Triatlon bojuje o větší pozornost publika. Na olympijských hrách v Tokiu se poprvé bude závodit ve štafetách a uvažuje se o zkrácení klasického olympijského triatlonu. Reprezentant Jan Volár ale nepovažuje takovou změnu za nutnou. „Podívejte se na Tour de France. Celý červenec miliony lidí, včetně mě, sledují třeba pětihodinové etapy, které rozhoduje až závěrečný spurt,“ říká.
Na olympijských hrách bude mít svou premiéru triatlonový závod štafet. Po kvalifikačním závodě v Lisabonu je ale prakticky jisté, že čeští reprezentanti se v téhle divácky atraktivní disciplíně nepředstaví. Jak hodnotíte nedávný závod v Porgugalsku, kde vám z devátého místa nominace unikla přibližně 4 minuty?
„Podle výsledku to může vypadat, že jsme byli od postupu docela daleko, ale ve štafetách se každá sebemenší ztráta projeví. Několikrát nám chybělo pár vteřin, abychom se dostali do lepší cyklistické skupiny a závod by hned mohl vypadat úplně jinak. Výkonnostně nejsme úplně mimo a v budoucnu bychom mohli být úspěšní.“
Jak zařazení štafet do olympijského programu her vnímáte?
„Pro triatlon je to určitě dobře. Jedná se o dynamickou disciplínu, a i když to zní jako hrozné sportovní klišé, tak do poslední chvíle nevíte, kdo vyhraje. Mě štafety baví a doufám, že se budou v kalendáři závodů objevovat častěji.“
Máte ještě šanci kvalifikovat se na olympijské hry individuálně?
„V tuto chvíli už je téměř jasné, že na olympiádu nepojedu. Vrchol sezony tedy pro mě bude mistrovství Evropy v super sprintu v Kitzbühelu na konci června, potom dva závody v září – Světový pohár v Karlových Varech a mistrovství Evropy v olympijském triatlonu ve Valencii. „
Mrzí vás, že nepojedete na olympijské hry, které budou ve své podobě mimořádně osekané?
„Kdyby se mi bývalo podařilo kvalifikovat se, tak bych velmi rád startoval. Musím se ale upřímně přiznat, že mě to zase tolik nemrzí. Už teď je totiž jisté, že se olympijské hry budou konat minimálně bez zahraničních diváků. Taky to vypadá, že do samotného dějiště her budou moci závodníci přijet jen pár dní před svým startem a hned po závodě budou muset domů, nebudou smět vycházet z pokojů a ani se setkávat s jinými sportovci.“
Co si o takových omezeních myslíte?
„To jde podle mě úplně proti myšlence olympijských her. Asi to pro ně nebude úplně nejlepší sportovní zážitek. Někdo může namítnout, že to říkám jen proto, že jsem se nenominoval, jsem ale přesvědčený o tom, že by si Japonci zasloužili důstojnější hry.“
Mluvilo se o tom, že by se od Paříže 2024 jezdil na olympijských hrách sprint (0,75 – 20 – 10 km) místo tradiční olympijské distance (1,5 – 40 – 5 km). Zatím se ale zdá, že k této změně nedojde. Jak tuto diskusi vnímáte?
„Podle mě by byla škoda přijít o olympijskou vzdálenost. Rozdíl mezi závodníkovou rychlostí při sprintu a při olympijských vzdálenostech totiž není velký, na delší trati se ale opravdu ukáže, kdo má nejlépe natrénováno. Nahrazení olympijské distance by navíc bylo smutné i symbolicky, protože myšlenka na současné vzdálenosti olympijského triatlonu se zrodila právě v Paříži.“
Obecně se triatlon zkracuje. Čím dál větší prostor dostávají sprinty a nově také super sprinty. Jak tuto proměnu vnímáte?
„Super sprinty mě baví a můžu říct, že mi docela sedí, přesto ale doufám, že olympijský triatlon nenahradí. Pořád je beru spíše jako doplňkové závody a trénink přizpůsobuju primárně jedno, nebo dvouhodinovým závodům.“
Triatlon – stejně jako jiné sporty – hledá způsoby, jak být atraktivní v televizi. Napadají vás nějaké postupy, kterými by se to mohlo podařit?
„Nemyslím si, že bychom museli závody zkracovat kvůli jejich zatraktivnění. Podívejte se na Tour de France – celý červenec miliony lidí včetně mě sledují třeba pětihodinové etapy, které rozhoduje až závěrečný spurt. Na tom je podle mě nejlépe vidět, že délka závodu nemusí být pro atraktivitu rozhodující."
Jak byste tedy postupoval vy?
„Zajímavé by mohlo být třeba během závodů ukazovat aktuální údaje o výkonu závodníka – kolik jede wattů na kole, jak rychle běží... Taky by se mohly vypsat během závodů sprinterské prémie na kole nebo bonusy pro nejrychlejšího plavce, cyklistu a běžce. Možná by řešením mohlo být, kdybychom nezávodili za státy, ale za týmy. Podobně jako to mají v cyklistice. To by mohlo přilákat nové sponzory. Určitě by se potom více taktizovalo a útočilo.“
Formát závodů byste tedy neměnil?
„Už dříve jsem přemýšlel o tom, že by bylo zajímavé uspořádat na jednom místě více závodů, podobně jako to má třeba biatlon. Jeden den závod formou individuální časovky, klidně na tratích super sprintu. Nejlepších padesát závodníků by pak postoupilo do stíhačky. Ta by se mohla jet na trati sprintu a startovalo by se s rozestupy po prvním závodě. Další den třeba olympijské distance a pak i štafety. Samozřejmě by to nemuselo být přesně tak, jak říkám, ale určitě by bylo zajímavější i pro závodníky, kdyby nemuseli cestovat přes půl zeměkoule kvůli jednomu startu.“
