The Man. The Myth. The Legend. Tohle klasické pořekadlo naplňuje Jason Wynyard, čtrnáctinásobný mistr světa v dřevorubeckém odvětví
Timbersports. Jeho víc než 130 kilogramů živé váhy a 195 centimetrů výšky skutečně působí dojmem, že se bavíte s gladiátorem minimálně z dob starověkého Říma. „Můžete být rychlí, ale když všechno neuděláte správně, je vám to na nic,“ hlásí 45letý Novozélanďan. Postavou budí absolutní respekt. Ale když vám tenhle obr podá ruku a usměje se, vidíte milého a skromného chlapíka. I proto je Jason Wynyard dlouhé roky dobrým kamarádem s elitním českým závodníkem Martinem Komárkem, jehož často a rád navštěvuje.
Poslední říjnový šampionát v Liverpoolu se Wynyardovi moc nepodařil, kvůli zdravotním potížím nedokázal předvést své maximum, v individuálním závodě skončil šestý a v týmech s reprezentací Nového Zélandu těsně čtvrtý. Přesto byl hlavní hvězdou a tahákem pro britské publikum. Větší aplaus sklidil snad jen domácí miláček Elgan Pugh.
Jenže za tím vším stojí plno práce. „Poprvé jsem se pustil do sekání zhruba v devíti letech, tehdy to byla jen součást dětství. Nařezalo se dříví, udělal se oheň, znáte to. Můj otec vyrůstal ještě v dobách před pilami a byl v závodech se sekerou několikanásobným světovým šampionem. Pak už bylo snadné se jím nechat inspirovat, tady jsem získal vášeň k celému odvětví,“ řekl Wynyard.
V jakém věku jste sám začal závodit mezi dřevorubci?
„Zhruba mezi 12-13 lety, ale to mě ještě ani nenapadlo, že by ze mě jednou mohl být profesionál. Těch možností na Novém Zélandu ohledně závodění tehdy tolik nebylo. Spíš jsem se jen snažil jít v tátových stopách a nakonec se mi podařilo se prosadit už v hodně nízkém věku. První světový titul jsem získal v osmnácti letech a musím říct, že jsem stále neztratil chuť a pořád mě to baví. I teď o zhruba třicet let později.“
Co máte na Timbersports nejraději?
„Určitě lidi, kteří se v něm pohybují. Bylo jedno, s kým jsem se setkal a odkud byl, všichni byli vždycky moc příjemní a milí. Ale zároveň pak na pódiu probíhají ostré bitvy a mezi závodníky panuje rivalita. Přátelství však stále zůstává.“
Zmínil jste rivalitu. Jak to s ní je v zákulisí? Jsou dřevorubci spíš bojovníci, nebo se především vzájemně uznávají?
„Určitě se tu nevyskytuje žádná sportovní nenávist. A v zákulisí třeba rivalita nefunguje vůbec. Ta je spíš na pódiu, ale funguje dobře. Samozřejmě - jde o souboje jeden na jednoho, ale všechno probíhá v mezích slušnosti.“
Jaká je vaše nejoblíbenější disciplína?
„Upřímně, mám rád všechny. Ale nejvíc si užívám ty, kde můžu používat sekeru. Baví mě to množství faktorů, které může ovlivnit celkový výsledek. Strašně moc toho můžete udělat velmi dobře, ale také velmi špatně. Nic to nemění na tom, že Timbersports je o šesti disciplínách, takže pokud chcete uspět, musíte být dobří ve všem. Nejde se vyloženě soustředit na jednu část, pak by byl člověk slabší v těch ostatních.“
Jste majitelem mnoha světových titulů a vyhrál jste víc než sto závodů. Dá se vypíchnout něco, na co jste výjimečně pyšný?
„Na to, když jsem mohl závodit se svou ženou Karmyn. Vyhráli jsme tuším čtyři světové tituly v kategorii Jack n‘ Jill sawing.“
V Timbersports se to hemží testosteronem a kdo není pořádně fyzicky vybavený, těžko může uspět. V jakém poměru je ale fyzická příprava na závodech rozložená s technikou?
„Dobrá technika je klíčová, je to asi největší úskalí našeho sportu a je to vážně složité. Spojit ji se silou je to, čeho se všichni snažíme dosáhnout. Můžete být klidně rychlí, ale když všechno neuděláte správně, je vám to nanic. V každé ze šesti disciplín je mnoho maličkostí, které je třeba přesně pojmout, a je výzva se je snažit pořád vylepšovat a zůstávat tak na špičce.“
Česká republika má svého Jasona Wynyarda v Martinu Komárkovi, se kterým jste dobří přátelé, že?
„Ano, na tohle přátelství, které je opravdové, jsem vážně pyšný. S Martinem se známe slušnou řádku let, mnohokrát za mnou byl na Novém Zélandu. Je to vážně skvělý chlapík a velmi dobrý sportovec ze skvělé země. Vždycky si na závodech pomáháme, i když je to pro konkurenty celkem neobvyklé.“
Martin mi nedávno vyprávěl příběh o tom, jak jste před lety během pobytu v Česku ztratil veškeré doklady a musel jste bez nich jet na závody do Polska.
(smích) „To je pravda. Byli jsme spolu na hodně závodech, ale tady mě zaujalo hlavně to, že se ke mně pak dostala ta peněženka zpátky. Měl jsem vážně kliku. Martin zburcoval snad půl republiky. To víte, ono to není snadné doletět do Evropy ze Zélandu. Pro tělo je to obrovský zápřah, vlastně 24 hodin jste na cestách, do toho všechny časové změny… Pak je snadné něco takhle ztratit.“
Jak je to s mentální přípravou na závody? Přece jen pracujete s nástroji, které jedním tahem mohou klidně zabít. Je klíčové se udržovat v pohodě?
„To je naprosto klíčové. Většinu šampionátů jsem ovládl díky tomu, že moje mentální příprava byla stejně dobrá jako ta fyzická. Během tréninků hodně přemýšlím a často si představuji, že stojím před publikem na mistrovství světa. Dělám to proto, aby si moje hlava zvykla na ten tlak a práci pod ním. Začal jsem s tím už v mladém věku. Rychle se to naučíte, protože když jako zelenáč vběhnete před lidi, najednou naděláte množství chyb, kterých byste se normálně nedopustil. Já jsem se na to pak hodně zaměřoval, ty chyby si přehrával v hlavě a snažil se z nich poučit.“
Když už jsme byli u toho ostří, prodělal jste v kariéře nějaká nepříjemná zranění?
(smích) „Těch mám celý seznam. Dlouho jsem měl například potíže s vyhřezlou ploténkou, a to mi klidně mohlo ukončit kariéru. Měl jsem štěstí, že rehabilitace dopadla dobře a byl jsem ve skvělé péči. Na druhou stranu návrat byl pro mě slušná výzva a bylo super, že se mi pak povedlo vyhrát mistrovství světa v Lillehammeru. Bylo to pouze půl roku po zranění, takže musím říct, že jsem byl na sebe celkem pyšný. Ve skoro pětačtyřiceti letech už se vám tělo nehojí tak dobře jako dřív.“
| Mistři světa za posledních 21 let: |
|
1997 Jason WYNYARD |
Přesto jste všechno zvládnul a znovu slavil. Není nadsázka, když se o vás mluví jako o legendě. Stává se, že vás lidé poznávají?
„Občas, ale není to, jako kdybych byl třeba fotbalová hvězda. Nemusím odhánět lidi na letišti a musím říct, že jsem za to vděčný. Jsem člověk, co má rád své soukromí. Velká pozornost, to není nic moc pro mě. Ne že bych neměl rád lidi, ale jsem takový zdrženlivější typ. Je samozřejmě příjemné, když vás někdo pozná, ale není to situace, kterou bych vyhledával.“
Může vás tento netradiční sport uživit?
„Ano, ale mě už neživí. Profesionálem jsem byl mezi lety 1996-2012, ale pak se změnily poměry. Ve Spojených státech, kde jsem desetkrát zvítězil, začala narůstat konkurence a STIHL Timbersports tam začal na závody pouštět pouze domácí reprezentanty. Takže jsem si za pomoci firmy STIHL na Novém Zélandu našel práci, stal se jedním z jejich hlavních techniků a pak také ambasadorem celé značky.“
Je pravda, že kvůli vaší dominanci se ve Státech změnila pravidla?
„Asi to tak vypadá, ale tohle nebylo o mně, bylo to o strategii, která se nastavila. Firma STIHL chtěla mít osm národních šampionátů a pak jedno mistrovství světa… Popravdě, pár let mi trvalo, než jsem to překousl. Tohle rozhodnutí vlastně ukončilo moji profesionální kariéru, protože z amerických závodů mi plynula většina příjmů. Ale to se nedá nic dělat, věci se mění a vy si z nich musíte pokusit něco vzít.“
Jason Wynyard |
| VĚK: 45 (14. listopadu 1973 v Te Awamutu) PROFESE: profesionální dřevorubec PARAMETRY: 195 cm, 135 kg KARIÉRA: od roku 1988 NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY: 14x mistr světa OSOBNÍ REKORDY: (v sekundách) – Hot Saw: 5,27 (2007). Single Buck: 9,40 (2007, světový rekord). Stihl Stock Saw: 10,47 (2015). Standing Block Chop: 12,11 (2003, světový rekord). Underhand Chop: 14,17 (2016). Springboard: 38,42 (2016). |
