11. září 2021 • 21:19

Triatlonistka Zimovjanová: Na kole jsem střelec. Auto mě srazilo jen v USA

Autor: Miroslav Mazal
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Čupr vs. Tvrdík: těžké váhy o derby i Krejčím. Jak chtějí měnit český fotbal?
Satoranský o svém přínosu. Už dekádu klíčový hráč, dodal Balvín
VŠECHNA VIDEA ZDE

Kvůli studijním povinnostem v USA přehodila vrcholový sport na vedlejší kolej. Stále však věřila, že má na to pohybovat se mezi světovou elitou. Nyní je pro Terezu Zimovjanovou triatlon číslo jedna a užívá si vydobyté členství mezi závodní špičkou. Formu by ráda předvedla i na domácí půdě a extrémně těžké trati v Karlových Varech.



Začínala s plaváním, v bazénu vyrůstala i po boku nynějšího olympionika Jana Micky. Všestranný sportovní talent ji ale nakonec přivedl k triatlonu. Tereza Zimovjanová se po návratu ze Spojených států za poslední sezony raketově zlepšila a vyšvihla mezi smetánku.

Nedávné mistrovství světa v Kanadě jí sice ubralo hodně energie, přesto se v neděli postaví na start podniku série World Triathlon Cup v Karlových Varech s myšlenkami na elitní desítku. „Závod ve Varech je moje srdeční záležitost. A přijde mi, že mi tam lidé hodně fandí,“ usmívá se jedna z českých favoritek. V pětadvaceti letech má ty největší akce stále před sebou. Jedním z vrcholů by měly být Hry v Paříži.

Hrál klíčovou roli v ohromném zlepšení vaší triatlonové formy návrat z USA?
„Je to tak. Ale i když jsem byla v USA, tak jsem pořád doufala, že když se do toho dám naplno, budu mít na to se pohybovat ve světové špičce. I když jsem měla tři roky útlum, tak jsem dobře věděla, co chci. Byla jsem si jistá, že až se vrátím a budu na to mít dostatek času, prostoru a energie, tak to půjde. Ponořila jsem se do toho naplno.“

Tokio jste nestihla. Máte ale myšlenky na příští Hry v Paříži?
„Když to půjde, jak to zatím jde, tak bych moc ráda jela do Paříže. Mým cílem je olympiáda a co nejlépe se tam umístit.“

Karlovy Vary hostí popáté triatlonovou elitu

Letos už popáté se v Karlových Varech uskuteční Světový pohár v triatlonu. V neděli se na start postaví elitní kategorie mužů a žen. Vedle domácí špičky (přihlášeno je 11 českých reprezentantů, nejistý je však start dvojnásobné vítězky Venduly Frintové) nebude chybět řada účastníků olympijských her v Tokiu.

„Závod už má pevné místo v kalendáři, světová federace nám nyní sama dává vybrat termín, což je ve srovnání se začátky obrovská změna,“ řekl ředitel závodu Vladimír Malý. Do budoucna by pořadatelé rádi vyzkoušeli i nový formát supersprintu, v plánu je rovněž mistrovství Evropy.

Ve startovní listině figurují například Němky Marlene Gomezová-Islingerová a Lisa Tertschová či Japonka Ai Uedaová. Mezi muži se ze známých jmen představí Švýcar Adrien Briffod, Američan Chase McQueen, Novozélanďan Dylan McCullough, Chilan Diego Moya nebo Maďar Csongor Lehmann.

Triatlonisté nejprve absolvují 1,5 km plavání v jezeře Rolava, poté je čeká sedm cyklistických okruhů s náročným stoupáním na Zámecký vrch o celkové délce 40 km. Nakonec je na programu desetikilometrový běh vedoucí historickým centrem města.

Závod mužů odstartuje v 10 hodin, ženy se na trať vydají v 15 hodin. ČT Sport nabídne přímé vstupy ze závodu mužů, závod žen pak odvysílá celý.

Delší pauzu od špičkového sportu věnovanou studiu na americké univerzitě můžete brát jako výhodu, že teď nejste tolik opotřebovaná?
„Přesně. Máte úplně pravdu. Když jsem tam odešla, viděla jsem, že mi jde výkonnost dolů. Když škola člověka baví, tak mu to sežere skoro celý čas a mě škola bavila opravdu hodně. Líbilo se mi i prostředí. Když jsem se vrátila, byla jsem trochu nešťastná. Viděla jsem mladší holky, se kterými jsem se znala, a byly přede mnou. Ale pak jsem mluvila se svými dřívějšími trenéry a ti mi říkali, že to možná bylo nejlepší, co mě mohlo potkat – na tři roky z toho vypadnout a přijít posilněná zážitky z života v jiném státě. Určitě mi to hodně dalo. Kdybych do USA neodjela, nebyla bych tam, kde jsem.“

Co vás od plavání přivedlo k triatlonu?
„Plavala jsem od dětství, pak jsem začala v pražském USK. Třeba s Honzou Mickou se znám odmalička. Když jsem byla na střední, tak mi přišlo, že se moc nezlepšuji, ale když jsem si chodila zaběhat, zjistila jsem, že nejsem úplně bez talentu. Nebylo lehké přejít z plavání na triatlon, trvalo mi pár let naučit se pořádně na kole a taky běhat. Nebylo to lusknutím prstu, ale jsem moc ráda, že jsem se k tomuto kroku rozhodla.“

Stále se máte co učit?
„Rozhodně. Někteří to dělají od deseti let, já tak od devatenácti, dvaceti… Ale moc mě to baví, je to úplně o něčem jiném.“

Jak zvládáte těžké cyklistické pasáže nebo sjezdy. Nemíváte strach?
„Jsem takový střelec, takže si spíš sjezdy užívám. (usmívá se) V závodech mi přijde, že právě ve sjezdu mám náskok před ostatními. Máma se bojí, když jezdím na kole. I kvůli řidičům…“

Máte špatné zkušenosti?
„Auto mě srazilo jen jednou a to bylo v Americe. Tady to naštěstí jde, i když občas lidi nadávají a troubí. Ale zas tak často hulváty nepotkávám.“

Pohyb v pelotonu vyžaduje hodně zkušeností. Spolupracujete i s odborníky na jednotlivé disciplíny?
„Můj triatlonový trenér (Daniel Noah) mě připravuje hlavně na běh a kolo. Do příštího roku se chci domluvit i s plaveckým trenérem na pořádné spolupráci, protože si nemůžu dovolit neplavat na mé maximální možnosti.“

Přesto se v letošní sezoně cítíte na vrcholu sil? Nedávno jste prozradila, že jste si během soustředění v Itálii neplánovaně střihla horský půlmaraton a málem jej navíc vyhrála…
„Jsem docela známá tím, že mám hodně energie. Bylo to tak, i když jsem byla dítě, když jsem vyrůstala. Ale ten půlmaraton mě na chvíli rozsekal. (směje se) Musela jsem polevit v tréninku. Ale kdybych neměla energii, tak nedělám tenhle hodně energeticky náročný sport. Zatím na to mám sílu. I když nedávno v Kanadě jsem na tom byla energeticky hrozně špatně.“

Co se vám na mistrovství světa přihodilo? V prvním závodě jste byla na skvělé 19. příčce, kterou jste překonala kariérní maximum.
„Víkend v Montrealu mě vyšťavil. Jelo se novým vyřazovacím formátem, takže jsem včetně štafety měla pět startů za tři dny. Nebylo to lehké ani kvůli karanténám. Jak psychicky, tak fyzicky to bylo dost náročné.“

Jak jste v karanténě zabíjela čas?
„První tři dny jsme vůbec nesměli opustit pokoj. Snažili jsme se posilovat na pokoji, měli jsme trenažér, takže člověk mohl aspoň trochu trénovat na kole. Ale jinak jsem si četla knížku, nebo něco sledovala… Měla jsem i jet leg, budila jsem se úplně jinak. Měla jsem pocit, že mám pořád hlad a byla jsem v takové mlze.“

Věříte, že už bude karanténám konec?
„Kanada v tomhle byla tento rok nejextrémnější. Nastavili to strašně přísné, i když kanadská vláda už takové věci ani nevyžadovala. Rozhodli se najet na tento systém a bylo to letos nejdrsnější. Ale na ostatních závodech to nebylo, takže doufám, že to byla výjimka a bude se to spíš zlepšovat, než ztěžovat. Už bych to znovu zažít nechtěla.“

Co očekáváte od závodu v Karlových Varech?
„Má auru nebezpečné cyklistické části. Některé holky, které do kopců moc neumí, radši nepojedou, protože by to asi nezvládly. Je to slavný závod díky tomu, že všichni triatlonisti vědí, že Vary se jedou na drť a jen výborní cyklisté to tam zvládnou ujet v tempu. Je to závod hodně na morál pověstný náročností. Ukáže se, kdo je na tom fyzicky nejlíp.“

Těšíte se na start v domácím prostředí?
„Vary mám hrozně ráda, je to moje srdeční záležitost. Nedaleko máme chalupu, každé léto jsme tam jezdili, i na filmový festival. Je to moje druhé nejoblíbenější město v Česku, hned po Praze. Znám to tam hodně dobře a velmi ráda tam závodím. A přijde mi, že mi tam lidé hodně fandí. Možná je to mým jménem, které jim zní východně…“ (směje se)

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud