Ondra o pohádkách i SP v Praze. Mont Blanc? Máme Hrad! Syn už brzo poleze
Má za sebou krásný rok, v němž se mu kromě tří medailí z evropského šampionátu taky narodil syn Hugo. A v příští sezoně se má lezec Adam Ondra znovu a co těšit. Od 2. do 4. června ho čeká závod Světového poháru v boulderingu v Praze na Letné. „Konečně! Po mnoha letech bude svěťák znovu v Česku, na Letenské pláni. To je sen…“ vypráví.
Lezecké stěny po Česku rostou jako příjemná epidemie. I díky Adamu Ondrovi už jeho sport zdaleka není malý. Příští rok na jaře se ale všeobecnému publiku přiblíží ještě víc. Bude to parádní show, až s kumpány ovládnou Letenskou pláň.
Co si od toho závodu slibujete?
„Jsem nadšený, že se Světový pohár konečně vrací do Česka. Čekal jsem dlouho, než si opět znovu zalezu před domácím publikem. Naposledy to pro mě bylo, když jsem měl šestnáct let, v roce 2009, kdy byl Světový pohár v lezení na obtížnost v Brně na výstavišti. Ale lokace na Letenské pláni je naprosto snová. Myslím, že to dorovná, či možná překoná legendární destinace, třeba ve francouzském Chamonix, kde se leze s výhledem na Mont Blanc. Tak v Praze polezeme s výhledem na Pražský hrad.“ (směje se)
Je vidět, že mezinárodní federace IFSC si od Prahy hodně slibuje, když z kalendáře vyřadila tradiční zastávku ve švýcarském Meiringenu…
„Pro naši federaci je důležité, že Světové poháry jsou ve velkých, nebo dokonce v hlavních městech. Lokace v Meiringenu byla skvělá, ale hala tam byla už malá. Jsem si jistý, že lezení v Praze udělá větší reklamu.“
Kolik lidí se pod stěnu na Letenské pláni vejde?
„Nechci tady příliš dopředu říkat čísla. Ale vím, že tam může být deset tisíc lidí.“
Sedí vám taková atmosféra?
„Ač ve skalách jsem radši sám s několika přáteli, závody se dělají pro lidi. A když je bouřlivá atmosféra, už jsem za ty roky na to zvyklý. Čekám, že na závodech bude bouřlivá atmosféra. Když byly Světové poháry za mého mládí, třeba Světový pohár v Praze na Ruzyni, tehdy jsme měli velké eso Tomáše Mrázka, úřadujícího mistra světa. Když Tomáš přišel na finálové kolo, malinká hala na Ruzyni se málem zbořila. A to bylo už téměř dvacet let zpátky. Takže doufám, že se čeští diváci dobře vyznamenají.“
Bude to zlom pro české lezení, které už teď má hodně aktivních sportovců?
„Těžko říct, jestli zlom. Určitě to ale pomůže. Máte určitě pravdu, že lezení není malý sport. Je to masový sport, když se podíváme, kolik lidí chodí pravidelně na lezeckou stěnu. Ale je pravda, že soutěžní sport v tom zájmu ještě pokulhává.“
Letos v květnu jste si domácí prostředí vyzkoušel při Evropském poháru v Letňanech, zároveň to bylo ale jen pár dní před narozením vašeho syna Huga…
„Na samotný závod jsem byl poměrně v klidu. Úplně to nevypadalo, že to bude hned teď. Já jsem si v pohodě odzávodil, ještě jsem v poklidu odjel domů. A pak to teprve všechno začalo. Bylo to velmi rychle za námi a bylo to skvělý…“
Jak zvládáte roli tatínka?
„Užívám si to moc. Zvláště v kombinaci s přípravou na závody a rolí otce to je velmi dobře skloubitelné. Naštěstí nemusím za tréninkem nijak cestovat. Tréninkové podmínky jsem si částečně vytvořil a částečně je mám v Brně. Opravdu nedává pro mě žádný smysl cestovat za tréninkem, nedej bože přes půl světa. Snažím se pomáhat co nejvíc. Když jsem doma a připravuju se tréninkově, myslím, že jsem výrazně víc času doma než průměrně pracující muž.“
Co Hugo, už leze?
(úsměv) „Ještě neleze, ale po zemi poleze asi každým dnem.“
Kdy bude vhodné ho postavit do stěny?
„Já myslím co nejdřív. V dětech je to přirozeně, že v určitém období začnou chtít lézt. Když jim dáte umělou stěnu nebo skálu, rozvíjíte jejich schopnosti. Samozřejmě budeme rádi, pokud poleze. Ale pokud si vybere jinou cestu, budeme ho podporovat. Aktivní je dost. Připadá mi docela nasvalený. Ale uvidíme…“
Jak vypadají v lezecké rodině Vánoce?
„Klasika, bramborový salát, kapr a tak. Těch pár vánočních dní se nějak neliší od jiné české domácnosti. Když jsem byl menší, hnedka jsme po Vánocích odjeli lézt někam za teplem, do Itálie, do Španělska. Letos to nechystám, začnu trénink pěkně po Vánocích.“
Vydržíte sedět u pohádek?
„Jo, musím říct, že když jsem byl menší, byl jsem ovlivněn starší sestrou. Tak jsem ji kopíroval v tom: Á, pohádky, to je pro děcka, já jsem velkej! Mám v tom docela mezery. Ale o to radši se kouknu. Letos asi s Hugem ještě ne, ale za pár let se určitě koukneme spolu.“
