PRAHA - Má nárok na nostalgii. A nejen to. Třiatřicetiletý Juraj Šádek si může dovolit téměř cokoliv. Florbalový útočník Tatranu Střešovice totiž o víkendu vybojoval v dresu pražského velkoklubu rekordní jedenáctý titul ve Fortuna extralize a pak ukončil kariéru. Bilancí jako on se může pochlubit málokterý sportovec. Vedle toho je jediným hráčem, který pamatuje všech čtrnáct českých sezon sportu s děravým míčkem. Šádek si může právem říkat kronika českého florbalu. Pamatuje doby, kdy musel lidem na ulici vysvětlovat, co je to za "divnou" hru, proč je míček děravý a plastová hokejka dutá. "Tehdy jsem řekl florbal Střešovice a lidi to brali jako fotbal Strašnice," vzpomíná s úsměvem. Když tuto neděli Střešovice porazily ve finále Havířov 5:1 a celou sérii vyhrály 3:0 na zápasy, ihned si kapitán týmu vzpomenul na první triumf z roku 1994, kdy se ještě nehrálo play off. "Florbal se změnil k nepoznání," porovnává Šádek. "První titul jsem vybojoval s archivní hokejkou a vědělo o tom jen pár lidí. Teď na nás přišly tři tisícovky diváků a píše se o nás pravidelně v novinách. Je to fantazie," popisuje forvard vývoj jako od dinosaura k raketoplánu. Jeho přístup se lišil i v oslavách jednotlivých trofejí. Při té první si pamatuje jen to, jak vylezl v euforii na střechu autobusu, ostatní průběh zná pouze z vyprávění. "Teď si oslavy také hodlám užít, ale budu to brát v klidu. Přeci jen už nejsem nejmladší," říká florbalista, který vytvořil legendární útočnou dvojici s Ladislavem Fuchsem. Svou roli v historii českého florbalu však nepřeceňuje. "Jedenáct titulů má Tatran a ne já," brání se ihned s vehementní skromností kapitán Střešovic. "To, že jsem byl u toho, je o štěstí. Byl jsem součástí nejlepšího týmu, to je vše," snaží se útočník veterán bagatelizovat svůj historický zápis v podobě jedenácti titulů. Za celou kariéru si Šádek sportem nevydělal v amatérském florbalu ani korunu. V jeho případě šlo stejně jako u většiny ostatních hráčů o vášeň, zábavu a dobrou partu. "Výdělky jsem si s florbalem nikdy nespojoval. Teprve posledních pár let si nemusíme hradit cestu na zápasy a vybavení," poukazuje obchodní zástupce společnosti Nintendo prodávající herní konzole. "Vše jsme si vždy platili sami. Když jsem jel například před jedenácti lety s reprezentací na mistrovství světa do Švédska, musel každý hráč zaplatit tři tisíce korun," vzpomíná nostalgicky účastník čtyř světových šampionátů. Kariéru sice Šádek končí, ale jeho život bude nadále spojený s florbalem. "Nejdřív musím přežít oslavy titulu, pak půjdu šmrdlat do béčka Tatranu ve třetí lize se starejma forzákama," těší se. *** šádkova nej NEJcennější titul "Ten z roku 2003, kdy jsme neměli nejlepší tým, a přesto jsme dokázali vybojovat titul. Tehdy jsme ve finále prohrávali s Ostravou už 0:2 na zápasy a pátý zápas jsme vyhráli v prodloužení." NEJvětší odměna "Za čtrnáct let mi fl orbal nedal ani korunu, ale o tom to nebylo. Když jsme si chtěli udělat radost, zaplatili jsme si kalbu." NEJlepší trenér "Nejdéle nás trénoval Zdeněk Skružný a také nás nejvíc naučil, ale nechci ho jmenovat jako nejlepšího. Každý nám něco dal a jmenovat jen jednoho by nebylo fér."
Témata:
