Už nikdy za žádné kuriozity, přeje si úspěšná trenérka Novotná
V semifinálové šestnáctce společenské akce Díky, trenére jsou zastoupeny populární i méně známé sporty. Mezi ty druhé, možná až kuriozity, patří mažoretky. Jen to neříkejte před první ženou blatenského Preziosa Hanou Novotnou. „Já nás za kuriozitu nepovažuji,“ protestuje 32letá brunetka. „Mažoretky jsou dneska plnohodnotný taneční sport. Děláme gymnastiku, akrobacii, máme baletní i kondiční průpravu. Žádné pochodování za zvuku dechovky už se nekoná!“
Hana Novotná si s hůlkou od kolébky nehrála. V sedmitisícovém městečku v Jižních Čechách sice najdete zámek, ovšem nabídka sportů pro malé děvče je omezená. „Vždycky jsem chtěla být krasobruslařkou, ale ledovou plochu u nás nenajdete,“ popisuje. „Kroužek mažoretek v Bělčicích byl jednou z mála možností, jak se realizovat v tanci. Brzy jsem si ho zamilovala. Nejdříve kvůli pestrobarevným šatičkám s flitry, později kvůli partě,“ vysvětluje Novotná. A její láska šla ještě dál.
A teď se příběh stáčí někam ke Třem mušketýrům, neb hrdinové byli také čtyři. A ani věkem si s d'Artagnanem nezadali. „Byly jsme parta kamarádek, které se nadchly pro jednu věc a úspěchy i neúspěchy prožívaly společně,“ vypravuje Novotná o vzniku Preziosa. Ono těch překážek bylo až nad hlavu. „Já se dneska ani nedivím,“ usměje se. „Představte si osmnáctileté holky, které chtějí dělat s dětmi, chtějí peníze na chod klubu, chtějí prostory v sokolovně... Nikdo nám nevěřil. Ale my je přesvědčily,“ doplňuje pyšně.
V Blatné už všichni věděli, že tahle parta nemluví do větru, ale ještě jí chyběl glejt – výsledek, který umlčí poslední posměváčky. „Dobře si pamatuji na léto 2008, kdy jsme se v chorvatské Opatiji zúčastnily soutěže. Všechny jsme obdivovaly holky z Krokodýlu Ostrava, které ji vyhrály,“ vypravuje Novotná s dovětkem, že za rok už slavilo Prezioso. A získala ještě cennější medaile, vždyť vládla celému starému kontinentu.
Novotná už v oddíle jako jediná pamatuje čas budování. „Zbyla jsem tu sama, holky se odstěhovaly. To víte, že mi chybí,“ přiznává a jedním dechem dodává: „Trénují se mnou zase mladší dívčiny, které jsme si vychovaly.“ Za to, že setrvala, nemůže jen její láska k mažoretkám a dětem. Jsou povahové rysy, se kterými nelze bojovat. „Cítím veliký pocit odpovědnosti. Nikdy bych nedopustila, aby náš oddíl skončil. A vím, že vydržíme,“ zdůrazňuje žena narozená ve znamení Střelce. Tedy musí být realistka se svatou trpělivostí, smyslem pro spravedlnost a s touhou lidem okolo sebe pomáhat.
To se jí jistě hodí, když řeší problémy uvnitř čistě dívčího kolektivu. „To jsou takové lapálie. Ženy mají obecně problém se dohodnout,“ líčí Novotná. „Nejdříve holčičky řeší věci ze školy. To, kdo je naštval a urazil. Okolo třinácti let přijde puberta, hlavní téma jsou kluci. Tři se baví, pak jednu odstrčí, týden spolu vůbec nemluví, usmíří se a jde se nanovo,“ mávne rukou trenérka. „Ale kdykoli jde do tuhého, vybičují se. Když někdo cokoli fláká, tak ho kolektiv usměrní,“ neopomene klady.
Hana Novotná na „své“ mažoretky zkrátka nedá dopustit. „Pocity, když trénink šlape, holky i mě baví, se těžko dají popsat. Oboustranná radost – štěstí. Holky nechtějí jít domů a přemlouvají mě, že ještě budeme cvičit,“ vykládá a oči se jí zalesknou. Akci Díky, trenére bere jako možnost vyvrátit předsudky. „Potěšilo by mě, kdybychom se dostaly do osmičky a mohly ve finále prezentovat naši činnost. Ukázat, jak skutečně vypadá náš trénink i sport. Už nikdy za žádné kuriozity!“
