Má trofeje z Ameriky, Evropy i Čech a to se Alexandra Voroninová teprve rozjíždí. Rodačka z Ukrajiny boduje v soutěžích bikiny fitness. Naposledy brala druhé místo na prestižních závodech v Polsku. Za ideální postavou se skrývají hodiny, dny a týdny plné dřiny a odříkání. Nejspíš by nebyl problém, aby se stala hvězdou módních přehlídek, jenže ona raději sportuje a na pódiu se předvádí rozhodčím. „Dodělám si školu a budu inženýrka ekonomie. A taky trenérka. Když něco dělám, chci být ve všem nejlepší,“ ukazuje ambice.
Kde se to vás vzalo, že jste se rozhodla věnovat téhle trošku netradiční disciplíně?
„Odmalička jsem tancovala a hrála tenis. Ale cítila jsem, že to není to, co bych přesně chtěla. K tomu jsem chodila cvičit, jen tak sama pro sebe, abych zpevnila postavu. A pak jsem dostala nabídku, že bych mohla soutěžit a já si řekla, proč ne a šla do toho v bikiny fitness. A hned v první soutěži z toho bylo první místo, což mi udělalo radost.“
Sportovat jste logicky začala doma na Ukrajině, ale pak jste odešla do Čech. Co vás k tomu vedlo?
„Do Čech jsem odešla kvůli studiu ekonomie. A k tomu jsem pak přidala i sport v podobě bikiny fitness. Snažím se být úspěšná ve všem, co dělám. Všechno přece dělám pro sebe a nikdy nevíte, zda to vyjde tak, že z vás bude velký sportovec. Pořád ale vzpomínám na to, když jsem vyšla poprvé na scénu. To byl opravdu adrenalin. I na střední škole, když jsem musela povídat něco před lidmi, byla to pro mě velká zkouška. Teď jsem stála před ještě větší veřejností. Bylo to složité, ale aspoň jsem nemusela nic povídat.“ (směje se)
Vypadáte spokojeně. Bylo to takhle od začátku v Čechách?
"Když jsem se sem přestěhovala, tak se mi tu moc nelíbilo. Bylo mi sedmnáct, byla jsem bez rodičů i kamarádů. Bylo to hodně složité období a bylo hodně večerů, kdy jsem brečela. Stýskalo se mi a chtěla se vrátit. Rodiče mě ale přesvědčili a já zůstala. Pak jsem si našla kamarády, naučila se jazyk a zvykla si. Teď už na Ukrajinu jezdím na dovolenou.“
Povinností máte v Čechách více než dost. Škola, sport a k tomu práce ve fitness...
„Pracuji v posilovně, dá se říct, že je to můj druhý domov tady. Cvičím skoro každý den i o víkendu, samozřejmě. Chodím do fitka, i když se necítím dobře. Jdu si zacvičit a stav se zlepší. A co se týče zábavy. Diskotéky, to mě nebere. Já to mám spíš tak, že jdu raději do fitka a dám tam do toho všechnu sílu. A pak jdu odpočívat. Když už si dám koktejl, tak proteinový.“
A odměnou jsou pro vás úspěchy. Když sbírka trofejí narůstá, je to asi pro vás velké povzbuzení, že?
„Mám první místa ze soutěží v Americe. O tom se mi ani nezdálo, že tam někdy vyhraju. Bylo to super a moc jsem si to užila. Las Vegas, Los Angeles, to byla nádhera. Mám Ameriku ráda. Jsou tam i úspěchy v Diamond Cupu v Evropě. Třeba na Maltě jsem teď byla druhá. Nebyla jsem naštvaná, ale každý by určitě chtěl být první. (směje se) A samozřejmě jsou tu i vítězství na mistrovství České republiky.“
Svému sportu tedy podřizujete soukromý život. Musíte se hodně omezovat třeba v jídle?
