a ty je můžeš dobrou hrou vyšmiknout ven. Ale tihle ostatní kluci, kteří bojujou o každou libru, hrajou od začátku. Nezavřeš dva legy, a jdeš od válu.“

Veslování bolí, cyklistika bolí. Šipky taky bolí?
„Šipky bolí hrozně. Stojím 28 let na jedné noze, tělo se tomu brání. Proto se musíš hýbat. Trošku si zacvičit, protáhnout se, plavání je geniální. Párkrát jsem si pro zajímavost měřil, kolik nachodím kroků, a za jeden trénink, zhruba za sedm hodin, jsem se dostal na číslo za 18 000. Dalo to přibližně jedenáct kilometrů.“

Mohl byste něco doporučit hobbíkům, i pro Gambrinus Cup? Jak se uklidnit, zklidnit ruku?
„Jediné, co můžu doporučit, je hrát, hrát, hrát, hrát. Vyzkoušet si turnaje. Protože doma u terče hraješ běžně o 10 lepší průměr, než když přijdeš mezi lidi. Doma jsi soupeř počítače, ale nedokážeš tam ze sebe dostat to, co proti člověku, který ti dýchá na krk zezadu. A ty to potřebuješ. Takže hrát menší, větší turnaj, zkoušet to. Prohrávat, vyhrávat a pořád ten proces zkoušet zdokonalovat. Já i spolupracuju se sportovním psychologem. Ví, co dělá, má různé finty, je schopný poradit, pomoct. Už jenom to, že si s ním promluvíš, tě třeba posune zas trošku dál.“

Blíží se Gambrinus Czech Darts Open, největší sjezd světových šipkařských hvězd v Letňanech 18. - 20. října. Proč budete chybět?
„Změnila se pravidla kvalifikace, nepovedla se mi. Ale určitě plánuju se přijet podívat a možná i něco víc. To však zatím není úplně jasné.“

Co je teď vaším snem?
„Neřekl bych sen, ale cíl. Pro tuhle sezonu zní: zahrát si mistrovství světa a udržet PDC Tour Card. Pokud to dokážu, mám další mety. Věřím, že je reálné, abych se dostal do maximálně dvou let do Top 32 na světě. A pak se uvidí, jestli bude člověk zdravý a ochotný absolvovat ty neskutečné cesty. To si fanoušek úplně neuvědomuje, co tě to stojí finančně i časově odehrát třeba jeden zápas v cizině? Minimálně tři dny, které trávíš od rodiny, sám v hotelech, letadlech, na letištích. Ale zase říkám: Cos chtěl, to máš. Takže si to užívej, dokud to jde.“

Šipkaři se pustí do Gambrinus Cupu: Hledá se český Littler!

Rádce18. září 202400:00

Senzace MS v šipkách (16): vtípky i pochybnosti o věku, miluje kebab

Šipkyrou3. ledna 202423:20