"Až budu mít po soutěžích, tak si v tomhle směru trochu odpočinu. Teď si každé ráno chystám jídlo na celý den – sedm, osm jídel. Nejsou tam skoro žádné sacharidy. Je tam veškerá zelenina, spíš zelená. Ryby, kuře a ráno vlastně ještě ovesné vločky nebo pohanka. Samozřejmě, když člověku delší dobu chybí sacharidy, tak pak má trochu zvláštní chutě. Třeba mám chuť na rohlík, smažené brambory, nebo třeba zelené jablko.“
Sladkosti nebo nějaké rychlé občerstvení typu McDonald´s vás neláká?
"Když nemám před sebou soutěž, dám si čokoládu, zmrzlinu, nebo třeba sušenky. Ale moc toho nesním. Třeba se stalo, že za mnou přijeli rodiče a šli jsme spolu na burger. Já jsem si dvakrát kousla a měla jsem dost."
Máte pevnou vůli, pak se ale nemusíte bát vystoupat na pódium a ukázat rozhodčím postavu v bikinách... Vnímáte pohledy mužů?
"Tam jde hlavně o rozhodčí. A chlapi, co jsou na soutěži, koukají jen na sebe. Jsou to kulturisté a záleží jim na tom, jak vypadají oni. Co se týče postavy, tak mi pomáhá k posílení sebevědomí, jinak ne. Jde o to, že se sama cítím dobře."
A co konkurentky. Jste během soutěže kamarádky?
"Spíš se tak tváříme, ale každá z nás spíš kouká, jakou kdo má formu, jak kdo vypadá, v čem je kdo lepší, horší. Koukáme na slabiny, co má slečna, co bude na pódiu se mnou.“
V posilovně si vše odmakáte, ale součástí vašeho sportu je i chůze v botách na vysokých podpatcích. Trénujete i tuhle disciplínu?
„Na podpatcích to už ve finále těžké není. Na tyhle boty si zvykám, po fitku v nich tedy nechodím, ale třeba doma ano. Ven se v nich raději nevydávám (směje se), kočičí hlavy nejsou nic moc. Když jdu na pódium, tak už se na podpatky soustředit nemůžu, kdyby to tak bylo, určitě bych zakopla. Soustředím se na své pózy.“
O kariéře modelky jste nepřemýšlela?
„To dělat nechci. Modelky mají třeba hezkou postavu, ale svaly tam moc třeba nejsou. Mám raději holky, co jsou svalnatější. Modelka ze mě nebude.“
Možná byste ale měla vyřešenou finanční situaci, o sponzory by nebyla nouze...
!I tady je šance. Kdybych získala profi kartu, pak by šly vydělat nějaké peníze. Ale můj hlavní cíl to není. Jít do profi soutěží je o hodně složitější. Pokud bych si vzala profi kartu, tak by to bylo o cvičení na celý život. Nic jiného bych dělat nemohla... Teď je to tak, že dostaneme sošku nebo pohár a tím to končí. Přitom jídlo, tréninky, plavky, boty, letenky na soutěže, ubytování tam – to něco stojí."
Se sponzory je to u vás složitější. Fotbalisté a hokejisté mají na dresu prostor, u vás ho tolik není...
"To tedy není (směje se). Mě sponzorují rodiče. Doma pro mě udělají všechno a jsou na mě náležitě hrdí. Ale kdyby se nějaký sponzor našel, klidně se může přihlásit (směje se), třeba na potravinové doplňky."
Sport vás momentálně plně zaměstnává. Jak si představujete svoji budoucnost?
"Co se týče studia, teď mi chybí třetí ročník. Státnice budou ale spíš na podzim. Závodění dostává přednost, teď po druhém místu v Polsku mě čeká ještě soutěž ve Španělsku. Taky mám v plánu udělat si trenérský kurz a získat potřebný certifikát. To, že ze mě jednou bude trenérka, si také dokážu představit.“
